Popadnout hrablo, smeták, lopatku, vyšlapat 225 schodů na věž, tam do igelitového pytle napěchovat část závěje. S tímto nákladem sestoupit po dřevěném schodišti zpět na ulici, vysypat sníh na hromadu a zase se vydat nahoru.
To je zábava, kterou přináší každé vydatnější sněžení správci českobudějovické Černé věže, Janu Vančurovi.
Odklízení sněhu z dominanty krajského města není tak jednoduché jak by se mohlo zdát. Bílou nadílku musí totiž správce naložit do pytlů a na vlastních zádech odnést dolů na ulici.
Správce Jan Vančura odklízí sníh z ochozu věže.
"Nemůžu házet sněhové hroudy z výšky pětačtyřiceti metrů na hlavy chodců," usmívá se 42letý Vančura. "Pokud by naválo hodně, vyžádal bych si pomoc městské policie, která by uzavřela prostranství pod věží. Naštěstí jsem to zatím nikdy udělat nemusel."
Od roku 1992, kdy převzal Černou věž do péče, se se sněhem nejvíc nadřel v lednu 2007 po orkánu Kyrill. Tehdy musel odnosit zhruba tři desítky pytlů.
Každý kdo zdolal 225 schodů vedoucích na ochoz věže si dokáže představit co to znamená, přihodit si cestou na rameno dvacetikilovou zátěž a do druhé ruky popadnout neforemnou lopatu.
Správce Jan Vančura musí sníh shrnout a lopatkou nandat do pytle.
Čištění samotného ochozu není takový problém. Tam stačí většinou odhrnout sníh od zdi, aby nepromáčel při tání omítku. "Tentokrát jej musím uklidit poctivě kvůli andělovi, který se odtud v neděli spustí na náměstí," podotkl Vančura.
Větší komplikace způsobují bílé hromady uvnitř věže. Voda ze závějí by poškodila dřevěné konstrukce podlah a nosné trámy zvonů.
"Kontroluji a čistím pravidelně také ciferníky věžních hodin, zvláště trpí na západní straně odkud většinou fouká vítr," uvažuje nahlas věžný.
Poslední vánice měla podle jeho slov jednu zvláštnost. Foukalo od východu a proto bylo nejvíc sněhu pod nejmladším zvonem – Budvarem. "Tam normálně sníh nebývá, protože na západní straně jsou uzavřené okenice," dodal Vančura.
