Jak na papíře, tak i v realitě je vidět, že jde vše do finále. Nově opravená silnice či rekonstrukce budovy, která bude sloužit jako radnice Doupovského Hradiště, dává jasné znamení, že vojenská správa nechce jen utéct od problémů. Jen v letošním roce armáda ve vojenském prostoru proinvestovala na 12 milionů korun.
Ke konci se blíží práce předsedkyně přípravného výboru Jarmily Boškové, která sama bydlí v budoucí obci Doupovské Hradiště.
„Byli jsme postaveni před hotovou věc. Nás se nikdo neptal, jestli to chceme, nebo nechceme. Mohli jsme si však vybrat, zda se připojíme k některé už existující obci, nebo vytvoříme zcela novou. To druhé nakonec zvítězilo,“ vysvětluje Bošková.
Hlavním důvodem, proč jít vlastní cestou, se stala skládka. „Z ní dostává obec peníze, takže jsme si uvědomili, že by nás to mohlo ufinancovat,“ vysvětluje předsedkyně přípravného výboru.
Ta má společně se svými sousedy smíšené pocity. „Podle průzkumu, který jsme dělali, je kolem 80 procent lidí spokojeno s tím, jak je to nyní,“ naráží na práci vojenské samosprávy. Ta se starala o vše. Od úklidu sněhu po opravy silnic v obci. Teď tato práce přejde na místní zastupitele. Historicky první komunální volby se uskuteční 16. ledna.
„Formou anonymní ankety jsme oslovili místní obyvatelé, aby se vyjádřili, koho by si představovali ve vedení obce. Ze 112 lidí jich svůj hlas odevzdalo na 108. Takže si myslím, že zájem o obec je veliký,“ naznačila možné vysoké číslo volební účasti Bošková.
Změny v části vojenského prostoru
|
Pomocí schůze se také hledal název pro novou obec. „Obyvatelé Dolní Lomnice se nechtěli přejmenovat na Lučiny a lidé z Lučin měli stejný problém, jen v opačném gardu. Proto se nakonec vybralo zcela nové jméno,“ naznačila vznik názvu Doupovského Hradiště. Čtyři roky příprav na přechod byly plné kompromisů i zklamání.
„Chtěli jsme pozemky pod vrty minerálních vod, které jsou v našem katastru. Tam má závod firma Mattoni. Pozemky patří Správě vojenských lesů. A i přesto, že bylo řečeno, že všechny pozemky obce budou převedeny Doupovskému Hradišti, nestalo se tak,“ smutně konstatuje Bošková.
S civilním řízením obce přichází řada možností, na které nejsou lidé ve vojenském prostoru zvyklí. „Těším se. Chci si koupit dům, ve kterém bydlím od narození,“ naznačil jednu z hlavních změn Štěpán Suran. Právě nakupovat nemovitosti a pozemky nebylo dřív možné, neboť až do posledního prosince vše patří armádě.
„Já vlastně budu poprvé pod civilní samosprávou,“ uvědomil si Suran, který je se svým pozitivním pohledem na věc v menšině.
„Mám z toho obavy,“ připouští budoucí obyvatelka nové obce Kamila. Za jejím strachem stojí možní spekulanti s pozemky. „Už jsem o tom slyšela. Je tu krásný klid, nechci, aby se tady stavělo,“ bojí se Kamila, která tu žije od malička.
V začátcích pomůže stát
„Není to tak, že prvního ledna odevzdá armáda klíč a zapomene na nás. Ještě devět měsíců se o nás bude v nezbytném rozsahu starat,“ popisuje pomyslnou pomocnou ruku předsedkyně přípravného výboru.
Aby se novým obcím povedlo postavit na nohy, dostanou výraznou finanční injekci od státu. „Za první dva roky dostaneme dvojnásobek rozpočtového určení,“ prozradila Bošková a doufá, že Správa vojenských lesů postaví slibovaný vodovod a kanalizaci.
