Dvoumístný stíhací bombardér Su-34 na první pohled zaujme kabinou osádky se sedadly situovanými vedle sebe. Vlevo sedí pilot a vpravo operátor zbraňových systémů, který má také pilotní výcvik a jeho místo je vybaveno ovládacími prvky pro řízení letadla. Zde je jedna z hlavních výhod vedle sebe sedících členů osádky, do jisté míry to redukuje počet palubních přístrojů.
Často se v různých obměnách, v tištěných časopisech i na internetu, vyskytovalo (a ještě dnes se občas vyskytne), jakými všemožným sociálním zařízením interiér tohoto letounu překypuje. Že osádka má k dispozici toaletu a kuchyňku s mikrovlnnou troubu i ledničku. Že během dlouhých letů se letci mohou projít, protáhnout a pro případ opravdu silné únavy se tam nachází i lůžko. Člověk by až nabyl dojmu, že je ve stíhacím bombardéru Su-34 vestavěna slušně vybavená garsonka.
Ale není tomu tak. Na druhou stranu je pravda, že v žádném jiném stíhacím bombardéru takové věci jako v Su-34 k mání nejsou. Člen osádky skutečně může v relativně prostorné kabině vstát a udělat pár kroků uličkou mezi sedadly, ale vzápětí „narazí“ na přepážku s přístupovými dvířky, které se běžně za letu neotevírají. Své končetiny může protáhnout, což je velké plus, ale těžko ulehne, byť jen do té uličky, jak je někdy také zmiňováno, protože se tam zkrátka nevejde. Navíc by to asi chtělo karimatku.
Kuchyňka je výraz také přehnaný. Ani žádnou mikrovlnku, pokud tedy nepočítáme radary, v Su-34 nenalezneme. Jsou tam „pouze“ dvě termosky (možná vyhřívané), pro každého člena osádky jedna.
A nakonec to WC. To tam v podstatě je, avšak vhodné pouze na řešení problémů urinálních. Navíc označení toaleta nebo WC evokuje něco vzletnějšího, ale nemá to separovanou místnůstku a je to v podstatě jenom sofistikovanější bažant (opět samozřejmě ve dvou exemplářích, aby měl každý letec svůj). V originále se to jmenuje „sanbačok“ (санбачок). Mnozí známe z ruštiny převzaté označení „bak“ (бак) pro přídavnou nádrž (ano, ve skutečnosti je бак česky zkrátka nádrž, i palivová interní), „bačok“ (бачок) je tedy malá nádržka a „san“ (сан) je zkratka ze sanitární (санитарный).
Suchoj Su-34
Zajímavé je také nastupování a vystupování osádky, konstruktéři Su-34 to vyřešili po vzoru velkých bombardérů. Děje se tak po integrálním žebříku šachtou příďového podvozku. Letci potom ještě prolezou prostorem (situovaným hned za pilotní kabinou) s bohatou instalací avioniky a v hermetické přepážce už mají dveře (výše také zmíněné) do svého království. Potom jen udělají krok „minipředsíňkou“ (myšleno pouze prostorově, příčka zpředu tam už žádná není) a jsou v uličce mezi svými vystřelovacími sedadly. A pro pořádek, v „minipředsíňce“ jsou ty sociální vymoženosti.
Když už jsme se věnovali nastupování a vystupování a některým činnostem spojeným s pobytem na palubě, je nejvyšší čas si alespoň krátce stíhací bombardér Su-34 specifikovat, co umí a jakých dosahuje výkonů.
Su-34 byl vyvíjen pro údery proti pozemním cílům v hloubce nepřátelského území, dále proti námořním cílům a vedle toho má být schopen vést účinný boj i proti vzdušným cílům. Podle plánované mise se volí výzbroj z bohatého repertoáru. Maximální hmotnost podvěšené výzbroje činí 12 tun, ale to je extrém zatím snad neviděný (o to se totiž i snižuje dolet). Běžně se uvádí hmotnost výzbroje osm tun, ale pokud startuje do akce s plnou zásobou paliva, snižuje se hmotnost nesené výzbroje na čtyři tuny.
Letoun pohání dva dvouproudové motory Ljulka (dnes Saturn) AL-31F. Motor AL-31F dosahuje maximálního tahu 74,5 kN bez přídavného spalování a 122,5 kN s přídavným spalováním.
Maximální rychlost Su-34 je 1 900 km/h a maximální dolet 4 500 kilometrů. Při dlouhých misích se využívá doplňování paliva z létajících tankerů.
Suchoj Su-34
Historie stíhacího bombardéru Su-34
Cesta k operačnímu nasazení stíhacího bombardéru Suchoj Su-34 byla dlouhá, předlouhá. O započetí jeho vývoje se rozhodlo v polovině sedmdesátých let, kdy se připravoval „velký“ stíhač Su-27. A právě z něho, respektive z jeho dvoumístné cvičné-bojové verze Su-27UB (se sedadly za sebou), měl nový stroj určený k bombardovacím úderům na cíle v hloubce protivníkova území vycházet.
Na projektu nového stíhacího bombardéru se začalo intenzivněji pracovat na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Projekt vystřídal několik variant řešení, než se nakonec realizovalo „to pravé“. První prototyp, pod typovým označením T-10V-1, se poprvé ocitl ve vzduchu 13. dubna 1990.
T-10V-1 vznikl přímo přestavbou jednoho Su-27UB, kdy mimo jiné dostal novou přední partii s dvoumístnou kabinou se sedadly vedle sebe. Další prototypy (tedy od T-10V-2) se už vyráběly z gruntu nové a co se týká trupu, ten už byl oproti Su-27 v celém objemu kompletně přepracován (přičemž byl nejen objemnější).
Suchoj T-10V-1 (prototyp budoucího Su-34) vyfotografovaný v létě 1990 při průletu nad palubou těžkého letadlového křižníku Tbilisi
V létě 1990 obletěla svět fotografie T-10V-1 pořízená TASSem u poloostrova Krym při ukázce stroje Michailovi Gorbačovovi, prvnímu a zároveň poslednímu prezidentovi SSSR. Shodou okolností k tomu došlo při nízkém a přistání napodobujícím průletu nad palubou letadlové lodě Tbilisi (v ruské terminologii to je těžký letadlový křižník, později byl přejmenován na Admiral Kuzněcov) a sovětská tisková agentura k tomu dala popisek ve smyslu, že stroj na lodi přistává. Kvůli tomu se po určitý čas rojily liché spekulace, že je tento letoun palubní.
Následovaly další prototypy a respektive předsériové stroje. Ty se postupně zapojovaly do kolotoče zkoušek. Typ se nejprve značil jako Su-27IB (v originále ИБ = истребитель-бомбардировщик), zanedlouho se však objevilo konečné typové označení Su-34. Občas se můžeme setkat i s původním exportním označením Su-32 (resp. Su-32FN), které výrobce používal ve druhé polovině devadesátých let na pařížském aerosalonu, když tam nejdříve vystavil jeden z prototypů a potom jeden z předsériových strojů.
Mnohem zajímavější je ovšem jméno Fullback, přidělené dle nomenklatury NATO. Nebo neoficiální přezdívky Ptakopysk (ang. platypus, rus. утконос) a Kachňátko (ang. Duckling, Ducklett, rus. Утенок), které byly stroji uštědřeny v souvislosti s charakteristickým tvarem zploštělé přídě.
Suchoj Su-34
Výroba a nasazení Su-34
Po rozpadu Sovětského svazu už šlo všechno na dlouhé lokte a čas běžel. V průběhu let vznikly nejprve tři letové prototypy (a dva neletové pro statické zkoušky) a po nich čtyři předsériové stroje, kdy poslední vzlétl až v roce 2003. První objednávka na sériové Su-34 byla podepsána v roce 2006. Jen pro zajímavost dodejme, že původní plán z přelomu osmdesátých a devadesátých let počítal k roku 2000 s dvěma stovkami Su-34 v operační službě, přičemž do roku 2005 se mělo ruské letectvo díky tomu zbavit všech taktických bombardérů typu Su-24.
Sériová výroba Su-34 se rozebíhala velice pomalu. Možná i kvůli tomu, že mnoho z finančních prostředků, vydávaných v Rusku na zbrojení, spolykala výroba námořních plavidel.
Do konce roku 2021 pak bylo ruskému letectvu dodáno celkem asi 130 sériových Su-34. Z bojových útvarů disponují v současnosti stroji Su-34 čtyři bombardovací pluky.
Ruské stíhací bombardéry Suchoj Su-34 nad Baltem, v levém spodním rohu fotografie je stíhačka Eurofighter Královského letectva, 24. červenec 2015
Přestože první dva sériové Su-34 dostalo ruské letectvo už v roce 2006, tak oficiálně mohl být tento typ zařazen do operační služby až v březnu 2013. Když si vzpomeneme na období zahájení vývoje a datum vzletu prvního prototypu, vypadá to na cestu bohatě dotovanou časem.
Na druhou stranu první bojové nasazení Su-34 se odehrálo již v roce 2008 proti Gruzii. Mnohem známější je však angažování v rámci zvláštní ruské letecké skupiny operující od podzimu 2015 v Sýrii, kde se vedle jiných typů letadel objevilo i minimálně šest kusů Su-34 převelených od leteckých pluků jimi vyzbrojených.
Rusové nasadili Su-34 i proti Ukrajině, kterou napadli 24. února 2022. Podle webu oryxspioenkop.com, který mimo jiné podrobně mapuje ztráty vojenské techniky, bylo k dnešnímu dni (8.4.2022) na Ukrajině identifikováno pět zničených Su-34. Jinými slovy: během války na Ukrajině ruské letectvo s největší pravděpodobností ztratilo zatím minimálně pět letounů typu Su-34.
