Tak se chovají příslušníci cizinecké legie, kteří jsou zvyklí na to, že jim jde o život denně. Tentokrát se kulce nevyhnuli. Vláda, které vtiskovali charakter především tito tři vysocí a ambiciózní muži, zesnula. Jaká byla?
Nebudeme říkat o mrtvé jen dobré, ale začněme tím. Byla lepší než ty, které jí předcházely: třeba mrtvolná vláda opoziční smlouvy. Klaus a Zeman si podělili to, co mají oba rádi, moc. Zabránili totálnímu hospodářskému krachu. Jejich úspěchy však překryla atmosféra korupce, neodpovědnosti, ledabylosti a byrokracie.
Vláda – kterou načal Špidla, zostudil Gross a v "diktaturu" pevné ruky přetavil Paroubek – se změnila nakonec v pouhý stroj na volební úspěch. Buldozer se zastavil těsně pod kopcem.
Topolánek přišel s modernizačním programem. Část splnil. Snížil daně. Sociální dávky zreformoval, aby příliš nepreferovaly lidi, kteří nechtějí pracovat. Začal s reformou justice a policie z polosocialistických molochů ve správu hodnou 21. století. Pokusil se o změnu ne polo-, ale zcela socialistického zdravotního systému. On i jeho ministři vystupovali (až na občasné excesy) více jako lidé a méně jako papaláši.
Jiří Paroubek v úterý s kamennou tváří prokurátora obviňoval Topolánka z toho, že vládl pouze pro hrstku bohatých. Ve skutečnosti přesto, že vláda ODS vycházela z liberálních principů, sociální stát zůstal zachován, jen byly odstraněny některé nespravedlnosti, které znevýhodňovaly zodpovědné a pracovité oproti líným.
Topolánek byl dobrý v zahraniční politice. Prosazoval americký radar – životní zájem země. Vůči Bruselu se choval sebevědomě, ale ne blouznivě a odmítavě jako Klaus. A zvládl první měsíce v čele Evropské unie.
Proč tedy prohrál k. o. krajské a senátní volby? Zde totiž leží pravá příčina pádu vlády. Po debaklu začal její každodenní běh o život, který musel jednou skončit. Bezprostřední příčinou byla rozumná a poctivá, ale špatně dávkovaná a špatně propagovaná zdravotní reforma. Dobrý lék v nesprávných dávkách může zabít. Tím spíš, když k němu přibalíte falešný příbalový leták.
Topolánek skočil na tygra už po volbách 2006, kdy v patové situaci postavil vládu na přeběhlících Melčákovi a Pohankovi. Tím Paroubkovi nabil pušku, která ho dnes dostala.
Ještě dříve však nabrousil nůž, který ho zaživa čtvrtil. Pro volební úspěch ODS nezarazil nereálné sliby, které vymýšlel Vlastimil Tlustý. Ten se stal klíčovou osobností volební kampaně a všude ukazoval své pohádkové kolečko, podle něhož všichni zbohatnou a státu ještě zbude. Topolánek ho vyhodil pozdě a nešetrně, tím si z něho vychoval záštiplného nepřítele.
Topolánek, Bursík i Kalousek sázeli na politický pragmatismus. Byly odhozeny ideály, jindy pošlapána kuří oka – například dam Zubové a Jakubkové. Premiér příliš dlouho držel Čunka, když se mu aféra přelila přes hlavu. Předseda lidovců sice úplatek patrně nevzal, ale lhal, choval se neobratně a nevysvětlil původ svých peněz. Podezření, že vláda navíc manipulovala justicí, nebylo nikdy spolehlivě vyvráceno.
Jednoho nepřítele si však Topolánek nezasloužil. Václav Klaus, kterému prostřel koberec na Hrad, mu zakroutil krkem jen z vlastní ješitnosti.
Do chlívku a do lihovaru se v úterý posílali navzájem řečníci koalice a opozice. První vážně míněný pokus o moderní vládu tak skončil před sedmou večerní v Česku tragikomicky.
