Osmý leden byl den, kdy by psa nevyhnal. Začínala letošní sněhová kalamita. V luxusní limuzíně, kde je snad tlačítko i na utření nosu, bylo teplo. Ve čtyři odpoledne máme schůzku v mikulovském hotelu Galant.
Přijet by měl rakouský obchodník Wolfgang Habitzl. Právě on vyjednával jednu z největších zbrojních zakázek poslední doby, nákup kolových obrněných vozů za více než dvacet miliard korun.
SKRYTÁ KAMERA MF DNESManažeři Steyru popsali jednání o transportérech |
Na schůzce vystupuji jako obchodník s pohledávkami. Proto ta limuzína a příšerně nepohodlný oblek. V rukou mám smlouvu mezi společností Steyr a českým podnikatelem Janem Vlčkem. Habitzlovo jméno je zmíněno právě v této smlouvě.
"Kteří politici musí mlčet?"
Jako obchodník s pohledávkami mám dobrou záminku žádat od něj více informací o smlouvě jako takové, a hlavně o celé zakázce: Potřebuji znát jména českých politiků, k nimž putovala provize, abych je pak mohl oslovit a dohodnout se, zda by ode mne ve vší tichosti nekoupili tajnou smlouvu, kterou mám v ruce.
Muž, s nímž se mám setkat, by všechny zákulisní dohody měl znát. Vždyť český projekt jménem Pandur před osmi lety rozjížděl.
Wolfgang Habitzl dorazil o čtyřicet minut později. Zprvu byl opatrný. Chtěl vědět, kdo jsem a co chci.
"Zabýváme se finančním byznysem. Pohledávkami, ne zbraněmi. Plánujeme tuto smlouvu jako pohledávku prodat, ale rádi bychom to řešili smírnou cestou," odpověděl jsem tak, abych zabránil dalším dotazům, v nichž bych s ním nemohl udržet krok. O zbraních vím, že mají střílet a některé i střílí. Víc nic. Vydávat se za znalce v tomto oboru, odhalil by mne během několika vět.
Zdálo se, že moje odpověď Habitzla uspokojila. Pomalu se začal rozpovídávat.
"Část příběhu v pozadí je, že jsem pracoval ve společnosti Steyr. Potom jsem skončil. Byl jsem odpovědný za evropské trhy, speciálně za český trh. Takže jsem tento projekt rozjížděl," vyprávěl Habitzl.
Pozorně si mne prohlížel. Po pár minutách vzájemného oťukávání jsem se odhodlal jít přímo na věc. Zavedl jsem řeč na možnou korupci v pozadí zakázky. Buď se zvedne a odejde, anebo začne mluvit.
Zeptal jsem se: "Vzhledem k tomu, že jsou v tom zřejmě zainteresovaní, nevím, zda jen politici, ale také politici, tak nevěřím, že by s tím chtěli jít k soudu. Co myslíte?" Habitzl k mému překvapení ani nezaváhal.
"Ano. Začínal jsem s tím projektem v roce 2001. Byl jsem představen nějakým lidem v České republice. Janu Vlčkovi, to byl poradce, konzultant EADS (nadnárodní zbrojařská společnost, pozn. red.). A začali jsme na tom projektu pracovat. V té době ještě nebylo zřejmé, že bude nějaký tendr. Bylo to dávno před tím, než celý proces začal. Když jsme se dostali k tomu, že by to šlo, mým úkolem bylo vybudovat tým lidí, který jsme potřebovali."
A Wolfgang Habitzl začíná vyprávět, kolik peněz plánovali pro politické strany a jak dobře měli vymyšlený systém posílání korupčních peněz přes všemožné konzultanty.
Schůzku jsme zhruba po hodině ukončili s tím, že se ještě musíme potkat. Příště prý přivede i svého kolegu, který český projekt dotáhl až do podepsání smlouvy.
Řeknu vám, co vím. Ano, provize do Česka šla
O čtrnáct dní později jsme se sešli znovu. I s Herwigem Jedlaucnikem. Tentokrát ve Vídni, v luxusním hotelu InterContinental.
Jedlaucnik šel na rozdíl od Habitzla rovnou k věci: "Jsem konzultant. Když si mne najmete, řeknu vám, co vím. Ano, provize do Česka šla."
Chvíli to vypadalo, že bez uzavření smlouvy z něj více nedostanu. Pak se rozmluvil. Pomohla mi jednoduchá finta. Zeptal jsem se: "A jak mohu ocenit vaše služby, když jste mi nic neřekl. Musíte mi říci alespoň něco. Začněme třeba tím, kteří politici byli na korupčním obchodě zainteresováni."
ČTĚTE VE ČTVRTEČNÍ MF DNES:
Rozhovor reportéra Janka Kroupy s rakouskými obchodníky Habitzlem a Jedaucnikem