Na chalupě s pracovitými včelami

Když v minulých dnech všechno kolem vykvetlo a zavonělo, jen málokdo nad tou velkorysou nadílkou přírody nejásal. Do kategorie zasmušilých se zařadil i profesor Zdeněk Matějček, legenda české dětské psychologie, ač jinak člověk veskrze radostný. Nesmutnil však za sebe, ale za své včely. Na chalupě v Tuháni nedaleko České Lípy ho každý víkend očekává deset včelstev. Malér je v tom, že tentokrát všechno vykvetlo najednou, ne postupně. Teď aby se včelky zbláznily, protože nevědí, co dřív, ale už za chvíli o práci přijdou. Medu bude proto letos málo.

* Proč jste si vlastně vybral za koníčka právě včely?

Tím ušlechtilejším důvodem je, že včely na vás přenášejí životní elán. Nikdy nejsou otrávené, naštvané, líné - pořád se mají k životu se stejnou radostí. Přiznávám však, že mi umožňují prožívat i velmi příjemný a pro mě ojedinělý pocit: totiž že někdo pracuje za mě. Já si mohu klidně sedět pod stromem a ony mi zatím pilně snášejí med. Kde jinde mohu já, který nikdy neměl podřízené, takový luxus zažít?

* Jenže protipólem této úrody jsou žihadla...

Zrovna tuhle jsem jich dostal deset... Ale jako každý včelař jsem už vůči nim imunní. To ovšem neznamená, že nás to nebolí a nepálí, jak si většina lidí myslí. Jen zkrátka neotékáme.

* Jsou náruživí houbaři, kteří nevezmou houbu do pusy, rybáři, kteří nejedí ryby... Vy med jíte?

Ano, a vůbec nejraději ho mám na chlebu s máslem.