Měli tyče, palice, ale i šípy a meče. Rozráželi si lebky, sekali do těl, vrhali po sobě z bezprostřední vzdálenosti kopí. Masakrovali se, dokud se země na březích Tollense nepokryla krví. Bitvy, k níž došlo podle serveru Ars Technica mezi lety 1 380 a 1 250 před naším letopočtem, se podle vědeckých odhadů účastnilo přes dva tisíce bojovníků. Zatím se nalezly ostatky sto čtyřiceti z nich a také řada artefaktů.
Jejich zkoumání začalo převracet předchozí mínění o době bronzové i o dějinách násilí. Naznačuje, že domněnka, že v prehistorii mělo násilí nahodilou nebo pouze vysoce ritualizovanou podobu, nemusí platit. Pokud není případ bitvy u Tollense výjimkou, nejenže nebyla doba bronzová dobou míru, jak se myslelo až do devadesátých let minulého století. Byla by dokonce érou, v níž bylo násilí předpokládatelnou, očekávatelnou a plánovanou aktivitou, jak uvedl pro magazín Smithsonian archeolog Barry Molloy z Dublinské univerzity.
Rozsáhlá bitva, kterou od doby bronzové nikdo nečekal
Co skrývá půda na březích řeky Tollense, prozkoumávali vědci od roku 1996, kdy tam nalezl amatérský archeolog pažní kost. S dalšími a dalšími nálezy pochopili, že mají co dělat s výjimečným objevem. Zatímco většina archeologických dokladů z doby bronzové totiž pochází z pohřebišť nebo tehdejších sídel, bylo stále očividnější, že tollenské naleziště má násilnou historii.
A ne ledajakou. Násilí, které se na severovýchodě Německa odehrálo, bylo masivního rozsahu a mohlo trvat řadu hodin. Byla to rozsáhlá, masová bitva, která vyžadovala plánování a organizaci. „Je-li naše hypotéza, že se všechny nálezy vztahují k jediné události, správná, máme co do činění s konfliktem, jehož rozsah byl dosud na sever od Alp nevídaný,“ uvedl již v roce 2016 pro magazín Science Thomas Terberger, který výzkum vedl. A dodal: „Není nic, s čím by se ona bitva dala srovnat.“
Ve srovnání s mnohem vyspělejšími civilizacemi na Blízkém východě a v Řecku totiž byla společnost žijící v době bronzové v severní Evropě považována za zaostalou. A tudíž neschopnou rozsáhlejší organizace ani koordinovaného násilí ve větším měřítku. „Uvažovali jsme v intencích nájezdů malých skupinek mužů, které zabíjely a kradly jídlo. Představit si však takovou bitvu o tisícovkách mužů, je velmi překvapivé,“ doplnil před třemi lety berlínský archeolog Svend Hansen.
Prehistorické společnosti z oblasti Evropy byly dlouho považovány za povýtce nenásilné. Proto archeologové považovali nálezy u Tollense nejprve za pohřebiště, které se vlivem eroze sesulo na jedno místo. Další práce a výzkumy však potvrdily, že pozůstatky patří mužům, kteří padli v bitvě.
Vracíme do šermu středověkou brutalitu, říká novodobý rytíř Řežou do sebe meči, palcáty, sekerami, do hlavy i do zad, kopou se, strhávají na zem. Vší silou. Nic není domluvené ani předstírané. Středověký plnokontaktní boj je novou extrémní sportovní disciplínou plnou adrenalinu a brutality. „Nejvíc úderů jde na hlavu,“ říká český bojovník Tomáš Gajdošík. |
A ozřejmovalo se i to, že to nebyli ledajací bojovníci. Nejenže v nalezených kostech našli vědci například bronzové a pazourkové šípy, mnohé též nesly známky starých, již léčených zranění. Boj u Tollense se tak stal pro některé válečníky poslední bitvou, rozhodně však nebyl jejich první. Měli bojové zkušenosti. Do bitvy vstoupili jako znalí válčení. Navíc překvapivě dobře vyzbrojení, s brněním a štíty. „Nebyli to žádní farmářští vojáci, kteří by se pouštěli do potyček jednou za pár let. Tohle byli profesionální bojovníci,“ uvedl Terberger.
Otázka, které výzkumníky trápila, však zněla: byl masakr jen velkým rodinným, klanovým lokálním sporem, nebo byl vojenskou událostí rozsáhlejšího geografického významu? Byli bojovníci místní, nebo přijela jejich část z dálky? A odkud? A pokud původně vědce překvapilo, že naleziště odhalilo bitevní pole, dokonce rozsáhlé bitevní pole, přinesla překvapení i následující zkoumání, byť zatím nedávají stoprocentně jasné odpovědi.
Válečný výboj mohl začít z dnešních západních Čech
Již před lety výzkumníci přišli s hypotézou, podle níž bylo místní jen jedno vojsko, zatímco druhé přišlo z jiných částí Evropy. A opravdu, chemická analýza to podle studie z magazínu Archaeological and Anthropological Sciences v roce 2017 potvrdila. „Přinejmenším část z oněch mužů přišla z velké dálky,“ shrnula archeoložka Helle Vandkilde.
Analýza izotopů stroncia, uhlíku a dusíku v zubech jednapadesáti ze sto čtyřiceti nalezených obětí boje rozdělila válečníky do dvou armád. Jedna byla místní, druhá, rozmanitější, pocházela z jihu, odněkud z oblasti střední Evropy, přičemž nejsilnějším tipem vědců byla oblast dnešních západních Čech.
Poté se vědci původ cizáckých nájezdníků snažili naznačit i s pomocí nalezených předmětů a artefaktů, které představovaly osobní vlastnictví bojovníků. Byly mezi nimi například kousky bronzu, nůž, dláto, dekorativní pouzdro, špendlíky, hroty šípů, menší bronzové fragmenty. Mnohé předměty podle serveru Gizmodo odpovídají nálezům z doby bronzové v oblastech dnešního jižního Německa a nynější České republiky. Právě odtud tak mohli do kolosální pravěké bitvy u řeky Tollense nájezdníci přijít.
I poslední výzkumy tak „podporují verzi, podle níž svědčí nálezy v údolí řeky Tollense o rozsáhlém násilném konfliktu nadregionálního měřítka“, shrnují poznatky autoři ve studii v magazínu Antiquity.
Bronz jako platidlo, bitva jako bod změny
Tím však možná poučení z nálezů nekončí. Kousky bronzu a dláto se stopami, které mohou svědčit o tom, že ho vlastník používal k odsekávání podobných kousků, podle vědců svědčí o tom, že se kov používal jako platidlo. „Kousky bronzu a mědi se začínaly užívat jako raná forma měny. I když trvalo staletí, než se to lidé rozhodli standardizovat,“ líčí server Ars Technica. „Považujeme to za součást příběhu o raném platidle lidí doby bronzové,“ říká Terberger v magazínu Smitshonian. Pro magazín Science zdůraznil: „Skutečnost, že měli možnost obchodovat takto mezi sebou navzájem, je něco nového.“
Proč se však muži vydali z oblastí vzdálených stovky kilometrů na nebezpečný pochod plný násilí a rizika smrti? O co ve vojenském konfliktu v údolí řeky Tollense šlo? Archeolog Kristian Kristiansen z Göteborgské univerzity vysvětluje, že ona doba byla epochou velkých turbulencí. Nedlouho po bitvě u Tollense uvolnily roztroušené, izolované osady v oblasti dnešního severního Německa cestu koncentrovanějším, dobře opevněným sídlům. Naše bitva tak podle něj dobře odpovídá době plné častějších násilných konfliktů.
„Je to možná první doklad obratu, bodu zlomu v historii společenské organizace a válčení v Evropě,“ souhlasí Vandkilde v magazínu Science.
