Ochránce by měl také dohlížet na dodržování mezinárodní Úmluvy o právech dítěte a působit jako "tlumočník" mezi dětmi a politiky.
Prošetřovat jednotlivé stížnosti na porušování práv dětí by měl způsobem šetrným k dětem. Úřad by byl nezávislou institucí, ombudsman má být jmenován parlamentem. Parlamentu by měl být také odpovědný (formou předkládání výročních zpráv o činnosti).
Rada vlády pro lidská práva, nevládní organizace zabývající se dětskými právy a také Výbor Organizace spojených národů pro práva dítěte dlouhodobě poukazují na fakt, že v České republice chybí orgán, který by hájil a prosazoval práva dětí, píše se v předkládací zprávě.
Dohledem a kontrolou dodržování Úmluvy o právech dítěte je v ČR pověřen Výbor pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva. Výbor pro práva dítěte OSN ale podle zprávy činnost českého výboru kritizuje a považuje jeho pravomoci za naprosto nedostatečné. Kritizuje i to, že problematika dětí je v systému české státní správy velmi roztříštěna, uvádí zpráva.
Systém sociálně právní ochrany dítěte spadá do kompetencí ministerstva práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy a zdravotnictví. Práva dětí přitom nejsou prioritou žádného z těchto ministerstev.
