"Tak blízko dohodě jsme nikdy nebyli," prohlásil včera optimisticky izraelský ministr Benjamin ben Eliezer. Šalit brzy pojede domů, o výsledku jednání rozhodnou následující dva dny, dodávají k tomu média jak židovská, tak arabská. Radost je zatím předčasná, mírnil nadšení izraelský premiér Benjamin Netanjahu.
Nyní se nehraje již jen o brýlatého Gilada. Výměnou za jeho svobodu mají být propuštěny stovky Palestinců z izraelských vězení. Měl by mezi nimi údajně být i Marván Barghútí, jehož jeho obdivovatelé neváhají s odkazem na jihoafrického nositele Nobelovy ceny míru nazvat "palestinským Nelsonem Mandelou". Barghútí podle komentátorů aspiruje na post palestinského prezidenta: mimochodem, o tuto funkci se ucházel již v roce 2004.
O delikátnosti v Káhiře probíhajících jednání svědčí fakt, že informaci o Barghútího případném propuštění včera osobně popřel izraelský vicepremiér Silvan Šalom. A zpoza izraelských mříží prý na svobodu nemá jít ani Ahmed Sadat, lídr Lidové fronty pro osvobození Palestiny.
Pustit extremisty, jen když odejdou do exilu
Egyptští a němečtí zprostředkovatelé zato již naznačili mechanismus výměny. Gilad by nejprve byl předán do Egypta, ve stejnou dobu by věznice židovského státu opustila první várka vězňů. Vojákovu cestu do Izraele, snad do osady Micpe Hila u libanonské hranice, kde vyrostl, by pak provázelo další propouštění.
Nejedná se ovšem pouze o tom, zda budou palestinští radikálové propuštěni. A v jakém počtu. Izrael zajímá, kam vězňové půjdou – má zájem na tom, aby zmizeli v exilu. Tedy nikoli do palestinské autonomie, kde by byli pro židovský stát podstatně nebezpečnější.
Podle dostupných zpráv jsou v tomto ohledu arabští vyjednavači vcelku velkorysí: snad s ohledem na možný nezávislý stát, který doufají v budoucnu vyhlásit. Do něj by se radikálové z exilu jistě vrátit mohli.
Izraelská média nyní přinášejí svědectví lidí, kteří snášejí argumenty proti propouštění radikálů – bojí se o bezpečí židovského státu. Alespoň zatím však v Izraeli vždy platilo, že zdejší armáda své vojáky neopouští.
DVĚ JMÉNA, O KTERÁ JDE NEJVÍCGilad Šalit (23)
Marván Barghútí (50)
|
Milovník sportu a matematiky tráví v palestinském zajetí přes tři roky (unesen byl 25. června 2006). Do Gazy ho odvedla skupina sestavená z několika frakcí: ozbrojeného křídla radikálního Hamasu a zřejmě i z ozbrojenců jinak umírněného hnutí Fatah. Do Izraele se dostali tajně vyhloubeným tunelem. Šalit se nechtěně stal celebritou i politickým problémem: jeho rodiče Noam a Aviva tvrdí, že politici dělali pro svobodu jejich syna málo. Jiní Izraelci ale míní, že Giladova výměna za radikály uškodí bezpečnosti jejich země. Gilad má izraelské i francouzské občanství, loni byl jmenován čestným občanem Paříže, letos floridského Miami. Unesen byl jako desátník, již jako zajatec byl povýšen na rotného. Navzdory zdravotním problémům sám požádal o zařazení k bojové jednotce. V dopise, který loni mohl poslat rodině, si na zdraví stěžuje. Chce co nejrychleji domů, normálně žít, tlumočil tehdy Giladova slova jeho otec.
Patří k nejpopulárnějším palestinským vůdcům. Má za sebou život plný násilí, střetů s Izraelem, deportací i věznění – poprvé byl zavřen v 18 letech, za mřížemi se naučil hebrejsky. Izrael ho považuje za plánovače ozbrojených akcí v prostředí jinak umírněného hnutí Fatah. Od roku 2002 je ve vězení, odsouzen byl na doživotí za vraždy a teror. Roku 1996 byl zvolen do palestinského sněmu . Pro mnohé byl nadějí proto, že tvrdě napadal korupci, kterou Fatah proslul. Patří k mladší generaci hnutí, která se chlubí tím, že nežila v luxusním exilu, ale doma bojovala s Izraelem. Část expertů ho tipuje na možného budoucího palestinského prezidenta. Nikoli zcela paradoxně může být přijatelný i pro Izrael: Barghútí se profiluje jako bojovník, ale nikoli fanatický. Odmítá také útoky na izraelské civilní cíle. Jeho političtí soupeři proto naznačují jeho možné vazby na izraelské tajné služby, ty se však nikdy nepotvrdily. 
