Tajný projekt Steva Fossetta byl vyvíjen v Richmondu (USA). Vznikal v letech 2005 až 2008. Některé servery informují o tom, že měl být i kosmickou lodí. Po tragické nehodě dobrodruha z jeho plánu na pokoření mořských hlubin nakonec stal pohrobek.
Fossett před svou smrtí stihl navrhnout a vyrobit prototyp velmi speciální miniponorky Deep Flight Challenger (podle některých zdrojů Deep Space Challenger). Cíl? Nejhlubší místo pod hladinou oceánu. Mariánský příkop s hloubkou přesahující 11 tisíc metrů. Mělo to být největší dobrodružství v jeho životě.
U společnosti San Anselmo si dobrodruh objednal řiditelnou miniponorku, která měla být schopná rychlé plavby i ve velké hloubce. V dílnách vznikla konstrukce podobná letadlu nebo raketoplánu pro jednoho pilota. Konstrukce dokonce prošla náročnými tlakovými zkouškami, na něž dohlížela armáda.
Pro pohyb v kapalinách platí podobné zákony jako pro létání ve vzduchu. Proto si miliardář doslova objednal plavidlo pro létání na nejhlubším místě planety. Stroj má křídla, ocasní kormidla i křidélka. Maximální rychlost: 3 uzly (5,56 km/h), cestovní: 2,2 uzlu (4,074 km/h).
Nároky na materiál lodi jsou neuvěřitelné. V požadavcích dominuje vysoká odolnost hydrostatickému tlaku a nízká hmotnost. Konstruktér Graham Hawkes spočítal, že obtížně zpracovatelný titan svými vlastnostmi postačuje pro ponor jen do poloviny hloubky Mariánského příkopu. A tak se hledala náhradní technologie.
Na stavbu 5,38 metru dlouhého, téměř 4 metry širokého a 170 cm vysokého plavidla bylo nakonec použito nekonečné uhlíkové vlákno, které kladl počítač. Výsledná hmotnost plavidla je pouhých 2 145 kg.
Další podrobnosti v angličtině: Poslední hračka Steva Fossetta: Plány pod vodou
