To jste byl vždycky takový hromotluk?
Vůbec ne. Dokonce mě ve škole mlátili. Byl jsem dost rozmazlené dítě, od táty a mámy jsem se do deseti nehnul. Vůbec jsem necvičil, byl jsem jenom tlustý. Byl jsem takový mamánek, že když jsem jel poprvé na tábor, museli to na mě rodiče s kamarádem tady z Bousova trochu narafičit. Navíc jsem byl vždycky dyslektik a dysgrafik, a tak mě nakonec v polovině šesté třídy poslali do Mladé Boleslavi do zvláštní školy. No a tam bylo všechno jinak, žádná pohoda. Osmdesát procent žáků byli Romové a ti nejstarší osmnáctiletí byli vlastně takoví kápové, místo svačiny ve škole pili pivo.
Brali nám mladším lístky na obědy a peníze. Když jsem se jim postavil, třeba jsem i jednoho zmlátil, ale ono se jich za chvilku seběhlo deset. To jsem pak dostal pěkný világoš (nakládačku). Bylo to tam trochu jako v kriminálu. Pravda je, že jsem kvůli tomu Romy dlouho nesnášel a postupně jsem se těm ze školy i pomstil, když jsem pak později bydlel na internátu. Ale dneska mám mezi nimi spoustu kamarádů. Někteří jsou lepší než bílí, opravdoví srdcaři, pracují, mají doma čisto, že byste mohl jíst ze země.
Naštěstí tam dal asi málo prachu a dal jsem si zřejmě pistoli k hlavě pod špatným úhlem. Kulka mi neprošla hlavou, ale udělala jenom velký důlek v lebce.
