SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvV životě jsem skočil jednou do bazénu z výšky pěti metrů. Urputně jsem si zacpával nos a let dolů, který trval asi jednu sekundu, mi připadal neuvěřitelně dlouhý. Zařekl jsem se, že v životě už z takové výšky neskočím.
Koncem května jsem však vyrazil s cliffdivery Adamem a Honzou do Hřiměždic, kde se každoročně koná Desperados Highjump a kde trénují skoky. Mají tu možnost skákat ze skály vysoké až deset metrů i z největší houpačky v Česku, kdy člověk letí z výšky přibližně osmi metrů.
„Sem do Hřiměždic jezdíme trénovat rádi. Jinak je to v Česku se skákáním na štíru, protože není moc míst, kde by se dalo trénovat. Především z výšky, ze které my závodíme. Takže hledáme i nejrůznější alternativní místa, kde bychom si mohli skočit z 20 metrů, což je moje závodní výška. Povětšinou to bývají mosty nad přehradami, nad hlubokým místem řeky a podobně,“ říká mi Honza, který už vyhrál na Desperados Highjump několik pohárů a několikrát se umístil také na českém mistrovství v klasických skocích vody.
Od dětství měl rád adrenalinové sporty. Jezdil na kole, skateboardu, bruslích. „A pak nám v Českých Budějovicích, odkud pocházím, zrušili skatepark. Tak jsme s klukama přemýšleli, co bychom mohli dělat s volným časem, kde bychom se mohli vyblbnout. A protože máme v Budějovicích dobré plavčíky, pouštěli nás na místní pětimetrák, kde jsme začali trénovat spíš freestylové skoky,“ vypráví.
V roce 2009 si na akci Desperados Highjump poprvé skočil z 12 metrů a v tu chvíli se rozhodl, že toto chce dělat.
Zatímco pro kluky je skok z největší houpačky brnkačka, mně to tak rozhodně nepřipadá. Stojím nahoře a klepou se mi nohy, buší mi srdce. Nejdříve se zkusím jen zhoupnout bez puštění. „To je výška jako kráva!“ křičím. Následně to Adamovi, který stojí na konstrukci, podklouzne, takže křičím strachy znovu.„Taky jste tak začínali?“ ptám se pak kluků, zatímco jsem na kolenou. „Upřímně? Ne,“ opáčí Honza.
Můj skok
A pak přichází okamžik, kdy budu muset skočit. Adam mi přitáhne houpačku, Honza mě pevně drží zezadu. V hlavě si přehrávám rady: pustit se v mrtvém bodě, tedy když houpačka se mnou na chvíli zastaví, a při dopadu mít ruce připažené nebo vzpažené. Na zacpání nosu jsem rezignoval, zkrátka mi do něj nateče voda.
Desperados Highjump 2018Letošní ročník se koná v Hřiměždicích 3. a 4. srpna. Skáče se z platformy z výšky 12, 16 a 20 metrů nad vodní hladinou. Součástí programu jsou také exhibiční skoky z vysokozdvižné plošiny, která dokáže skokany a skokanky vynést do výšky až 33 metrů. Speciální disciplínou je houpačka a splashdiving, tedy placáky. |
Zhoupávám se. Hladina mi připadá neuvěřitelně daleko, nastává mrtvý bod, musím skočit, pouštím se. V tu chvíli vůbec nevím, co se děje. Ruce rozhodně připažené nemám, mávám s nimi, jako bych stahoval okénka v autě. Najednou jsem pod hladinou, cvakl jsem si zuby o sebe, voda mi teče do nosu, snažím se co nejrychleji dostat nad hladinu.
Jakmile vyplavu, ztěžka se nadechuji a plivu vodu. „Pohoda?“ volá na mě Honza. „Cvakl jsem si zuby a mám vodu v nosu. Jinak snad dobrý,“ odpovídám mu.
Abychom měli videozáběry z více stran, skáču ještě dvakrát. Nedá se říct, že by byl u mě pozorovatelný nějaký vývoj. Podruhé jsem se nepustil v mrtvém bodě, potřetí sice ano, ale rukama jsem opět dělal otočky.
Pozitivní nicméně je, že zatímco v bazénu mám problém do vody vlézt, jelikož mi připadá studená, tady jsem teplotu vůbec neřešil. Dokonce mi ta studená voda přišla až horká. Překonal jsem sám sebe, nicméně skoky z výšek vyhledávat nebudu, rád se na ně budu jen dívat.
