Další dvě fronty sice nejsou možná tak důležité pro osobní Topolánkovo blaho, jsou však zásadní pro budoucnost spolku nesocialisticky naladěných občanů, kteří se sdružili ve znamení ptáka. První bojovou linií je střetnutí s takzvanými velrybáři, tedy lovci mrtvých duší. Druhou pak studená válka proti Pavlu Bémovi a jeho Pražanům.
Tyto střety jsou svérázným způsobem léčby těžkých chorob ODS. Na to, abyste diagnostikovali depresi a počínající schizofrenii, kterou trpí, nemusíte být profesorem psychiatrie. Občanská demokratická strana však netrpí jen psychickými poruchami, trpí i tím, co jde v patách za nimi: ztrátou sociálního postavení. Voliči houfně přecházejí k TOP 09, která nabízí rozšafného knížepána a varovně zdvižený prst: šetřeme, nebuďme populisty.
ODS nenabízí nic, jen vystavuje na odiv své mokvající rány. To by možná zabralo v nějaké více nábožensky zanícené zemi. Ve Švejkově ateistickém Česku to vyvolává jen posměch.
Hledat v Topolánkovi lékaře by bylo pošetilé. Jako léčitel, či chcete-li nadaný šarlatán, má už osvědčené schopnosti. Navíc má solidní motivaci. V případě úspěchu bude "králem", v případě, že se pacient neuzdraví, bude popraven, a to nejspíš mučivým způsobem.
Velrybáři, kmotři či lovci mrtvých duší jsou lidé, kteří dělají ze strany pobočku svých závodů. Nic proti masovému náboru nových členů: schopný politik může klidně přivést do strany lidi, kteří ho podpoří.
Bossové z Ústecka i odjinud však přivádějí své klienty, kteří za pivo a párek vytvářejí ze strany filiálku jejich podniků. ODS má u všech voličů, kromě těch nejskalnějších (a možná i u nich), pověst zkorumpované strany. Velrybaření z této pověsti dělá takřka jistotu.
Jenže samozvaný léčitel se nepotkává s vlídným přijetím. Rozčilení krajští vůdcové vyčítají Topolánkovi, že nálepkuje a takzvaný boj proti takzvaným velrybářům je pouhou zástěrkou pro prosazování jeho mocenských zájmů.
Topolánek přece vždycky dokázal dosadit do stranické hierarchie své lidi. Dokázal shora stavět pyramidu – tak přece ovládl či zmanipuloval oba poslední sjezdy modrých.
Nechce prostě jen omezit krajskou opozici? Možná ano.
Podobně zapeklité je to s Topolánkovým tažením proti Pavlu Bémovi a Pražanům. Kdo vlastně začal?
Chce léčitel pomoci, nebo chce vnutit pacientovi svou vůli? Bém předloni prohrál s Topolánkem souboj o předsednictví. Jenže je pravda, že on a jeho lidé tajně i veřejně podrážejí předsedu? Nebo naopak Topolánek vede preventivní válku, když v médiích kritizuje své pražské, jak by sám řekl, "soukmenovce"?
Hladký rozvod manželství je těžká, ba nemožná věc, postaví-li si jeden z partnerů hlavu. Můžete prosit, vyhrožovat, nabízet hodinky s vodotryskem, a stejně nemáte šanci.
Když trváte na svém a vydržíte to martyrium, soud rozhodne.
Se stranou je to horší, není žádný soudce, jen hemžení a přetahování se o podporu. Denně uzavírané koalice, denně páchané zrady. Jednou lovíte velrybáře a podruhé jste velrybář. Jednou viníte někoho z rozbíjení jednoty a podruhé ji rozbíjíte.
Topolánek se včera sice nerozvedl, ale neprohrál zcela. Slavnostně vyhlásil smír s Pavlem Bémem a pohrozil velrybářům. Modrému pacientovi se zdánlivě ulevilo. Jenže kapacity říkají, že schizofrenie je nevyléčitelná.
