Známé freeridové destinace Alp jsou často plné lidí a napadne-li prašan, mění se hledání panenského svahu v souboj s časem. Řešením je vyrazit za hranice konvenčních středisek.
Z těch geograficky bližších se nabízí Ukrajina, Rumunsko nebo Bulharsko, ze vzdálenějších třeba Kavkaz či Kašmír, kde je zážitek umocněn i zcela jinou, často méně civilizovanou, ale v podstatě svobodnější atmosférou – a zcela jinou kulturou.
Bulharsko: jako Alpy
Lyžování zde není novým sportem, ale nový je masivní přísun kapitálu do stávajících středisek, která se mění k nepoznání.
Typickým příkladem je Bansko – ještě před 5 lety ospalá vesnička na úpatí pohoří Pirin, kterou dnes zaplavily desítky hotelů včetně těch nejluxusnějších a z níž vede šestikilometrová kabinková lanovka do rozšířeného a kompletně zrenovovaného lyžařského areálu.
Kryté sedačky, zasněžování a manšestrové sjezdovky jsou tu stejnou samozřejmostí jako v Alpách. Dnešní návštěvník tak vlastně přijíždí do střediska „importovaného“ z Alp a autentickou atmosféru třeba zdejších typických hospůdek „mechan“ musí skoro hledat.
Podobný osud mají i další známá centra Borovec nebo Pamporovo.
Rumunsko: buďte rychlí!
Velikým lyžařským potenciálem s výhledem do budoucnosti disponuje Rumunsko. Právě nyní si ho investoři porcují a je téměř jisté, že zanedlouho budou rumunské hory osazeny západoevropskou lyžařskou technologií.
Kdo chce zažít originál, měl by si pospíšit.
Dnes patrně nejznámější rumunské středisko je Sinaia, které leží v údolí Prahova v Karpatech. Je to centrum celého rumunského lyžování a horská křižovatka – na sever od něj leží Predeal, před ním Azuga (s FIS sjezdovkou) a také resort Busteni. Oblasti Sinaia, Azuga a Predeal a tamní vleky a sjezdovky poskytují to nejkvalitnější z celého Rumunska.
Charakterem hory připomínají malinko Chopok, proto speciálně oslovují freeridery. Již brzy bude možná Rumunsko poměrně známé i v Česku, neboť jedno ze zdejších středisek zainvestuje český Snowhill, provozovatel Ještědu a Herlíkovic.
Ukrajina: kam investice zatím nedosáhly
Tvář zimní Ukrajiny s veškerou poezií nejlépe poznáte v místech, kam dlouhá léta nepronikly žádné investice – například v Dragobratu na Svidovecké polonině.
Potrápíte se sice se starými vleky, složitou dopravou k areálu, ale zase spatříte skutečnou Ukrajinu a jedny z nejdivočejších hor, které vlastní.
Tamní terény nejvíc vytěží ti, kdo se neupnou pouze k vlekům a tratím, ale na pásech se posunou výš a dál, na hřebeny a ke kotlům, převislým návějím a dlouhým žlebům. Pozor na to, že jsme zde o pár desítek let nazpět a záchranáři neznají GPS, sondu ani pípák.
Podobně jako v Bulharsku i zde existují – a vznikají další – projekty moderních lyžařských resortů.
Jejich prototypem je Bukovel, kde v posledních letech vyrostlo na 50 kilometrů nových sjezdovek s veškerým nejmodernějším zázemím. Co se týče lyžování, užijte si zde lépe než v nejlepších českých střediscích, alespoň co do kvantity. Ovšem evropská technologie vložená do ukrajinského kulturního prostředí způsobila i to, že zmizel veškerý původní duch.
Kašmír: nefalšovaná exotika
Himálaje jsou terénním rájem, zatím však ne pro „masového“ lyžaře. Atraktivní budou pro dobrodružněji založené povahy už jen proto, že cesta z Evropy zabere prakticky dva dny.
Nejznámější lyžařskou destinací je Gulmarg, kde byla před třemi lety dostavena kabinková lanovka do výšky 3 980 m n. m. Jen horní úsek lanovky má převýšení 1 000 m… a pokud pokračujete až na dno údolí Drang, čeká vás nezapomenutelných 1 700 m převýšení.
Hora Apharwat je ideálním freeridovým hřištěm. Přímo pod gondolou vede jediný značený sjezd. Výběr lajn na zbytku kopce je ponechán vaší fantazii.
„Zbytkem“ se rozumí severozápadní a jihovýchodní hřebeny kopce, které od vrcholu klesají každý v délce několika kilometrů.
Nezřídka napadne tolik sněhu, že trvá den dva, než pomine akutní lavinové nebezpečí a podaří se lanovku opět zprovoznit.
Poslední zprávy z Gulmargu hlásí, že se do budoucna uvažuje o propojení Apharwatu se Sunset Peak (4 746 m n. m.), což by vytvořilo freeridovou arénu nepředstavitelných rozměrů a katapultovalo Gulmarg na samou špici freeridových středisek světa. Zatím se k ježdění na Sunset Peak dostanete pouze po svých (cca třídenní backcountry výlet).
Hotel, transfer z letiště i průvodce seženete v jednom balíku, poskytovaného společností Ski Himalaya. Celkové náklady na takovou dovolenou budou čítat několik desítek tisíc korun.
Dubaj: umělé jehličí a namalované Alpy
Dubaj je metropole, jejíž obdobu nenajdeme na celém širém světě.
V současné době považována za největší staveniště světa. Vyrůstá tu nejvyšší budova světa, která je konstruována tak, že je možno ji dále zvýšit, vznikají celé kolonie umělých rezidenčních ostrovů v moři, z nichž tři mají v půdorysu tvar palem, buduje se podmořský hotel s výhledem do hlubiny...
A stojí zde i největší lyžařská hala!
Co všechno se vejde do haly? Tak třeba čtyřsedačková lanovka s přestupní stanicí a další nezávislá poma. Snowpark a umělá alpská restaurace s terasou. 400 metrů dlouhá sjezdovka a oddělený cvičný svah.
A další atrakce pro ty, kdo si doposud netroufnou na lyžařskou výuku a potřebují se nejprve důkladně seznámit se sněhem.
Na stěnách jsou vyobrazeny Alpy a alpské motivy, asi aby iluze byla co nejvěrnější. Umělé jehličnany moc důvěryhodné nejsou, podobně jako umělé dřevo na konstrukcích kolem lanovky. Největší lyžařská hala nedosahuje ani parametrů standardní sjezdovky (délka 400 m, převýšení 60 m) a prohání se tu spíš místní mládež.
Prudký úsek trati není nijak dlouhý a pro naše podmínky ani nijak strmý – asi akorát tak na to, aby umožnil jet dynamicky smýkaným obloukem. Větší radosti by zde nalezli freestyleři, u stěny haly je navezený sníh a tvoří jakousi quarterpipe čili půlku u-rampy, ve svrchní části je několik railů a boxů.
Ačkoliv si tu plnohodnotně nezalyžujete, důvodů proč ji navštívit se najde dost – alespoň pro ty, které osud na Střední východ přinese.
Zapadá do mozaiky atrakcí a paradoxů, kulturních i věcných.
