Třem horníkům z jihočínské provincii Kuej-čou zachránila život voda, která do tunelu prosakovala skrz jeho stěny. Zavalení muži ji lízali a zajídali uhlím. Záchranáři je po 25 dnech vytáhli ve zuboženém stavu.
V Česku drží rekord dva horníci z dnes už neexistujícího dolu Julius III v Kopistech u Mostu. V roce 1966 strávili pod zemí 25 hodin. Přežili díky speciálnímu potrubí, kterým jim záchranáři přiváděli vzduch a čaj.
Bůh se tam pral s ďáblemPrvní chilský havíř porušil mlčení |
Chilští horníci přežili díky tomu, že v hlubinách vykopali kanál, který jim přivedl vodu. Než záchranné týmy vyhloubily šachtu, kterou putovaly potraviny, živili se zavalení muži tuňákem z konzervy. Každých 48 hodin dostali po lžičce. Příděly přísně hlídal 54letý Luis Urzúa, jehož vůdčí schopnosti pomohly udržet celou partu naživu.
Podle lékařů je téměř jisté, že dlouhý pobyt v dole zanechá na mužích zdravotní a psychické následky. Rizikem je už samotné "vyfárání" na povrch, které u horníků muže vyvolat podobné obtíže jako u potápěčů, kteří se příliš rychle vynoří z hloubky.
Z hlubin jako potápěč
Chorobu z dekomprese způsobuje dusík, který je za normálních podmínek rozpuštěný v lidském těle. Když je tělo vystaveno prudce sníženému tlaku, dusík uložený v těle se vylučuje do tělních tekutin a vytváří "bublinky" v tkáních nebo krvi. Příznaky sahají od svědění a vyrážky až k bolestem kloubů, v horším případě pak k selhání smyslových vjemů, paralýze a smrti.
"Problémy mohou mít hlavně muži s nízkým krevním tlakem. V kapsuli musí stát ve vzpřímené pozici po celou dobu, co v ní pojedou vzhůru na povrch. Takový pohyb pak může vyvolat závratě, mdloby a nevolnost," vysvětlil lékař Gabe Wilson portálu FoxNews rizika záchranné operace.
Výstup úzkým a temným tunelem podle Wilsona navíc může vyvolat záchvaty klaustrofobické paniky. Lékaři také předpokládají, že horníky mohou trápit kožní ekzémy, zažívací potíže a problémy s očima.
Oči horníků proto při výstupu chrání velké tmavé brýle. Lékaři tak chtějí zabránit tomu, aby přechod z dlouhého pobytu v temných prostorách na denní světlo nepoškodil zachráněných mužům zrak.
Výpadky paměti a noční můry
Podmínky pod zemí byly extrémní. V dole byli horníci mimo jiné vystavení podzemním plynům, což se mohlo podepsat na vzniku dalších potíží, jako jsou výpadky paměti. Symptomy se přitom mohou projevit až za několik týdnů. Vlhké a teplé prostředí zase pomáhala rozvoji plísní.
Výstupem na povrch ale problémy horníků zdaleka neskončí. Podle lékařů se dlouhý pobyt v podzemí podepíše zejména na psychice horníků. Mnohé z nich budou zřejmě ještě měsíce pronásledovat noční můry a deprese.
Své o tom ví třeba polský horník Zbigniew Nowak, který po výbuchu metanu v polském dole Halemba zůstal uvězněný kilometr pod zemí. Na rozdíl od chilských horníků ale neměl jídlo, vodu ani spojení se záchranáři. V dole strávil pět dní a zážitek to podle něj byl tak strašný, že v dole několikrát přemýšlel o sebevraždě.
"Dlouho musel spávat při rozsvíceném světle. V bytě musí mít za všech okolností alespoň jedno jablko, u postele plnou láhev vody. Když jde třeba pro něco do sklepa, nesmí mít zavřené dveře. My dospělí si ještě dokážeme se stresem nějak poradit, ale nejvíce to ovlivnilo naši dceru Lauru. Když dnes slyší, že někde v dole došlo k nehodě, pláče," popsala týdeníku Reflex návrat Zbigniewa Nowaka jeho žena Marlena.
