„Naši IT specialisté budou jednat o umístění kamery s ředitelem 6. základní školy. Předpokládáme, že do čtrnácti dnů by lidé mohli vidět na stránkách www.cheb.cz první záznam,“ uvedla mluvčí chebského úřadu Simona Liptáková s tím, že se jedná o iniciativu místostarostky Daniely Seifertové.
Podle prvních odhadů bude instalace stát do deseti tisíc korun a zaplatí ji město Cheb. „Věříme, že veřejnost si nenechá ujít žádnou novinku ze života čápů. Vždyť tito majestátní ptáci k Chebu neodmyslitelně patří,“ doplnila Liptáková.
Čápi z Chebu však jsou celebritami už několik let. Od roku 2009 je pravidelně sleduje Monika Dohnalová z Chebu. Založila skupinu příznivců čapí rodinky, snímky i videa, která pořídí, pravidelně vyvěšuje na facebookové stránky nazvané Chebští čápi a na portálu YouTube.
Díky ní se video ze života chebských čápů objevilo i v diváckých zprávách celoplošné televize. Stala se dokonce spolupracovnicí ornitologů ze Skupiny pro ochranu a výzkum čápa bílého Plzeň, kterým svá pozorování pravidelně zasílá.
Z kuchyně svého bytu má hnízdo jako na dlani
V době, kdy čeká na přílet čápů, jejich milostné tance nebo krmení mladých, je neodmyslitelnou součástí jídelního stolu v kuchyni stativ s kamerou či foťákem.
„Život v naší rodině se točí kolem čápů. Když mají přiletět nebo je čas, kdy by měli mladí začít vystrkovat hlavičky či začít s prvními leteckými pokusy, raději nikam nechodím, abych to nepropásla. Kvůli čápům jsem si pořídila kameru a kvalitnější foťák. A někdy kvůli nim vylezu i na střechu,“ přibližuje Dohnalová.
Pozorování už propadla i její dcera. „Ta tím žije. O novinkách pravidelně informuje celou třídu. Teď je nadšená, že právě na její škole bude umístěná web kamera.“
Díky svému koníčku má Monika Dohnalová na svém kontě i unikátní záběry. Například se jí podařilo zachytit, jak vloni chebský pár bojoval o své hnízdo s cizím vetřelcem nebo jak vypadá čapí láska.
„Musím otevřeně říct, že boj o hnízdo byl docela drsný. Sekali do sebe zobáky, až jsem měla strach. Ale nakonec se chebskému páru podařilo vetřelce zahnat.“
Pozorování čápů má však i své stinné stránky. Když se jim nedaří, jsou smutní i lidé kolem. Příkladem může být rok 2013, kdy většina českých čápů kvůli počasí mladé nevyvedla. Stejné to bylo na hnízdě v Chebu.
„Bylo to dílo zkázy. Zima a déšť. Ať se čápice v hnízdě snažila sebevíc, mláďata prochladla a uhynula. Stála nad nimi dlouhé hodiny s křídly roztaženými jako deštník. Ale nakonec to nebylo nic platné. Mrtvá mláďata pak z hnízda vyhodila. Šla jsem je na střechu Hypernovy sebrat a brečela jsem jak želva,“ vzpomíná Dohnalová.
Raději ale mluví o příjemnějších chvilkách, které s čápy zažívá. Například když staří krmí nebo učí mladé létat.
„Ze začátku vždy jeden z rodičů na hnízdě zůstává. Když ale čápata povyrostou, kmitají oba, aby hladové krky nasytili. Pak jedno mládě po druhém zkouší křídla, poskakuje po hnízdě a sbírá odvahu, až přijde první skok dolů a první plachtění,“ vypráví Monika Dohnalová.
S osazením kamery by město nemělo otálet. Vždyť v minulém roce přilétl chebský čáp domů už 6. března.
