Kdo je pan Hulvát, ví každý, pan Slušný je naopak každý člen fronty, proti níž Hulvát bojuje. A to jsou krom komunistů snad všichni.
Takto asymetricky se předvolební boj vyvinul. Musíme to snášet, ačkoliv nikdo v celé zemi nepotřebuje ustavičně se dozvídat, že krom jednoho nejmoudřejšího politika jsou všichni jeho konkurenti lháři, blbci, zloději a pravděpodobně i vrazi či kamarádi vrahů!
Takto ostré dělení lidí by mělo být i samotnému Hulvátovi nápadné. A ne-li jemu, tak jeho spolupracovníkům. Teorie, že moudrou nositelkou dobra je jen jedna hrstka, ta Hulvátova, zatímco všichni ostatní jsou představiteli zla, je teorie, která se hodí do revolucí. Do posledních planoucích bitev, kdy avantgardní složka lidstva potřebuje vyvraždit reakční složku.
Seznam nepřátel a korupčníků
V takové situaci nejsme, vraždění není na obzoru. V avantgardní a reakční party věří už jen KSČ. Většina lidí rozumí demokracii asi tak, že žádné poslední bitvy hned tak nevzplanou a že pokrok netřímá v ruce skupina jednoho muže, nýbrž že pokrok se ustavičně vylaďuje demokratickými střety konkurenčních názorů.
Objednejte si Volební SMSJak probíhají předvolební kampaně a kdo volby vyhrál, se můžete dozvědět z první ruky. Objednejte si volební SMS servis iDNES.cz. |
Chce vás přesvědčit, že nemáte volit podle svého úsudku a rozumnosti politických plánů stran, nýbrž podle Hulvátových pokynů, kdo je gauner a kdo ne.
Gauner není on a jeho lidi. Gauneři jsou všichni ostatní. Každý, kdo mu nepoklonkuje, je nepřítel. Je proti nám, kdo nejde s námi – toto staré revoluční heslo pan Hulvát vzývá.
Mediální rádci ho navedli: bij kontru po hlavě, kde se objeví, vynese to hlasy! To dělá. Jde už lidem na nervy a jediné, co voliče může utěšit, že nikdy naštěstí nebude mít tak velkou moc, aby v praxi předvedl hrubost, s níž se k moci valí.
Názor není zločin
Strhl na své metody pozornost. Voliče nutí, aby se rozhodovali mezi hulvátstvím a slušností. Voliči se ale potřebují rozhodovat mezi různými názory na státní dluh, bankrot, důchody, zdraví, školy, policii... Voliči vědí, že názor není zločin. Ale co mají dělat, když se na ně valí laviny nadávek, polopravd, překroucených čísel a nabubřelých tvrzení, která si málokterý z nich může ověřit?
Celý Hulvátův neúnavný propagandistický aparát připomíná velké evropské demagogy minulosti, Leninem počínaje, Husákem konče. Aniž bychom se vrtali v detailech, poznáme je podle intenzity kanonády, hrubosti slovníku, zlých slov a zloby myšlení.
Odborný demagog zastupuje lid, mluví jménem pracujících nebo "obyčejných lidí", na něž se odvolává, ale jimiž pohrdá. Cpe jim do hlav cokoliv, ve víře, že obyčejný člověk spolkne každý nesmysl.
První, koho Hulvát k hulvátství a populismu strhává, jsou konkurenční politické strany. Když to vidí, přidávají se z obavy, co když to u voličů zabere?
Hulvát proti složité debatě o financování zdravotnictví nasadí umírající kojence před branami zdravotních paláců lidu nedostupných – buch ho, má zdravotnictví vyřešeno. Na státní dluh nasadí zdanění kaviáru, buch ho, začíná blahobyt. Podobnými hloupostmi omamuje lidi, však to spolknou. Volbám vnucuje plebiscitní i válečný charakter: já, nebo oni! Vede, můj ty bože, třídní boj. Ze starých revolučních arzenálů vytahuje nejlíbivější zboží: mír chatrčím, válku palácům.
Vyvolává dojem, že český lid se skládá z ubohých a "obyčejných lidí", které vysávají nóbl páni nahoře. Proti těm nóbl vede boj. Bohatství, které lidu slibuje, vznikne tak, že je těm nóbl pánům nahoře sebere a ubožákům dole je dá. Ubohých je u nás, řekl, deset milionů.
Zvolil k boji hulvátské prostředky protože předpokládá, že voliči se z hulvátů skládají. Houkl si na sedmasedmdesátiletou voličku, když se zeptala, proč jí chce dát třinácté peníze z kapsáře zadluženého státu. Lidé si myslí, že to nerad přehnal, že byl rozčilený a přeřekl se.
Opak je pravdou. On věří, že hulvátské vystoupení proti zločinné stařence mu získá u voličů-hulvátů další hlasy. Zajímá mě to z lidského hlediska, pokud se to do politiky hodí: to jej moc skutečně tak přitahuje, že odhodí zábrany?
Když mu pan Slušný nabídne dohodu všech politiků o penzijní reformě, odmrští jej, protože je to ve skutečnosti také jen zakuklený pan Neslušný jako všichni ti darebáci. Reformu jeho vláda pak všem nadiktuje. Bude to v jeho očích reforma správná, jelikož nic nezmění.
Čekají nás nejhorší volby. Pan Hulvát hází voličstvu do obličeje dramatickou výzvu: co jste zač? Uvěříte mi? Půjdete za vábením mých svůdných lží, za nabubřelostí, s níž lomozím, že jsem mezi hlupáky nejlepší z nejlepších? Za mými předchůdci voliči šli. Uděláte to i vy?
