Třicetiletá žena, která skočila se svými dvěma dětmi pod metro, tedy klidně touto poruchou mohla trpět. Laktační psychóza se projevuje tak, že žena začne být netečná, nemá zájem o dění kolem sebe, trpí nechutenstvím, pocity sebeviny. V těžších případech trpí halucinacemi, nemá zájem o dítě a může to vyvrcholit až sebevražednými pokusy.
"Hlavním projevem jsou stavy zmatenosti, dezorientace, bludných představ. Matka je zkrátka mimo realitu a hodnotí ji neadekvátně," vysvětluje Jiří Brančík.
Matka si často také ani neuvědomuje, že má dítě, nebo ho nepovažuje vůbec za svoje, a někdy dokonce ani za živou bytost. Může tedy ohrožovat nejen sebe, ale i své potomky. Od běžné deprese se laktační psychóza liší hlavně změněným vnímáním reality. "U klasické deprese má člověk skleslé nálady, prožívá psychické trápení, ale kontakt s realitou je zachován," dodává Brančík.
Podle porodní asistentky Ivy Königsmarkové mívají ženy po porodu výčitky, že se neumějí správně o dítě postarat, nezvládají péči a zachvátí je panika. "Bojí se selhání jako matka. Tyto stavy jsou nebezpečné jak pro ně, tak pro dítě," říká. Dalším faktorem může podle Königsmarkové být i chybějící kontakt s porodní asistentkou i v období po porodu.
"Před rokem 1989 za ženou po propuštění z porodnice dvakrát či třikrát během šestinedělí přišla porodní asistentka, kterou žena již znala z nemocnice. Matka tak měla kontakt s odborníkem, a když potřebovala rady, měla se na koho obrátit. Dnes ženy propustí domů a pozvou je až na gynekologickou prohlídku po šestinedělí. Do té doby se musí spolehnout sama na sebe," tvrdí Königsmarková.
Podobný tlak tedy nemusí každá žena zvládnout. Pokud žena trpí laktační psychózou, měla by se svěřit do péče psychiatrů. Kromě léků může pomoci i psychoterapie.
