Po vleklém procesu dostala trest pod hranicí zákonné sazby. Ústavní soud rozhodoval v prosinci bez veřejného jednání, dnes usnesení zpřístupnil v internetovém archivu.
Ústavní soud stížnost zkoumal přesně dva roky. Podle usnesení nezjistil v postupu českých soudů žádnou svévoli ani porušení základních práv. Soudy prý srozumitelně vysvětlily důvody, které je vedly k uložení trestu.
"Jejich závěry jsou logické, jasné a přesvědčivé. Naproti tomu argumentace Velikovské, která pouze opakuje výhrady obsažené v odvolání a dovolání, nevede Ústavní soud k názoru, že by bylo porušeno její právo na spravedlivý proces," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Stanislavem Balíkem.
Velikovská ve stížnosti například uvedla, že se nikdy nebránila zodpovědnosti za nedbalostní ublížení na zdraví. Rozhodně ale popírá úmysl vraždit.
Velikovská svého manžela podle rozsudku zastřelila v roce 2005 doma v obývacím pokoji. Použila pistoli, kterou si patrně vypůjčila ke své obraně. Muž zemřel na místě.
U Krajského soudu v Brně dostala žena původně osm let vězení, Vrchní soud v Olomouci ale trest zpřísnil na deset let. Poté do kauzy zasáhl Nejvyšší soud, podle kterého byl rozsudek příliš přísný.
Úklid těla měli obstarat bezdomovci
Vrchní soud pak verdikt změnil a vyměřil ženě sedm let vězení. Zohlednil přitom to, že byla obětí domácího násilí. Napodruhé již Nejvyšší soud trest potvrdil a Velikovská v roce 2008 nastoupila do vězení.
Při rozhodování o vině a trestu Velikovské přitížilo chování po činu. Do případu totiž zatáhla i svého souseda, který jí pomohl s úklidem a odstraněním těla. Společně vytrhali zakrvácené parkety z pokoje, oblečení spálili.
Poté oslovili dva bezdomovce, aby tělo za několik lahví alkoholu zakopali. Bezdomovci však mrtvého muže pouze odvezli do lesa za vizovickým nádražím. Tělo v pokročilém stadiu rozkladu objevil kolemjdoucí.
Velikovská manželství a okrajově i soudní proces popsala v knize Svobodná, i když za mřížemi. Napsala ji během desetiměsíční vazby.
Vražda byla vyvrcholením dlouhodobého týrání v manželství, a to jak fyzického, tak duševního. Před soudem například vyšlo najevo, že Velikovská musela hlásit svému muži i odchod na toaletu, kam ji manžel doprovázel. Svědky brutálních fyzických útoků bývaly nejen její dcery, ale také matka či otec.
Případ týrání Velikovské označily u soudu psycholožky za obzvlášť extrémní a shodně uvedly, že se u ní projevil syndrom týrané ženy.
