Popelařina je určitě prací, která mnohým nevoní. Možná nad popeláři občas i ohrnujeme nos. Přesto ale platí: tuhle tvrdou práci nemůže dělat jen tak někdo. Žádná třasořitka nebo cimprlín by na ni prostě fyzicky neměl.
Dřinu, bez níž bychom utonuli ve vlastních odpadcích, zvládnou jen silní chlapi, kterým práce nesmrdí.
Vynést, vysypat, odnést
Třicetiletý Petr Škvor vynáší popelnice už dva a půl roku. Byla to první práce, kterou po výkonu trestu sehnal. Před rokem se z něj stal "parťák", tedy vedoucí dvou popelářů a jednoho řidiče, a nedávno získal titul Nejlepšího popeláře Prahy 1.
Pracovní doba mu začíná v 5:00, když my ostatní ještě spíme. Do práce ale vstává už v půl čtvrté, což je i v létě za tmy. Za jednu směnu vyveze jeho popelářská parta přibližně osm tun odpadu ve zhruba 550 popelnicích a kontejnerech.
To všechno musí vytahat dva, někdy tři popeláři sami, vlastníma rukama. Dříve tahali popelnice na ulici domovníci, těch teď ale zůstalo poskrovnu, takže to zbylo na popeláře. Na své trase mají proto klíč od každého domu. Petrův svazek váží dohromady asi dvě kila.
Některé popelnice sice mají kolečka, ale na Petrově trase je většina těch černých, kulatých a nepojízdných. Vynáší je po dvou. Kolem boků má molitanový pás, na který si z každé strany zavěsí jednu popelnici a takhle obtěžkán vypochoduje s přibližně dvaceti kily z baráku. Popelnice postaví na vyklápěč oranžového auta, kterému se říká přátelsky "kukačka", a vysype odpad dovnitř.
Občas se nějaké smetí zasekne, takže s popelnicí musí zatřást. Nakonec prázdné nádoby odnese zpět do domu. Vyskočí na stupátko, dojede před další vchod a všechno znovu.
Pořád dokola celou směnu. Jedna popelnice za druhou. Nikdy nekončící hromady odpadků.
Drsná popelářská faktaV celé Praze je 137 tisíc popelnic a kontejnerů, z nichž se denně vyveze na 1 300 tun odpadu. Každá popelnice či kontejner se vyváží v průměru dvakrát týdně, na sídlištích čtyřikrát. Jedna popelářská trasa, tzv. "blok", má kolem 80 kilometrů a cca 500 popelnic a kontejnerů. Popelář během směny vynese v popelnicích vlastními silami až 2,7 tuny odpadu. Zdroj: Pražské služby, a.s. |
Jsem svým pánem
Když byl malý, chtěl být Petr policistou nebo hasičem. Nakonec se vyučil automechanikem. Dal se ale k partě, která kradla, a jednoho dne ho chytli. Dostal čtyři roky, z nichž si dva odseděl. Zbytek trestu strávil v podmínce na svobodě. Po propuštění si hledal práci, jenže se záznamem v rejstříku si nemohl příliš vybírat. A tak se stal popelářem.
Popelařinou si teď vydělává 15 tisíc čistého. Když se firmě daří, dostává roční odměny a příspěvek na dovolenou. Nebýt dluhu, který mu z krádeží zůstal, na živobytí by to stačilo. Kvůli splátkám mu však z platu každý měsíc zbude jen osm a půl tisíce. Aby ho nemusela živit jeho přítelkyně, s níž žije v panelákovém bytě po matce, našel si teď navíc brigádu ve spalovně odpadů, kam chodí na noční směny.
Na popelářské práci mu vyhovuje především pracovní doba. I když musí vstávat ještě v noci, ranní směna končí už v jednu odpoledne. "Člověk je tu svým pánem a není nikde zavřený," pochvaluje si.
Případné problémy řeší s mistrem většinou po telefonu. Třeba to, jak jsou někteří lidé občas vyčůraní. Stěžují si, že jim nevyvezli popelnice. " A my jsme je přitom vyvezli, jenže oni tam hned nasypali něco znova," vypráví.
V popelnici se najdou zlaté náušnice i bezdomovec
Jindy nasypou lidé do popelnic něco, co tam vůbec nepatří. Takové piliny po broušení parket dokážou vytvořit nedýchatelný oblak kolem celého auta na pěkně dlouho. Suť nebo jiný stavební odpad jsou zas těžké. "A s tím pak nehnete. Taková velká popelnice plná suti má i sto kilo," rozohňuje se Petr.
Na druhou stranu, lidé z bohatších domů vyhazují kdeco. Mobilní telefony, playstation, počítače a dokonce i zlaté náušnice.
"Kolegové, co jezdí s recyklovaným odpadem, pak vyprávějí o spících bezdomovcích, které vysypali i s papírem. Naštěstí se vždy včas vzbudili."
Nejhorší je tahle práce, když prší. Sníh nebo zima tolik nevadí. Před deštěm se ale člověk neschová, za chvíli promokne a je v mokru po celý zbytek směny. V létě, ve vedru jsou zase odpadky více cítit. To se pak z Petra line charakteristický zápach i cestou domů metrem. Ale ještě se mu prý nestalo, že by si od něj někdo odsedl.
Za katrem člověk nestárne, ale nudí se
Lidí s vězeňskou minulostí je prý mezi popeláři víc. "Ale jsou to dobrý kluci, který dokážou tvrdě makat," říká Petr a potahuje z cigarety. Na svých třicet ani zdaleka nevypadá. Možná proto, že ve vězení prý člověk nestárne. Je tam jak v konzervě.
Za mřížemi to pro něj byla hlavně nuda. Nedovolili mu pracovat venku, a tak celé dva roky prožil na pokoji s jedenácti dalšími vězni. Návštěvy mohly chodit jednou měsíčně na tři hodiny. Nejhorší na tom bylo, že nevěděl, co se děje venku s mámou.
"V dnešní době si člověk nemůže práci vybírat," říká. Za to, že je popelář, se ale nestydí. Někdo to přeci dělat musí.
Navíc, za čtyři a půl roku se dočká výmazu z rejstříku a bude moci požádat opět o práci automechanika. Jestli ovšem nebude chtít zůstat u poctivé chlapské práce, u popelařiny. Co ale nechce určitě, je vrátit se do vězení.
Popelářův pracovní den3.30 - Budíček
4.00 - Odjezd do práce nočním autobusem 4.45 - Mistr rozváží popeláře na jejich bloky. 5.00 - Ranní směna začíná. Popeláři vynášejí popelnice z domů ven. 6.00 - Příjezd popelářského vozu. Vyklápění popelnic a jejich zanášení zpět do domů. 8.30 - Odjezd plného vozu do spalovny a přestávka na jídlo. 9.00 - Popeláři si připravují další ulice vynášením popelnic z domů. 9.30 - "Kukačka" se vrací a probíhá druhá várka vyklápění. 13.00 - Padla |
