Veronika Demlová musí být přitom svému synovi stále nablízku. "Doprovázím jej na každý tělocvik. Měříme hladinu cukru, jednou za tři dny musíme vyměnit inzulinovou pumpu, vážíme jídlo," jmenovala některé povinnosti Demlová.
Malí cukrovkářiMít doma malého cukrovkáře není jednoduché. Podle diabetoložky Kamily Dymové musí být rodiče neustále s nimi. Jinak řečeno - malí diabetici jsou na jiných závislí a bez pomoci se neobejdou. |
Zcela postaráno o něj není ani ve škole. "Paní učitelky o jeho nemoci vědí a vědí, jak s ním zacházet. Když si ale náhodou vytrhne z inzulinové pumpy kanylu, volají mi. Musím vždy nasednout do auta, vyrazit do školy a pumpu mu okamžitě napíchnout. Nemůže bez ní být," vypráví Demlová s tím, že ve škole není zdravotník, který by to zvládl za ni a nemohou to udělat ani učitelky.
"Tohle si opravdu nikdo na triko nechce vzít. Syn musí mít přesnou dávku inzulinu, chyba by mohla být i smrtelná," dodala. Syna doprovází i na všechny školní výlety.
Stát Demlovým nejprve přispíval na péči o Ondru asi tři a půl tisíce, postupně se příspěvky zvedly na devět tisíc. Před dvěma lety Ondrova rodina o příspěvky přišla úplně.
"Posudkový lékař tak rozhodl na základě synovy zdravotní dokumentace. Osobně nás neviděl. A to se ještě Ondra nezvládal o sebe postarat tak, jak to zvládá dnes," popsala útrapy Demlová.
Příspěvky v rodině chybějí. Paní Demlová nemůže vzít práci na stálý úvazek, protože jejich život se točí kolem toho, jaká bude ráno Ondrova hladina cukru v krvi. Stává se, že je na tom zle a nemůže ten den vůbec do školy. Ondra má navíc i astma a další zdravotní problémy.
Rodin jako Demlovi jsou podle odborníků stovky a mnohým příspěvky kvůli nesprávnému posudkovému procesu chybí. Napravit by to mohl plán ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerky, který se dnes s rodiči diabetiků sešel a chce se na tento problém zaměřit. - o plánovaném postupu ministerstva čtěte více zde
