Hrozilo totiž, že by ji při nejvyšších průtocích mohla rozvodněná řeka Morava v tomto kritickém úseku překonat. "Když jsme těsně nad ránem končili, všichni do jednoho jsme už únavou tahali nohy za sebou," vzpomíná na krušnou noc osmatřicetiletá dobrovolná hasička z Dubňan Rudolfina Krbková.
Když v pondělí kolem šesté hodiny večer přišla zpráva z operačního hasičského střediska, byla už i se svým manželem dávno připravená k výjezdu.
Na hrázi pak dostala pláštěnku a gumáky. Její úkol byl jasný - celou noc spolu s patnácti dalšími hasiči natahovat po hrázi zpevňující geotextilii, kterou bylo třeba uchytit na obou stranách zarážkami, aby se z přírodní hrázky nesmekla.
"Bylo to úmorné a nekonečné. V té tmě bylo místy vidět jen reflexní pásky na mundúrech mých kolegů," vzpomíná hasička na chvíle, kdy několikrát během noci přestal fungovat agregát na výrobu elektřiny.
Roznášení až dvacet kilo těžkých pytlů s pískem po Skařinské hrázi ztěžoval navíc déšť a chladné počasí. "Chlapi, kteří nosili pytle s pískem celou noc na ramenou, padali únavou na tom kluzkém povrchu hráze do bahna," popsala Rudolfina Krbková.
Lidé se v neštěstí semknou
I když už při povodních spolu se svými kolegy v minulých letech zasahovala, tak velké akce se zúčastnila v pondělí poprvé. "Je zvláštní, jak si lidé dokáží v tak krizových situacích pomáhat. I když jsou jindy plní nevraživosti, neštěstí je vždycky dokáže sblížit," říká žena, která si při stavění hráze sáhla na dno sil.
Neopomněla dodat, že šlo o týmovou práci a že si obdiv nezaslouží jako jediná dobrovolná hasička v akci pouze ona, ale všichni, kteří dlouhé a dlouhé hodiny na hrázi pracovali, aby zabránili vodnímu živlu napáchat ještě větší škody.
Když se začalo rozednívat, vystřídala devadesátku vyčerpaných hasičů asi stovka čerstvých. "Spala jsem jen do jedenácti. Pak jsem musela vstát a jít rychle vařit oběd," zasmála se dobrovolná hasička.
