Je pár minut před desátou hodinou ráno. Zatímco republika se ještě vzpamatovává z úterní ledovky, ve Vrběticích, části obce Vlachovice na Zlínsku, se odehrává něco, co nikdo neumí zodpovědně vysvětlit.
Po cestě k muničnímu skladu potkáváme několik policejních zásahových vozů. Pomalu se začínají neprodyšně uzavírat obce Lipová a Haluzice.
Ze Slavičína jsou ale Vlachovice kupodivu přístupné. Na kopci nad bývalými Vlárskými strojírnami, které sousedí s muničním areálem, sledujeme les.
Ani ne po půl minutě se z místa ozývá silný výbuch. A za ním další. Během pěti minut jich napočítáme šestnáct. Některé jsou tlumené, jiné hvízdavé, jakoby něco letělo vzduchem.
O pár stovek metrů dál postávají policisté před strojírnami. Sousední střední škola je prázdná.
„O půl deváté nám policisté řekli, že máme opustit budovu. Ale bouchalo to už půl hodiny předtím,“ vysvětluje Ladislav Valášek, který má v areálu autoservis.
Po chvíli na parkoviště přijíždí vojenský vůz s korbou plně naloženou vojáky. Pár jich seskočí, pak zase naskočí, vůz zajíždí do areálu, otočí se a odjíždí směr Slavičín. Z pohledu laika to působí spíš rozpačitě než profesionálně.
Přímo u vjezdu do bývalého vojenského areálu ve Vrběticích je před jedenáctou hodinou nezvyklý klid. U brány nestojí žádné policejní auto, uvnitř není vidět žádný pohyb a jen na vrátnici hlídá závoru muž v civilu.
Do školky rodiče své děti raději ani nevezli
Blízka obec už je od rána sevřená neklidem a úzkostí. „Všichni jsou doma, ale jsou vyplašení a ven radši nechodí,“ hlásí poštovní doručovatelka.
PŘEHLEDNĚ:Výbuchy muničních skladů PRVNÍ VÝBUCH: Výbuchy zničily muniční sklad, dva lidé se stále pohřešují |
Kolem cest postávají vojáci s policisty a odklánějí řidiče, kteří by se chtěli dostat do sousedních Haluzic. V místní školce zbývají poslední tři děti z původních šedesáti. Ostatní si rodiče už dávno vyzvedli nebo je ani nepřivezli. Bydlí totiž v Haluzicích, Lipové, Loučce a dalších obcích.
„Rodiče už jsou poučení z minula, a když ráno viděli tu situaci, tak si děti zrovna nechali doma,“ shrnuje ředitelka školky Hana Sporková.
Prodejna v centru obce je jako vymetená a starosta zvedá jeden telefon za druhým.
„Volala spousta lidí, protože v médiích si přečetli, že se budeme evakuovat. A my tady rozhlasem hlásíme, že se nás to netýká,“ stěžuje si. „Pak si lidé myslí, že jim lžeme,“ zdůrazňuje.
Pravdu se nikdy nedozvíme, mají jasno místní
Pravdou je, že většina místních má o nečekané situaci naprosto jasno. A to nejen nyní. Možná proto, že většina z nich v muničních skladech v minulosti pracovala a s nebezpečným vojenským materiálem má své zkušenosti.
„Mluví o výbuchu v epicentru a přitom je naprosto zřejmé, že to bouchá jinde,“ poukazuje Zdeněk Petrůj ze Smoliny. „Prostě z nás pořád dělají blbce,“ neudrží se.
Podobně ostré komentáře ale slyšíme v obci mnohokrát. Zaznívají i v sokolovně ve Slavičíně, kam dobrovolní hasiči odvezli desítky lidí z obce Lipová a Haluzice. Všichni mají sebou doklady, peníze, manželé Šomanovi dokonce i psa. „Bojí se hluku, doma by absolutně nevydržel,“ vysvětluje Lubomír Šoman.
V sokolovně dostávají kafe, čaj, pití i oběd. Před sebou mají časopisy. „Bavíme se ale hlavně mezi sebou, protože jinak bychom se tady všichni klepali strachy,“ svěřuje se Jana Pošvecová z Lipové.
Všichni připomínají, že už pár dní byli v klidu. Protože policie už plánovala odvoz munice. „Pravdu se stejně nedozvíme,“ konstatují svorně.
Co je čeká dál, netuší. Stejně jako termín, kdy se konečně budou moct vrátit domů. Smíření jsou ale s tím, že noc ze středy na čtvrtek je ve vlastní posteli nečeká.
