Staronové dílo dnes v záři reflektorů a ohňostroje odhalil starosta Jurij Lužkov. Nyní mají "Dělník a kolchoznice", kteří se rovněž stali světoznámou ikonou moskevského filmového studia, setrvat na svém místě přinejmenším další století.
Stav chátrající plastiky si v roce 2003 vynutil její sejmutí z rozpadajícího piedestalu před hlavním vchodem na výstaviště. Mnozí si mysleli, že "Dělník a kolchoznice" zmizeli navždy - jako celý Sovětský svaz.
Ohňostroj nad Moskvou při odhalování opraveného sousoší
Ale po opravě, která prý stála více než miliardu rublů, je socha zase zpět, podobně jako se vrátily verše oslavující komunistického diktátora Josifa Stalina ve vestibulu jedné z opravených stanic moskevského metra.
Milimetrová ocel nestačila
Původně se socha tyčila nad sovětským pavilónem na pařížské výstavě v roce 1937, přímo naproti stánku nacistického Německa - a Sovětům se prý skutečně podařilo expozici tehdejšího soka zastínit.
Problém však spočíval v tom, že socha byla zhotovena z experimentálního materiálu, milimetrové nerezové oceli, takže po rozřezání autogenem na 57 dílů nepřežila transport z Paříže do Moskvy.
Sochařce Věře Muchinové pak nezbylo, než fakticky vytvořit kopii originálu z již silnější dvoumilimetrové oceli. Plastika byla v roce 1939 umístěna před výstaviště. Oprava tak stihla 70. výročí instalace, když už ne 120. výročí sochařčina narození.
Samo výstaviště bylo mezitím přejmenováno z "Výstavy úspěchů národního hospodářství" na "Všeruské výstavní centrum". Ale při rekonstrukci památníku se podařilo naplnit původní záměr autorky, takže podstavec pod sochou se zvýšil z 11 na 34,5 metru. Časem má v něm vzniknout muzeum Muchinové. Zatímco původně dílo vážilo 80 tun, nyní "přibralo" na 189.
Jeřáb v Moskvě umisťuje sousoší Dělník a kolchoznice
Vítězství v soutěži o sochu na světovou výstavu bylo i rehabilitací Muchinové po návratu z vyhnanství ve Voroněži. Tam se dostala po nezdařeném pokusu o emigraci, ke kterému se odhodlala v roce 1930 po článku v sovětském tisku hanobícím jejího manžela, známého lékaře Alexeje Zamkova.
Manžele s padělanými pasy však tajná policie zatkla už v Charkově na Ukrajině. Z nemilosti páru pomohl až Zamkovův prominentní pacient, spisovatel Maxim Gorkij, který je uchránil i od dalších nepříjemností.
Lev Trockij ukrytý v záhybech šály
Muchinové neuškodilo ani udání ředitele podniku, který plastiku zhotovoval, že prý záhyby šálu na sousoší připomínají profil Stalinova nepřítele Lva Trockého, vypuzeného mezitím do exilu a posléze zavražděného v Mexiku. Udání prý během noční návštěvy dílny prověřil sám Stalin.
Do konečné podoby díla promluvila sovětská vláda. Muchinová původně počítala, že proletář a jeho družka budou nazí, ale musela je obout a ošatit, jakož i odstranit váčky pod očima kolchoznice. Až pak mohlo být dílo socialistického realismu považováno za dokonalé.
