Ve svém projevu, kdy se ucházel o jejich přízeň, zářil Svoboda, veterán české politiky, jako mladík: "Buď budeme silnější, nebo skončíme." Šlapal si trochu na jazyk. Ne však proto, že by chtěl mít řeč za sebou, ale protože slova z něj přetékala.
V kuloárech zkušení lidovci říkali: "Nebudu ho volit, nezapomenu mu, že pohřbil Čtyřkoalici." Jiní připomínali jeho neslavný soud o dům proti charitě.
Jenže Svoboda už delší dobu působí, jako by jeho mozek prošel omlazovací kúrou. Nebo, chcete-li, osvítil ho Duch svatý. Delegátům slíbil entuziasmus – a ten z něj nevyzařuje, ale přímo dští.
Jako by Jágr se svými zkušenostmi najednou získal zpátky svaly dvacetiletého Bivoje.
Může však Svoboda straně, která od smrti Josefa Luxe dostává jednu ránu za druhou, nabídnout něco víc než toto svaté nadšení či druhou mízu? Není už místo, které dřív rozšafní lidovci zaujímali, prázdné?
Svoboda věří, že ne. Že existuje něco mezi modrou a oranžovou krou. Něco, co tyto kry nerozdrtí, i když se přibližují k sobě. Není to entuziastova iluze?
Jiří Čunek si pochvaloval, že sjezd ve vsetínském kulturním domě byl moderní. Skutečně. Pódium bylo nasvíceno modře a žlutě – v tom se lidovci trochu poučili z "ein kessel buntesů", které pořádají ODS a ČSSD. Všude sálala hesla: Spolehliví v těžké době a Zvolte si své evropské hvězdy. Příchozí vítal malý panák slivovice. Falešná svíčková v restauraci byla víc než poživatelná.
Straníci na to, jak nervózní a těžká byla jejich volba, působili dobře. I když projevy byly většinou prázdné a bezradné, umělecký dojem byl vysoký. Žádná volba z jednoho kandidáta. Ani legrační figurky ucházející se o nejvyšší křeslo z trucu.
Tři kandidáti byli seriózní a všichni volitelní: Svoboda, Březina, Šojdrová. Čunek je Čunek. Kandidoval, aby ukázal, že je bojovník. Ve své předvolební řeči se přihlásil k Masarykovu heslu Nebát se a nekrást. Kdo to slyšel, musel se za něho trochu rdít.
Ano, nebojácný je, ale s tím nekrást – nepřehání to trochu? Pak si však nezaujatý posluchač mohl připomenout, že i Masaryk rozkrádal státní fondy například proto, aby uplácel spřátelené novináře.
Jeden z přítomných jeho vystoupení okomentoval: "Byl to výborný vsetínský starosta. Kdyby zůstal ve Vsetíně, pomohl by sobě, Vsetínu, zemi i Evropě."
Cyril Svoboda zajisté nebude druhým Čunkem, naším furiantem, který pronikl do nejvyšší politiky. Svoboda je v ní jako doma. Takřka věčný ministr. Chlapík, který se vrátil do čela své strany po šesti letech. Předsednický comeback, to je nejen zdejší, ale i evropská a světová rarita.
Je staronový předseda splachovací, nebo našel pro odumírající stranu nějaký recept?
Lidovci byli zatím v těžkých dobách spolehliví jen v tom, že potopili každého partnera. Tentokrát se však něco mění. Jiří Čunek, který, když nevede státnické řeči a nesedí před kamerou, má smysl pro vtip, vyzdvihl, že tentokrát byli oni jediní, kteří hlasovali v den pádu jednotně pro vládu. Nedodal, že klíčovou zdravotnickou reformu zařízli oni.
Svoboda, zdá se, chce udělat z nespolehlivosti program: Budeme přitažliví jen tehdy, když nebude předem jasné, s kým se spojíme, říkává. Je to však dostatečně silná vize?
Na rozdíl od mladistvě nadšeného Svobody působil na sjezdu odcházející Kalousek poněkud unaveně. Přemýšlel ještě o svém rozhodnutí opustit stranu a zkusit dobrodružství s novou?
Ale dobrodružství je i zůstat lidovcem. Máte jedinou jistotu: bylo dobře zbavit se Čunka. Zda bude Svoboda lepší než Čunek? To nikdo neví.
