Hodně toho vypovídá o temné kapitole českého protinacistického odboje. Němce na záběrech nejprve střelí a smrtelně či těžce zraněným přejíždí přes hlavu nákladní auto.
Až do pádu totality v roce 1989 drželi Dvořáčkovi film v přísné tajnosti. Úřady sice věděly, že brutální vraždění Němců kdosi natáčel, ale marně po něm pátraly. Bezvýsledné byly výzvy, aby se amatérský kameraman přihlásil. Jiří Chmelíček film o to pečlivěji ukrýval.
"Tatínek se obával, že by mu film o zvěrstvech českých gardistů zabavili. Ty záběry totiž ukazovaly Pražské povstání v naprosto odlišném světle než tehdejší oficiální propaganda," vysvětluje Helena Dvořáčková.
Stejně tak Dvořáčkovi odmítli žádost rodinného přítele z Německa, který o film usiloval. "Tatínek ho natočil v Praze, takže ten film zůstane v Česku. Bůhví, jak by s ním jinde naložili," strachuje se Dvořáčková. Po pádu režimu měla rodina jiné starosti a na utajovaný snímek se tak trochu zapomnělo.
Reakce na zvěrstva esesáků?
Dokument natáčel Chmelíček nejprve z okna svého bytu. Gardisté na něm vedou Němce Kladenskou ulicí na Bořislavce, stavějí je k příkopu a střílejí. Co se asi dělo v mysli muže v bílé košili a s širokými kšandami, když lidé kolem něj leželi už v tratolišti krve? A jaké trauma asi prožíval stařec, jenž klečel mezi mrtvolami a modlil se, zatímco se k němu po "koberci" lidských těl blížil náklaďák?
Mají se vůbec pětašedesát let staré záběry z vraždění Němců po tak dlouhé době od skončení druhé světové války zveřejňovat? Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu o tom nepochybuje. Ihned však dodává, že dokument je nutné posuzovat v kontextu květnových událostí v roce 1945.
"Samozřejmě, že vraždění německých civilistů je naprosto neomluvitelné. Uvědomme si ale, jakých bestialit se při Pražském povstání na Češích dopouštěly zfanatizované jednotky Waffen-SS či Hitlerjugend," připomíná historik.
Esesáci zajali například dva české důstojníky-vyjednavače a přejeli jim tankem hlavy. V krutostech se vyžívali zejména mladíci z Hitlerjugend: zajatým civilistům vypichovali oči, podřezávali je, dělali si z nich v pouličních bojích živé štíty. A do sklepů, v nichž se lidé skrývali, házeli esesáci granáty. Zprávy o všech těchto zvěrstvech se roznesly po Praze a čeští gardisté to po osvobození metropole vraceli německým civilistům dvojnásob.
Lynčovali často zbabělci
Badatel Jaroslav Čvančara si vzpomíná na dvě německé ženy, které žily v Praze už před válkou. "Nikomu neublížily. Rozzuřený dav je ale pověsil za nohy na stromy a podpálil. Tatínka – účastníka povstání – to stálo málem život, když se pokoušel naše letité sousedky bránit," říká Čvančara.
Historici upozorňují i na další fakt: na lynčování Němců se podíleli často Češi, kteří s nacisty kolaborovali. A mnohdy promyšleně likvidovali nepohodlné svědky svého udavačství. Jiní se naopak celé povstání zbaběle schovávali, a když skončilo, snažili se horlivě vydobýt zásluhy. Hysterii v lovu na Němce podléhaly často překvapivě ženy.
Historik Stehlík ale neví o případu, že by se lynčování účastnili Češi, kteří s Němci celou válku opravdu bojovali. A jak připomíná Čvančara, odmítl to i parašutista Rudolf Krzák, jemuž nacisté vyvraždili kvůli jeho útěku do Velké Británie celou rodinu. I když mu gardisté nabízeli obušek, aby si to se zajatými gestapáky vyřídil.
celý dokument sledujte na ČT2Nikdy nezveřejněný film Jiřího Chmelíčka uvede ve čtvrtek ČT2 ve 20.00 v dokumentu Zabíjení po česku. iDNES.cz přináší v tomto článku jen ukázku z filmu. |