Když jsme řekli, že si Overstrand nese něco na svých křídlech, tak už jsme prakticky prozradili, že tento bombardér byl dvouplošníkem a zde už bychom mohli zpozornět. Jeho první prototyp totiž vzlétl v roce 1933. Je pravda, že v té době se ještě nějaký bombardovací dvouplošník objevil, ale už tu byly i bombardéry jednoplošné a nikdo snad už nemohl ani lehce pochybovat, že právě jim bude patřit budoucnost.
Ostatně současníkem dvoumotorového dvouplošného Overstrandu byl americký Martin B-10, také dvoumotorový bombardér, jehož prototyp vzlétl už v únoru 1932. Ovšem B-10 je právem klasifikován jako první moderně řešený bombardér dané éry, který můžeme považovat za vývojový etalon bombardérů bojujících v další dekádě ve druhé světové válce.
Bombardéry Martin B-10
Martin B-10 byl nejen jednoplošník celokovové konstrukce, ale měl i zatahovací podvozek, vnitřní pumovnici, plně uzavřené prostory osádky a střeleckou věž. V této komplexnosti byl vlastně prvním na světě. A pokud jste se lekli střelecké věže u B-10, pak vězte, že ta měla ještě manuální pohon, a tak nám v úvodu zmíněný primát Overstrandu zůstává v platnosti.
Zastaralost koncepce Overstrandu je dána jeho původem, protože vznikl přestavbou staršího bombardéru Boulton Paul Sidestrand. Prototyp Sidestrandu vzlétl v roce 1926 a koncepčně vycházel ještě z bombardérů první světové války. Objem jeho výroby činil pouhých dvacet kusů, přičemž postupně vznikly verze Mk.I (dva prototypy), Mk.II (šest kusů) a Mk.III (dvanáct kusů přímo vyrobených plus šest konvertovaných z verze Mk.II). Sidestrandy sloužily pouze u 101. bombardovací perutě RAF.
Britský bombardér Boulton Paul Sidestrand
Bombardér Boulton Paul Overstrand
Boulton Paul Overstrand
Stejně jako bombardér Sidestrand, tak i Overstrand vznikl v malých počtech. Včetně prototypu to činilo pouhých 28 kusů, z toho první čtyři byly získány přestavbou starších Sidestrandů Mk.III a zbývajících čtyřiadvacet letounů zajistila novovýroba. Kvůli přímé návaznosti na starší typ dostal nový stroj nejprve typové označení Sidestrand Mk.IV, což přímo odkazovalo na jeho v pořadí další (tj. čtvrtou) verzi. Ještě v době testování prototypu se však pro něj objevilo nám již známé nové jméno Overstrand.
Overstrand se od svého předchůdce lišil již avizovanou střeleckou věží, dále uzavřenou pilotní kabinou, topným systémem zajišťujícím tepelnou pohodu členům osádky (systém odebíral tepelnou energii z jednoho výfuku motoru), navíc před zadním hřbetním střelcem (tj. za jeho zády) se objevil velký kryt.
Byly použity i výkonnější motory, čímž trochu vzrostly výkony. A to i přes nemalý nárůst hmotnosti prázdného letounu jdoucí na vrub především střelecké věži, ale své si přisadil i systém vytápění.
Britské bombardéry Boulton Paul Overstrand
Motoricky poháněnou střeleckou věž měl Overstrand na přídi. Obě zadní střeliště, jedno na hřbetě trupu a druhé na spodku trupu zůstala klasická. Všechna střelecká stanoviště měla po jednom kulometu ráže 7,7 mm.
Pohon otáčení věže zajišťoval pneumatický systém. Zdrojem tlakového vzduchu pro pneumatické motory byly tlakové nádoby(natlakované na 1,4 MPa, do pohonu věže šlo přes redukční ventil 0,275 MPa). Tlakové nádoby „dobíjel“ malý vzduchový kompresor napojený na jeden z motorů bombardéru.
Věž se otáčela v plném rozsahu 360°, a to za podmínky, že se při míření dozadu (při průchodu kulometu nad trupem za věží) musel kulomet zvednout do náměru minimálně 70°. V nižší poloze by hlaveň kulometu s trupem teoreticky kolidovala, prakticky však k žádné kolizi (a tedy poškození trupu) dojít nemohlo, což bylo zajištěno plunžrovým ventilem, který v takovém případě snížil tlak v pohonu věže, a ta se zastavila.
Střelecká věž na přídi bombardéru Boulton Paul Overstrand
Pro pořádek uveďme takticko-technická data bombardéru Overstrand, v závorce jsou pro porovnání údaje stroje Sidestrand (konkrétně jeho nejpočetnější verze Mk.III): hmotnost prázdného letounu 3600 kg (2890 kg), vzletová hmotnost 5410 kg (4627 kg), motory typu Bristol Pegasus II.M.3 o výkonu 430 kW (Bristol Jupiter VIIIF o výkonu 340 kW), maximální rychlost 254 km/h (225 km/h), nosnost pum 680 kg (473 kg).
Bombardéry Overstrand putovaly ke 101. bombardovací peruti RAF. Ostatně jak jinak, v její výzbroji nahradily původní stroje Sidestrand. A důvodem většího objemu výroby nového typu bylo zřízení třetí letky vedle dvou letek původních. Čtyři stroje byly krátce zapůjčeny 144. bombardovací peruti. Overstrandy se těšily u svých osádek oblibě díky instalovanému vytápění.
V roce 1938 se už zastaralost bombardérů Overstrand nedala přehlížet, a tak byly vyřazeny z prvoliniové služby. 101. peruť místo nich dostala v létě toho roku Bristoly Blenheim Mk.I.
Overstrandům zbyly tedy „pouze“ pomocné úkoly, jako je výcvik atd. Při vypuknutí druhé světové války jich ještě létalo asi jedenáct. Šest posledních kusů potom dosloužilo při výcviku palubních střelců (zkrátka se využil potenciál nejlepšího prvku jinak beznadějně zastaralého stroje až do úplného konce). Definitivní konec služby daného typu je datován květnem roku 1941.
Britské bombardéry Boulton Paul Overstrand
