"Jsem šťastná," citoval britský list The Guardian pětašedesátiletou Aun Schan Su Ťij v rangúnské letištní hale krátce předtím, než se po letech setkala se svým synem.
Třiatřicetiletý Kim Aris, který má britské občanství, se s matkou naposledy setkal před deseti lety v prosinci. Su Ťij od té doby nespatřila ani svého staršího syna Alexandera a dodnes nepoznala svá vnoučata.
Od poloviny 90. let neviděla ani svého muže Michaela Arise, který v roce 1999 zemřel na rakovinu. Barma, kterou junta přejmenovala na Myanmar, mu nikdy nevydala víza.
Kim Aris pobýval několik posledních týdnů v sousedním Thajsku a čekal, zda úřady skutečně propustí jeho matku na svobodu. Prodemokratické političce a nositelce Nobelovy ceny míru totiž v sobotu 13. listopadu vypršel prodloužený trest domácího vězení.
Z posledních 21 let strávila Su Ťij v žaláři nebo domácím vězení celkem 15 roků. (více o propuštění zde)
Propuštění Su Ťij následovalo týden po parlamentních volbách, které se v Barmě konaly poprvé po dvaceti letech hlavně kvůli sílícímu mezinárodnímu tlaku. Junta si pojistila moc manipulací a úpravou ústavy. Kupříkladu Národní liga pro demokracii byla z hlasování předem vyloučena. Před dvaceti lety volby vyhrála právě tato nejsilnější opoziční partaj se Su Ťij v čele.
O demokratizaci v Barmě ale hovořit vůbec nelze, ve vězení stále zůstává přes dva tisíce politických vězňů. Jejich šance na propuštění jsou zatím mizivé.
|
Rangún, Barma |
