Vážené přítelkyně, vážení přátelé!
Jsou za námi volby, které ČSSD sice vyhrála, avšak výsledek není takový, jaký jsem očekával. Proto jsem se rozhodl vyvodit z výsledku voleb osobní odpovědnost a rezignovat na funkci předsedy strany. Jsem přesvědčen, že to je řešení dobré pro další budoucnost ČSSD.
Když jsem v dubnu 2005 nastupoval do funkce premiéra, byla ČSSD v jedné z nejtěžších etap své novodobé historie. Její preference se pohybovaly rok před volbami okolo deseti procent a vnitřní situace ve straně nebyla vůbec jednoduchá. Rozpory, kterými byla vnitřně zmítána, komplikovaly její pozici, a pokud by pokračovaly, přivedly by ČSSD do ještě hlubší krize, než ve které se nacházela, do krize existenční. Proto bylo nutné okamžitě začít pracovat na konsolidaci poměrů nejen ve vládě, ale také v samotné ČSSD.
Následující rok jsme se museli vypořádat jak s nelehkou vládní odpovědností v situaci, kdy vláda pod mým vedením měla jen křehkou vládní většinu, tak s tím, že ČSSD byla cílem mediálních útoků, terčem pseudokauz a uměle vyvolaných skandálů, které vyvrcholily tzv. Kubiceho zprávou. Přesto se nám s nesmírným úsilím nás všech podařilo dosáhnout překvapivého výsledku a ČSSD získala prakticky třetinu všech hlasů. Jen o tři procenta méně než náš největší soupeř ODS. Nebylo tak vůbec jisté, zda se ČSSD nakonec nepodaří složit vládu, a především bylo jisté, že její pozice umožní realizovat na půdě Poslanecké sněmovny část jejího programu.
Do vyjednávání o povolební situaci jsme se zapojili aktivně a hledali jsme takové řešení, které by bylo dobré nejen pro naše voliče, ale především pro budoucnost naší země. Bohužel, zákulisní hry a politická korupce inspirované M. Dalíkem a M. Šloufem (za aktivní pomoci M. Zemana) nás připravily o dva naše poslance, kteří přeběhli a pomohli ustavit druhou Topolánkovu vládu. Éra této vlády je spojená s korupcí, růstem drahoty, skandály, protilidovou politikou a především tzv. justiční mafií. Tato vláda, proti níž ČSSD v Poslanecké sněmovně aktivně jako opozice vystupovala, a zabraňovala tak největším excesům, zklamala i v klíčovém okamžiku, totiž v řešení hospodářské krize.
Výsledky jejího hospodaření jsou tristní: tato vláda v letech 2007 a 2009 navýšila státní dluh o 375 mld. Kč a "spálila" dalších 146 mld. Kč, které jí v rezervách zanechala vláda ČSSD. To znamená, že za pouhé tři roky negativně ovlivnila schodek státního rozpočtu o 521 mld. Kč.
Byla to Topolánkova vláda, která pracovala s nejvyšším rozpočtovým schodkem v historii země, za který nese plnou odpovědnost především tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek (celkové zadlužení za 18 let existence ČR dosáhlo k 31. 12. 2009 výše 1200 miliard Kč). Proto je pro mne osobně největším zklamáním z těchto voleb, že lidé podlehli manipulaci a pravděpodobně pod dojmem strachu z údajně hrozícího bankrotu, který šířila média, podpořili ve volbách ty, kteří se v posledních letech ukázali jako špatní hospodáři. Této manipulaci jsme, bohužel, nebyli schopni čelit, neboť jsme stáli téměř proti všem. A je otázkou, zda vítězství ve volbách, byť slabé, není v tomto ohledu ještě zázrakem.
Nechci ale v žádném případě hledat výmluvy, proto jsem také rezignoval ihned po vyhlášení výsledků voleb na funkci předsedy strany. Tím naším hlavním soupeřem nebyli ovšem naši političtí soupeři, ale pravicová média, která v plném rozsahu přebrala volební agendu pravicových stran za svou. Často se v útocích na ČSSD a na mě osobně dostávala média až do delirického stavu.
Platí přísloví, že vítězství má mnoho otců, neúspěch vždy jen jednoho. V roce 2008 jsme slavili naprosto fenomenální úspěch v krajských volbách, který podobně, jako v opačném případě ten dnešní výsledek, nikdo z nás nečekal. Byl výsledkem jak aktivní a přesvědčivé opoziční politiky, tak především nesmírného nasazení týmu lidí z volebního štábu a v mém okolí.
Někteří měli možnost jejich práci poznat přímo více, někteří méně. Já však asi nejvíce z vás, a proto jim musím vyjádřit poděkování za úsilí, jehož výsledkem je, že i přes relativní neúspěch v těchto volbách jsme stranou postavenou na pevných základech v podobě naší krajské reprezentace. Pokud je tedy dnes budete soudit, zamyslete se nad tím, co vám dnes píši, a nezapomínejte na to, v jaké situaci jsme byli před čtyřmi lety či před krajskými volbami v roce 2008.
Výsledky voleb budu ještě analyzovat. Předpokládám, že nejen já, ale také celé vedení ČSSD. Dnes ještě převládá emoce, silné zklamání a rozladění, avšak na vynášení soudů a hledání viníků je ještě příliš brzy. Říkám to proto, že to nejhorší pro budoucnost ČSSD by v této situaci bylo, abychom zopakovali vnitřní hádky a krizi z let 2004 až 2005. Pokud je dnešní výsledek voleb slabým vítězstvím, cesta vnitřní rozháranosti a svalování viny jeden na druhého by bylo skutečnou prohrou. Neseme výhru, která nám nedává žádný politický prostor, mužně a důstojně.
Naděje na příští úspěch ČSSD je nejen v jejím programu, ale také ve zkušených lidech, které má na svých vrcholných pozicích na různých úrovních. Koneckonců, soc. dem. politici jsou v pětici politiků s nejvyšším počtem preferenčních hlasů. Už to dává signál, že chyba není primárně v těchto lidech a v této personální politice. Zisk nových stran a pád ODS, která oproti volbám 2006 ztratila ještě větší procento voličů, je signálem o hlubším problému, se kterým se bude muset vyrovnat nejen ČSSD, ale celá naše společnost. Ale vlastně propadly i další strany politického establishmentu - úplně propadli lidovci, tradiční politická strana.
Percentuálně byli oslabeni i komunisté, profilující se jako strana protestu. Co je zajímavé, ze soc. dem. tábora nezískali při odchodu voličů nic komunisté.
Už první signály o charakteru možné pravicové koalice ODS, TOP 09 a VV dává tušit, že voliči, kteří zůstali doma a nevolili ČSSD, budou velmi brzo zděšeni.
Ti, co podlehli manipulaci a mysleli si, že volbou TOP 09 či Věcí veřejných volí změnu, budou velmi brzo zklamáni. Věci veřejné jsou neprůhledným podnikatelským projektem lidí, jejichž minulost a názory skýtají do budoucnosti asi největší negativní překvapení. Program těchto stran je ostře v rozporu s tím, jaké hodnoty zastává ČSSD, a asi nejlépe je vystihuje pojem "pravicový populismus".
Je zřejmé, že případná pravicová koalice bude prosazovat plošné škrty, které nejhůře dopadnou na střední třídu a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, na rodiny s dětmi, důchodce a zaměstnance. Je zřejmé, že hrozí to, před čím ČSSD varovala a proti čemuž v letech 2006-2010 bojovala: privatizace důchodů (opt-out), zavedení školného, omezení práv zaměstnanců, církevní restituce, ekologická superzakázka. Stejně tak se ČSSD musí připravit na boj o charakter naší společnosti: budeme bránit naprosté destrukci sociálního státu a plíživému tunelování veřejných statků. Pravicová většina je ovšem velmi silná.
ČSSD nyní nesmí podlehnout defétismu, ale chladně využít karet, které jí rozdali voliči. Já osobně se budu jako řadový poslanec (za Ústecký kraj - připomenu, že podílem preferenčních hlasů k počtu voličů své strany jsem na třetím místě mezi nově zvolenými poslanci za K. Schwarzenbergem a R. Johnem a Ústecký kraj je pro ČSSD svým volebním výsledkem na 2. místě mezi kraji) dál prát za prosazování programu a politiky ČSSD a své zkušenosti opět napnu ve prospěch příštího úspěchu ČSSD.
Nic není ztraceno, i když to bude těžký boj. ČSSD nese obrovskou míru zodpovědnosti za obyčejné lidi a bude potřebovat jednotu a tým zkušených lidí, kteří jsou na podobný boj o charakter nejen naší strany a její politiky, ale také české společnosti, připraveni.
Váš Jiří Paroubek
P.S.: Úplně na závěr chci říci, že po volbách systematicky odmítám poskytovat rozhovory médiím. Proto nereaguji např. na trapná slova M. Emmerové či J. Palase, kteří nepřekonali ani po letech svou zhrzenost. Jeden z nich byl z mé vlády odejit, druhý se jejím členem nestal (z kontroverzních tendrů za jeho ministrování se Lesy ČR nevzpamatovaly dodnes). Mrzí mě slova J. Tvrdíka, který začíná hledat viníka volební porážky v mých duelech s P. Nečasem. Po čtvrteční debatě v ČT dokonce ani pravicová média nedokázala výkon P. Nečase prohlásit za jeho vítězství. J. Tvrdík jde tedy dokonce za rámec toho, co říkají pravicová média.
