Jaký cyklistický závod světa je ten nejnáročnější? V hlavě skoro automaticky naskakuje až 3 500 kilometrů měřící Tour de France.
Znalci hned ovšem dodají, že v celkové délce ho o hezkých pár stovek kilometrů překonává zničující cyklistický ultramaraton Race Across America, který se na trase z Marylandu do Kalifornie vine dvanácti americkými státy. Za správnou by však zase takovou odpověď nejspíš nepovažovali vyznavači extrémní horské cyklistiky. Rádi doplní, že ve Španělsku pořádaný Trans Pyr, kostarická La Ruta anebo Hedvábná stezka v Kyrgyzstánu možná nemají tolik kilometrů, ale co do náročnosti profilu trati dálkové závody hravě překonávají.
A do oné neuzavřené debaty teď po svém přispívají i Nizozemci. Oprávněně to vyvolává rozpaky. Nizozemsko je svými rovinkami, s jedinou horou sahající do nadmořské výšky pouhých 322 metrů, už na první pohled zemí cyklistům zaslíbenou a výzev zbavenou. Přesto tvrdí, že jejich speciální šampionát se mezi supernáročnými tratěmi celého světa neztratí.
Byť měří jen osm a půl kilometru.
Řeč je o NK Tegenwindfietsen, nizozemském mistrovství v časovce v protivětru.
S gazelou proti vichřici
Stejně jako La Ruta nebo Trans Pyr je i NK Tegenwindfietsen spjat s jedním konkrétním místem. Jede se po asfaltu, na zpevněném vlnolamu Oosterscheldekering. Tato bariéra je postavena tak, že během podzimu a zimy se o ní opírá plný čelní vítr, vanoucí od Severního moře.
Právě ten je pro závod klíčový. Tak moc, že pořadatelé konzultují přesné datum zahájení závodu s meteorology. Aby mohli start posunout tři dny před očekávanou podzimní bouři, kdy vítr již náležitě nabude na síle a jeho poryvy dosáhnou stupně číslo sedm.
Every winter, on the Oosterscheldekering storm surge barrier in the south of the Netherlands, there is NK Tegenwindfietsen: a bicycle race cycling into a headwind.
This year it was 120km/hr.
This is why it's so difficult, and also why it's so brilliant.
https://t.co/tyw9Pqe88q https://t.co/gVfF0Y4QNa
Závodníky, kteří usilují o získání titulu, zpravidla čeká neutuchající protivítr o síle skoro 100 kilometrů v hodině. Je to něco mezi silnou a opravdu mohutnou vichřicí, která láme větvě a ohýbá ploty.
Závodu, který se jezdí od roku 2013, se účastní dvě až tři stovky jednotlivců. A také pětadvacet čtyřčlenných týmů. Účastníci startují na trať s odstupem třiceti sekund a vyhrává ten, kdo dorazí až do cíle a dosáhne přitom nejrychlejšího času.
Aby komplikací nebylo málo, závod se jede na klasických nezávodních jednorychlostních bicyklech. Bez přehazovačky. To proto, že jakákoliv technická výhoda tu může znamenat obrovský rozdíl. Takže se organizátoři snaží vyrovnat podmínky pro závodníky tím, že všem zajistí stejné vybavení, řeklo by se předpotopní.
Univerzálním strojem pro nizozemskou časovku je obyčejná městská Gazelle s hliníkovým rámem a zadními pedálovými brzdami. Ne že by tedy bylo třeba brzdit, vítr na trati zpomaluje cyklisty víc než dostatečně.
Technika? Šlapat a nespadnout
Závodníci tedy musí velmi efektivně rozplánovat energii, aby na trati nevyhořeli hned po prvních kilometrech. Podle účastníků je nejdůležitější technika správného šlapání a maximální kondice.
A kromě psychické odolnosti, protože se ani při pekelném šlapáním do pedálů častou nehnou z místa, se od nich očekává i balanc. V nejexponovanějším místě trati umí záludný protivítr cyklisty i „podrážet“ a vracet je o kus nazpátek.
Mohlo by se zdát, že výsledek bude záležet na štěstí. Protože výkon protisměrného větru v průběhu času kolísá.
Popírá to však fakt, že v ženské kategorii vyhrála tři poslední ročníky stále tatáž závodnice, profesionální veslařka Lisa Scheenaardová. I když patří do nizozemského olympijského týmu a o medaile a poháry nemá doma nouzi, úspěchu z NK Tegenwindfietsen si neváží o nic méně.
Pro poslední zlatou medaili se musela doslova prošlapat větrem o síle 109 kilometrů v hodfině. A dosud nepokořený rekord z roku 2013, 17 minut a 51 sekund? Ty zajel Bart Brentjens za větru o síle 120 kilometrů v hodině.
O popularitě závodu hodně vypovídá, že i když NK Tegenwindfietsen nemá v kalendáři pevné datum, termín konání je závislý na předpovědi počasí, je kapacita účastníků každoročně naplněna bleskově. Loni se registroval plný počet závodníků za méně než tři hodiny.
