Vnitřek obývacího pokoje pohozený na louce, modelky vynořující se ze stránek magazínů. Letadlo s pilotem čnící uprostřed zdi bytu, modelky v zámeckém pokoji, před nimiž řve na stole s bílým ubrusem lev. Modelka řídící UFO při honu na lišky. Bizarní momenty, připomínající výjevy z pantomimy.
Tim Walker si potrpí na kulisy a rekvizity. Tak například pro jedno focení v roce 2005 potřeboval: 80 bílých králíků, 20 balerín, 17 hus, 250 pštrosích vajec, 20 vánočních stromečků a jeden Rolls-Royce. Na jiné se vyzbrojil 300 kanárky, přesněji jich nakonec sehnal jen 287.
Chlapec, který snil u módy a vyučil se v hladomorně
Narodil se v roce 1970 v britském Guildfordu a o dětství mluví jako o jednom velkém štěstí. Prakticky celé ho přitom prožil… na staveništi, jak říká. Jeho rodiče totiž renovovali staré budovy, otec měl na starosti stavební práce, matka pečovala o interiéry. Kdo zná jeho fotografie, tuší, že se na nich ony dětské roky podepsaly.
A ještě něco jeho dětství a teenagerská léta ovlivnilo, Tintinova dobrodružství, která v něm probudila bezstarostnost a hravost, a módní časopisy. Nehltal je však kvůli módě. Hledal v nich příběh. „Celá myšlenka fantaskního příběhu měla své místo právě v módě. To bylo jediné místo, kde jste ho mohl realizovat. Móda to umožňovala,“ vysvětluje dnes.
Dražte on-line: 6. prosince pro dobrou věcKalendář Pirelli vychází v limitované edici, je neprodejný. Jeho výtisk však i letos můžete vydražit v aukci na iDNES.cz. Dražba se odehraje ve středu 6. prosince, start je v 9:00 na iDNES.cz. Aukci bude zaštiťovat Nadace Agrofert, skrze níž půjde její výtěžek na konto Masarykova onkologického ústavu. |
Zkusil to s fotoaparátem, byl to Kodak Instamatic, který dostal pod vánoční stromeček. Jenže zápolil s technikou. Proto nastoupil na stáž do vydavatelské společnosti Condé Nast Publications. Sliboval si od toho hodně, firma vydávala například časopisy Vogue nebo Glamour – a mladík snil o práci ve světle reflektorů, o práci uprostřed akce. Na place.
Ve skutečnosti skončil v hladomorně. Tak později nazýval firemní archiv, kam jej zavřeli. Jenže nakonec to byl dar z nebes. „Tam se mi otevřely dveře do světa módy,“ líčil. A tam, mezi tisíci snímky, našel fotografa, který mu naznačil směr. Na Cecilu Beatonovi jej zaujalo „hravé oko“ a jeho hrátky s materiály, s papírem, staniolem.
V roce 1991 nastoupil na studium fotografování na Exeter Art College, po jejím ukončení dělal pomocníka Martinu Thompsonovi. Když s ním v roce 1995 navštívil New York, věděl, že tam, poblíž gigantů fotografického umění, chce zůstat. Jenže koho oslovit? Irvinga Penna? Richarda Avedona? Arthura Elgorta?
Nakonec se stal Avedonovým asistentem. Jeho čtvrtým asistentem, posledním v pořadí, žádný pátý už nebyl. Nebyla to povznášející práce, ráno otevíral studio, večer ho poklízel a zamykal. Vyměňoval žárovky, vynášel odpadky. I tak to však byla velká škola, Walker jí prý vděčí za hodně, zejména jde-li o komunikaci s modely.
„Byl výjimečně sdělný,“ vzpomíná na svého mistra Walker. Avedonovy instrukce ilustruje na focení s Kristen McMenamy a Nadjou Auermannovou. „Fajn, teď jste dvě černé vrány, sedíte na větvi a perete se o červa,“ nasměrovával modelky do správné polohy fotograf. Tedy žádné „OK, kotě, půjdeme na to takhle“.
A onen divadelní přístup se do mladého Tima otiskl.
Módní fotograf, jehož nezajímá móda
První velkou šanci dostal po návratu do Londýna. V roce 1995 přinesl padesátku svých černobílých fotografií do redakce britské mutace magazínu Vogue a šéfredaktorku Lucindu Chambersovou zaujaly. Až posléze jí tehdejší fotoeditor varoval, že Walker do té doby nenafotil ani jeden módní snímek. To už bylo pozdě, Walker dostal šanci – a využil jí. Britský magazín Vogue uvedl jeho první módní fotoset. A následovaly další a další. Pro italskou verzi žurnálu, pro americkou. Pro časopisy W, Harper´s Bazaar, pro klienty, jako je Barneys New York nebo Yohji Yamamoto.
Ve světě módy však ční, je neskladný. „Já se o módu vlastně nestarám, mě zajímají krásné šaty,“ říká a vysvětluje: „Ve světě módy je vždycky něco, co spolu můžete spojit, takže výsledkem oné hry je kostým.“ Ano, jeho fotografie v sobě mají mnohé z divadelních výstupů, z pantomimy.
A čím více stylizace jeho práce používá, tím méně je v ní důrazu na techniku. Fotoaparát je pro něj jen „krabice, která stojí mezi vámi a tím, co chcete zachytit“, tvrdí. A to, co chce zachytit, je sen. Dětského snění se totiž nechce vzdát, patří podle něj k rysům dětství, které jsou příliš pěkné na to, abychom je opouštěli, jak dospíváme. „Myslím, že být fotograf mi dovoluje dívat se na věci stále s dětským údivem,“ prozrazuje.
Krása, která nepřeteče do kýče
Jindy vysvětlil, že všechny jeho fotky, vyjma portrétů, jsou fantazie. A modelka je pouhým oknem, skrze které se divák může stát její součástí. „Já ho do oné fantazie zvu, nabízím mu, ať do ní vstoupí, ať je to krásná pohádka, nebo příběh s temnějšími tóny. Je to útěk před realitou,“ říká.
Ví přitom, že jeho divadelně naaranžované snímky s nostalgickou atmosférou jsou v nebezpečí kýče. „Výjev je trochu přehnaný, je to riskantní linka,“ souhlasí. Banálnosti se však jeho fotografie vyhýbají i tím, že jsou očividně rozporuplné. Dětská naivita a čistota se v nich mísí se zralostí, krásou, elegancí. „Ano, je v tom rozpor,“ uvedl Walker v rozhovoru pro The Telegraph.
Kalendář Pirelli 2018 se představil Alenka zbavená nevinnosti: Duckie Thotová Je průkopnický, excentrický, magický. Kalendář Pirelli pro rok 2018 nabídne příběh Alenky v říši divů, se surreálnou groteskností však podtrhuje temnější tóny. A nese poselství změny a diverzity. Všichni jeho aktéři, v čele s modelkami Duckie Thotovou a Naomi Campbellovou, jsou tmavé barvy pleti. Světu se kalendář představil v pátek 10. listopadu v New Yorku. |
A vysvětlil, že mu nejde o povrchní krásu. „Mě vždy zajímala myšlenka autentického, myšlenka autentické krásy. Zvěčňoval jsem ideu něčeho, co je méně obvyklou krásou. A bylo to mé vědomé rozhodnutí,“ říká a naznačuje příklady výběru svých modelek: „Když jsem poprvé začal spolupracovat se Stellou Tennantovou, byla považována za supermodelku, ale vypadala jako chlapec. A když jsem prvně fotil s Karen Elsonovou, byla to rusovláska z Manchesteru, ale lidi o ní mluvili jako o cizačce. Obě však měly autenticitu.“
A mezi ženy, o nichž ví, že s poselstvím jeho práce ladí, řadí i Kate Mossovou. „Tak moc ji baví život, takovou z něj má radost! Nenajdete nikoho jiného, kdo by žil stoprocentně přítomným okamžikem jako ona. A to fotoaparát miluje,“ říká.
Aeroplán z baget
On sám miluje řídit se instinktem. Nebere ohledy na logiku, jeho představy v sobě míchají vlastně neslučitelné odkazy. „Je to jako Fellini říznutý Sarah Moonovou (francouzská fotografka a filmařka – pozn. red.) a Virginií Woolfovou“, popsal jednou svou tvorbu.
Inspiruje se sociální historií, folklórem, anglickou literaturou. A samozřejmě pohádkami. Nebere z nich však jen radost. „Pohádka bez temna emočně nerezonuje,“ říká. A jeho kalendář Pirelli pro rok 2018 to dokazuje. Průkopnický a odvážný kalendář posunul opět o velký krok dál, do surreálné říše Alenky v říši divů. Bizarní, hravé, ale též děsivé.
Navzdory cynismu, komerci, penězům a moci, které se s ní pojí, ho pořád baví i móda. Samozřejmě, peníze zabíjejí pravdu, myslí si. Ale dodává: „Pořád však existuje absolutní potřeba takového módního průmyslu, který bude pravdu a sny vyjadřovat.“
V jeho osobě budou mít sny, dětské sny věčného proponenta. Když se jej v rozhovoru zeptali na jeho názor na fotografie Helmuta Newtona, vzpomněl si na Newtonovu fantazii o nahé dívce, která masturbuje o kapotu automobilu. „Je to tak ryzí, tak pravdivé!“ vzdal Newtonově představě hold.
Dodal však: „Není to ale něco, co by bylo v mých fantaziích. Fantazií Helmuta Newtona byla nahota. Mou fantazií je spíše aeroplán z baget,“ dodal s odkazem na jednu ze svých slavných fotek.
