Čiperný stařík má ze svého obýváku jasný výhled na vyhlídku na útesech, která je oblíbeným cílem turistů i joggerů. Pokud někdo na vyhlídce podezřele dlouho otálí, Ritchie přejde silnici a pozve ho na šálek čaje. Během čtyřiceti let jeho pozvání přijaly desítky lidí.
Za svých mladých let často přeskočil plot na vyhlídce a sebevrahy odtáhl do bezpečí. Proč to vše dělá? "Prostě se snažím zachránit lidský život. Dříve jsem prodával kuchyňské váhy nebo jsem pracoval jako pojišťovák. Tady na Trhlině se snažím prodávat lidem život," řekl listu The Independent Ritchie.
"Jednoho dne jsem spatřil ženu stojící nad útesem. Za plotem nechala batoh a boty. To je vcelku časté, každý chce po sobě něco zanechat. Někdy je to vzkaz, ale často jen kus oblečení. Přiběhl jsem k ní a pozval jsem ji na čaj. Šla se mnou domů a moje žena jí udělala snídani. O tři měsíce později nás navštívila s lahví šampaňského," vzpomíná na jeden ze svých úspěšných zásahů Ritchie.
Zbyly po něm jen berle
Jindy však je smrt rychlejší než Ritchie. "Na vyhlídce jsem uviděl muže o berlích, jak nepřítomně zírá do hlubin. Než jsem k němu stačil doběhnout, byl pryč. Zbyly po něm jen ty berle," říká muž, který za své rytířské nasazení dostal medaili za statečnost a Australský řád.
Zdá se, že od roku 1863, kdy se odtud vrhla do mořských vln první zaznamenaná sebevražedkyně Anne Harrisonová, jsou útesy vyhledávaným cílem zoufalců a psychicky nemocných lidí z celé Austrálie. Jeden muž v západní Austrálii nedávno napsal vzkaz na rozloučenou, sedl do auta, přejel celý kontinent a skočil do Trhliny.
Ritchie si původně dům na útesech vybral kvůli výhledu na moře. Rád totiž sleduje lodě a čluny vyjíždějící z přístavu.
Na otázku, jestli ho pronásledují vzpomínky na lidi, jejichž život nedokázal zachránit, Ritchie jen krčí rameny. "Co naděláte," mávne rukou stařík, kterému místní přezdívají Anděl strážný.
