Kazaňský soud poslal bývalého mluvčího tatarstánského prezidenta do vězení s použitím paragrafů nejen na ochranu cti, ale i o extremismu. Ty podle ochránců lidských práv slouží nejen k potírání skutečných extremistů, ale stále častěji i k ochraně činovníků. Jen v říjnu podle ministerstva vnitra začalo 446 takových stíhání.
Rozsudek sice není pravomocný, ale i tak je považován za precedens. Bloggeři sice stáli před soudem i dříve, až dosud však odcházeli s podmínkou. I jistý Sava Terentěv, který ve svém internetovém deníku vyzýval dvakrát denně upalovat policisty na náměstích, aby se společnost očistila od "fízlovského bahna", dostal u soudu loni roční podmínku. Zato majitel opozičního webu v Ingušsku na Kavkaze loni v srpnu skončil s policejní kulkou v hlavě.
Internetový časopis Samizdat, který dává prostor hlavně začínajícím autorům, se dostal do společnosti neonacistů a radikálních muslimů na seznamu extremistických publikací poté, co zveřejnil kritiku uralských oceláren Severstal od bývalého zaměstnance.
Debata bez kravat a zdvižená ruka cenzury
Velkým fanouškem internetu je ruský prezident Dmitrij Medveděv, který si v Kremlu zřídil videoblog a svůj program modernizace Ruska nejprve zveřejnil v nezávislém internetovém deníku. To je považováno za určitou záruku, že síť v Rusku nespoutá cenzura jako v Číně, nemluvě o nákladnosti a patrně i neúčinnosti technických opatření. "Dovolit svobodu na internetu je lacinější než ji potlačovat," řekl listu The Moscow Times blogger Alexandr Pljuščev.
Prezidentův příklad se pokusili následovat i další činovníci, ale často shledali, že je přílišná otevřenost dráždí. Gubernátor Kostromské oblasti zpočátku vybízel na svém blogu k "debatě bez kravat", ale pak nechal vymazat kritické komentáře. Předseda horní komory parlamentu Sergej Mironov zase dospěl k názoru, že "někteří uživatelé by měli pocítit ruku státní internetové cenzury".
Naplno si "přízeň" uživatelů vychutnal i šéf dolní komory Boris Gryzlov. "Káže jak z tribuny komunistického sjezdu," okomentovali posměváčci blog Gryzlova, který svého času zamítl návrh registrovat všechny blogy s více než tisícovkou čtenářů.
V zemi, které Reportéři bez hranic nedávno přisoudili 153. místo na žebříčku svobody tisku, se web stále častěji stává ventilem nespokojenosti s poměry. Statisíce lidí viděly videoklip policejního majora Alexeje Dymovského, který na internetu vyzval premiéra Vladimira Putina, aby mu pomohl čelit svévoli zkorumpovaných velitelů. Dymovskij byl sice vzápětí od policie vyhozen, ale příklad následovali další bloggeři v uniformách.
Internet jako strategický podnik
Dosah však zůstává omezen. Ačkoliv příběh Dymovského obletěl internet i noviny, podle průzkumu střediska Levada skoro dvě třetiny Rusů o majorovi nic neslyšely a další pětina jen cosi zaslechla. Podle společnosti comScore má přístup k síti nyní 32 milionů Rusů, více než pětina populace. To je stále mnohem méně než v západní Evropě či USA.
I tak představuje ruský internet byznys, ve kterém se točí miliardy. Místní "jednička", společnost yandex se stejnojmenným vyhledávačem, loni dosáhla příjmů 7,4 miliardy rublů (4,3 miliardy korun) - o 75 procent více než předloni - a byla zařazena mezi "strategické podniky", kontrolované státem. Vzápětí, prý dobrovolně, zrušila žebříček nejpopulárnějších blogů.
