Dvaapadesátiletý Šinzó Abe je nejmladším japonským ministerským předsedou v poválečném období. Abe si klade za cíl pokračovat v ekonomických reformách svého předchůdce Koizumiho. Chce také zmenšit úlohu státu ve vedení hospodářství.
Nový premiér usiluje i o zvýšení vlivu Japonska ve světové politice. Chce toho dosáhnout mimo jiné prostřednictvím uznání stálého členství své země v Radě bezpečnosti OSN. Plánuje rovněž zavést reformu vzdělávacího systému, která by podle něj měla žákům ve větší míře vštěpovat patriotismus.
Abe si rovněž přeje změnu japonské pacifistické ústavy, která byla vytvořena po porážce Japonska ve druhé světové válce. Revize ústavy by měla především dát větší možnosti japonským mírovým misím v zahraničí a společným obranným projektům s hlavním spojencem Japonska, USA.
Krátce po nástupu do úřadu už stačil Abe jmenovat novou vládu. Ta nahradí dosavadní kabinet Džuničiró Koizumiho. Vlivnou pozici hlavního tajemníka vlády zaujme Abeho pravá ruka Jasuhisa Šiozaki. Ve funkci ministra zahraničí zůstane Taró Aso a do čela Agentury pro obranu se vrací Fumio Kjuma, který tento post zastával v letech 1996-1998.
