Nixon tuto řeč přečíst nemusel, oba kosmonauti se vrátili zpět na orbit Měsíce a spolu s Michaelem Collinsem i na Zemi v pořádku. Strávili na měsíci přes jedenadvacet hodin a sledoval je celý svět. Prezident Nixon s nimi dokonce i telefonoval.
Podle memoranda by Nixon nejdříve zavolal "vdovám", před tím, než by projev přečetl národu. NASA by poté přerušila spojení s Měsícem a kněz by duše kosmonautů svěřil "hlubinám nejhlubším", podobně jako v případě pohřbu na moři.
Poté by následoval prezidentův projev:
"Osud tomu tak chtěl a lidé, kteří vstoupili na Měsíc, aby jej v míru zkoumali, na něm budou odpočívat v pokoji.
Tito hrdinní muži, Neil Armstrong a Edwin Aldrin vědí, že není žádná naděje na jejich záchranu. Ale také vědí, že jejich oběť je nadějí pro lidstvo.
Tito dva muži položili životy za nejsvětější úkol lidstva: hledání pravdy a porozumění.
Budou oplakáváni svými rodinami a přáteli, budou oplakáváni svým národem, budou oplakáváni lidmi celého světa, budou oplakáváni Matkou Zemí, která poslala dva své syny do neznáma.
Svou výpravou spojili lidi celé země; svou obětí ještě více upevní lidské bratrství.
V dávných časech lidé hleděli na hvězdy a viděli své hrdiny v souhvězdích. Nyní činíme totéž, ale naši hrdinové jsou lidé z masa a kostí.
Další budou následovat a jistě se vrátí zpět. Lidské hledání nebude zastaveno. Ale tito muži byli první a zůstanou první i v našich srdcích.
Každý člověk, který v noci pohlédne na Měsíc, bude vědět, že tam je část jiného světa, která je navždy lidská."
21. července 1999 10:30
