Extrémní enduro – závody Red Bull Romaniacs nebo Erzberg Rodeo – tě v současnosti zaměstnává nejvíc. Co normálního bikera motivuje k tomu přihlásit se do takového závodu?
Extrémní enduro jsou dlouhé těžké tratě, které se jezdí venku. Hlavní lákadlo pro všechny jezdce je pokořit sám sebe. Zní to dost motivačně, ale myslím, že každý se na ten závod přihlásí, aby si to zkusil a zjistil, jaký ten závod je. Protože například do Erzbergu přijedou dva tisíce lidí, ale do hlavního závodu jede pět set jezdců. Ne každý se kvalifikuje a už jen ta kvalifikace je obrovský zážitek. A pak chtějí sami zjistit, jak dobří jsou, jak daleko se dokážou dostat. Chtějí se potrápit.
Viděl jsem záběry s fakt prudkými výjezdy. Člověk by řekl, že to není možné. Pochopil jsem, že úspěch je poslat tu motorku na výjezd a pak se tam za ní vydrápat. To jsou ty tratě na hranici jezdeckých schopností?
Dá se říct, že v dnešní době jsou ty tratě stavěné tak, že některé úseky se prakticky nedají projet. Je to dost logické – člověk buď potřebuje pomoc někoho zvenčí, nebo si jezdci dost pomáhají mezi sebou, to se také často stává. A s tím vyhazováním motorky je to tak, že když člověk vidí, že už mu chybí nějaký metr, tak to prostě zkusí. Buď ta motorka půjde nahoru, nebo půjde v horším případě dolů a zkusí se to znova. Každý metr se počítá, co si budeme...
Jak jsi na tom s výsledky na těchto extrémních závodech?
Na Romaniacs jsem letos dojel osmý. V šampionátu WES (World E-Bike Series – pozn. redakce), který by se dal přirovnat ke světovému poháru, jsem zrovna na jedenáctém místě a do konce chybí ještě tři závody. Chtěl bych se dostat do té top desítky. Letos ty výsledky byly celkem fajn.
Kolik motorek potřebuješ na rok? Když vidím ten terén, mám pocit, že ta motorka musí být zničená do posledního šroubku...
Míval jsem na sezonu dvě motorky, ale letos už jsem měl tři, protože jsem toho najel víc než loni. Ty motorky najezdí celkově pět set až šest set hodin. My na nich ale najezdíme třeba sto padesát až dvě stě hodin. Každý rok prodáváme motorky stejným klukům už pět, deset let. Ti na tom odjezdí další sezonu a motorky jdou ještě dál. Teď za mnou přišel kluk, který má motorku deset let ještě od mého táty a furt jezdí.
Celý rozhovor v pořadu Drive na ÓčkuMotokrosař David Cyprián je jedním z hostů pořadu Drive na televizi Óčko v neděli 6. října ve 22:00 hodin. Povídat si s ním bude Jakub Buba Ouvín. |
Úspěch se rodí v bolestech, to je tvé motto. Co to znamená v pojetí endura?
To znamená, že každý úspěch bude vždy bolet, ať je to na motorce, ať je to v běhu, ať je to v jakémkoli sportu, tak to vždy bude něco stát. Nikdy to není zadarmo.
Měl jsi nějaké velké zranění?
Asi čtyři roky zpátky jsem přišel o slezinu a skoro jsem i umřel. Takže to bylo takové nepříjemné. Bylo to na tréninku na motorce, spadl jsem na kámen, a jak jsem spadl, tak se slezina natrhla. Byli jsme tehdy v Rumunsku a než jsme se dostali domů, tak tam bylo masivní vnitřní krvácení. A pak jsem čekal ještě dvě hodiny, než mě vzali na pohotovosti. A tam mi řekli: Kdybyste přišel ještě o deset minut později, tak jste mrtvý, pane Cyprián...
Motokrosař David Cyprián
