Kdo byli obávaní hloubkaři (nebo též kotláři) a co bylo jejich úkolem na území Protektorátu Čechy a Morava, jsme probrali v předchozích článcích. S jejich útoky na ustupující německou armádu a infrastrukturu je také spojena řada legend a mýtů, z nichž některé už jsme také na stránkách Technet.cz objasnili.
Na následujících fotografiích uvidíte dodnes dochované stopy, které po sobě spojenečtí letci, respektive jejich palubní zbraně zanechaly. Popisy útoků pochází z knihy Pod palbou hloubkařů od Filipa Vojtáška, který pro Technet.cz na toto téma také píše články.
Ne každý průstřel je od hloubkaře
Začněme tím, že ne každý průstřel ve sloupku na nádraží pochází právě z útoku stíhačů. Důkazem není ani místně vžitá legenda nebo barvité vzpomínky pamětníků. Například v Černošicích u kilometrovníku s označením 14,8 je průstřel traverzy, o kterém se od nepaměti traduje, že pochází právě od hloubkařů.
Ne každá díra ve sloupu podél železnice pochází od střelby hloubkařů. O tomto průstřelu sloupku v Černošicích se dlouho tradovalo, že jej má na svědomí jeden z útočících hloubkařů.
Ve skutečnosti to možná ani není průstřel. Otvor je takřka vodorovný, a kdyby ho měl mít na svědomí kulomet kotláře, znamenalo by to, že jeho letoun letěl dva metry na zemí. To pochopitelně není možné nejen vzhledem ke sloupům a dalším překážkám.
Jaké zbraně vlastně dokázaly něco takového, jako je kolejnice nebo sloupek z traverzy, prostřelit? A nemůže to mít na svědomí jenom nějaký nudící se voják?
Tvrdohlavé náboje
Mustangy a thunderbolty hloubkařů útočily na železniční dopravu 12,7mm kulomety s kadencí přes 750 ran za minutu. Úsťová rychlost střely byla více než 860 m/s. Sama o sobě sice pomáhala průraznosti, ale nestačila by. Klíčovou roli totiž hrál konkrétní typ střeliva.
Náboje, které by to dokázalyZ nábojů s ocelovým jádrem lze jmenovat sovětské střelivo se středovým zápalem a nábojnicí lahvovitého tvaru 7,62 × 25 mm Tokarev ve verzi P-41. Tento typ vznikl v roce 1941 jako protipancéřový či zápalný a používal se v samopalech PPŠ-41 nebo pistolích Tokarev TT-33. Měl sloužit k ničení zodolněných krytů, vozidel a v extrémních případech i nízko a pomalu letících letounů. Protipancéřovou verzí slavného náboje 7,92 × 57 mm Mauser se mohli pochlubit také němečtí kulometčíci. Šlo o typ S.m.K. (Spitzgeschoß mit Kern) se střelou z kalené oceli, určený pro ničení stejné palety cílů jako ruský P-41. Projektil vážil 11,5 gramu a dosahoval úsťové rychlosti asi 785 m/s. Mohl se také pochlubit dobrými balistickými vlastnostmi a přesností i na delší vzdálenosti. Na 100 metrů údajně probil pancéřový plát silný 13 milimetrů. Tvořil však jen zhruba 8 % všech vyrobených 7,92mm nábojů v Německu. |
Zbrojíři ládovali do pásů krmících kulomety Browning kombinaci průbojných, svítících a zápalných nábojů. Prvně jmenované střelivo ve verzích M1 či M2 o hmotnosti asi 45 gramů dokázalo na vzdálenost více než 90 metrů prorazit tvrzený ocelový pancíř o síle 22,2 milimetru. Na půl kilometru pak o síle 19 milimetrů. A to postačovalo i pro penetraci bytelné kolejnice při jejím náhodném zásahu.
Běžně vyzbrojený voják takovou „škodu“ napáchat nedokázal. Z pěchotních zbraní by alespoň teoretickou šanci na prostřelení mohutného bloku tvrdého materiálu měl výhradně projektil s ocelovým jádrem (viz box Náboje, které by ...). Běžná střela s jádrem z olova by se totiž po nárazu na takto odolnou překážku jednoduše rozprskla. Nedošlo by ani k jejímu odražení a případnému zranění samotného střelce. Úlomky projektilu by se rozletěly do stran.
Stopy, které najdete i dnes
Fotografie poškozeného sloupu z Janovic nad Úhlavou, který vidíte v záhlaví článku, má na svědomí hloubkař z 18. nebo 20. dubna 1945. Jak se dočtete v knize Filipa Vojtáška Pod palbou hloubkařů, už od sedmé hodiny ranní každou chvilku přelétali nádraží hloubkoví letci, ostřelovali silnice a pronásledovali každý vlak. Během útoku byly poškozeny stěny a střechy obou hradel a bylo rozbito několik jejich okenních tabulí.
Zmatku spojeného s náletem využilo mnoho vězňů k útěku z jednoho z transportů smrti, které v dubnu 1945 Janovicemi nad Úhlavou projížděly. Podle městské kroniky většina z nich nakonec měla štěstí a Němci je nevypátrali. Hloubkaři vyřadili celkem dvě lokomotivy, shořel také jeden nákladní vagon.
Je však možné, že kulka se do sloupu na perónu zaryla až 20. dubna, kdy kotláři zaútočili ve 13:15. Vyřadili z provozu lokomotivu a zasáhli několik vagonů, z nichž dva shořely. Jeden byl plný nábojů do pistolí a přikrývek, druhý vezl osobní auto.
Staniční kronika líčí ještě větší následky útoku hloubkařů:
„Zničeny zde čtyři stroje, shořel sanitní vlak, vůz obydlený lékaři, důstojníky. Vůz označený červeným křížem se také vzňal a tu vybuchovala munice (pancéřové pěsti) v tomto voze uložená. Nálet na stanici trval celou hodinu, letci přelétávali a ostřelovali vlaky a stanici ze všech stran. Ač se většině cestujících podařilo včas ze stanice utéci, přece jen z těch, kteří již nemohli utéci, bylo několik zastřeleno a větší počet raněn.“
Čistý průstřel v Čisté
Průstřel v kolejnici na nádraží v Čisté také s největší pravděpodobností mají na svědomí hloubkaři. Odpovídá tomu i úhel, pod kterým střela kovem prošla. Útok se odehrál třetího dubna 1945 v 16:40. Personál železniční stanice o letadlech věděl pět minut dopředu. Jakmile cestující a železničáři uviděli čtyři americké stíhačky kroužit nad Kralovicemi (sedm kilometrů jihozápadně od Čisté), schovali se do krytu.
Kolejnice na nádraží v Čisté.
Na nádraží zůstal nákladní vlak s šesti vagony. Piloti tehdy neměli nejlepší mušku, a tak po třech náletech měla lokomotiva pouhé dva zásahy. I ty však stačily, aby byla nepojízdná a musela být odtažena.
Podstatně hůře dopadl služební vůz a na odstavné koleji u skladiště shořel vagon s 24 metrickými centy slámy. V sousedním vagonu Schwerin 3931 se odehrála také jedna tragédie, jakých bylo na konci války mnoho. Matka s dcerou zde pomáhaly vykládat uhlí a rozhodly se do krytu neodejít. Vůz zasáhly čtyři střely, které je těžce zranily. Obě ženy údajně později zemřely v nemocnici v Rakovníku.
Víte o stopách války ve svém okolí?Znáte místo, kde lze dodnes spatřit stopy po útocích hloubkařů, jiných válečných operacích nebo třeba z řádění sovětských vojáků v srpnu 1968? Dejte nám vědět na e-mail: jan.kuznik@idnes.cz |
Letiště v Klatovech, Hořovice, ...
Šestnáctého nebo sedmnáctého dubna 1945 se nad Klatovy opakovaně vracela 504. stíhací peruť 339. stíhací skupiny. Pravděpodobně právě z těchto dnů jsou dodnes prostřílená okna na hangáru místního letiště, které se stalo cílem amerických letců.
Ze stejného dne (tedy ze 17. dubna 1945) pocházejí i průstřely na fasádě zámku v Červeném Poříčí (fotku najdete v galerii). O útoku, při kterém doslova zmizela i kaplička, si přečtěte zde. A do třetice, během dubnových dnů útočili hloubkaři i v Hořovicích.
Sedmnáctého dubna večer zde na nádraží vyřadili z provozu jednu lokomotivu stojící u viaduktu pod silnicí směrem na Žebrák. Také devatenáctého dubna ráno se hloubkaři vrací a zničí na nádraží lokomotivu osobního vlaku jedoucího z Plzně do pražského hlavního nádraží.
Bomby na Dobřichovice a Horažďovice
Devatenáctého dubna 1945 ráno se na první pohled hrůzostrašné divadlo odehrálo v Dobřichovicích. Bylo to poprvé, kdy zde hloubkaře spatřili. Na nádraží z různých důvodů už několik dní stály tři vlaky. Jeden s příslušníky Hitlerjugend, na třetí koleji pak lazaretní vlak označený svrchu červenými kříži a na čtvrté koleji čekal transport o 30 vagonech s maďarskou jednotkou. Ten navíc převážel tanky, děla, pěchotní zbraně, munici, náhradní součástky a další materiál. Taková lákavá kořist pochopitelně nemohla pozornosti hloubkařů uniknout.
Puma z ranního útoku na Dobřichovice
Pamětníci dodnes vzpomínají, jak se letouny k nádraží blížily a jak bylo jasně vidět, že mají pod křídly zavěšené pumy. V počtu svržených bomb se domácí prameny liší. Bylo jich 19, nebo 20. Všechny zdroje se však shodují v tom, že část z náloží nevybuchla. Ty, které selhaly, pak zlikvidoval pyrotechnik přivolaný na žádost Okresního úřadu.
Ačkoliv útok působil hrůzostrašně, železničáři byli překvapeni, že škody byly minimální. Pouze jedna kolej byla na dvou místech přerušena a jeden vagon z transportu byl odmrštěn stranou. Ostatní pumy dopadly do polí, ke břehu Berounky a do zahrad okolních domů. Zanechaly po sobě krátery v průměru asi pět metrů a byly vidět ještě několik let po válce.
Střelba hloubkařů zabila dvanáctiletého hocha z Hitlerjugend a jednoho vojáka. Další lidé byli zraněni a dva později zemřeli. Naprostá většina ostatních vojáků z lazaretního vlaku byla spěšně evakuována, poté co byl vyhlášen letecký poplach. Ještě v roce 2004 bylo možné na stěně budovy čelem k řevnickému zhlaví najít nejméně dvanáct děr po střelách (zčásti ucpaných dřevěnými hranoly). Zmizely však s novou fasádou budovy.
Jedna z přídavných nádrží letounu hloubkaře, kterou vidíte na snímku, byla nalezena u trati mezi Dobřichovicemi a Řevnicemi
Kniha Pod palbou hloubkařů je právě v prodeji.
Dvacátého prvního dubna 1945, půl hodinu po půlnoci, minuly tři zápalné bomby kolejiště i výtopnu ve stanici Horažďovice předměstí. Způsobily požár hromady pražců a přetržení drátovodu, který sloužil k dálkovému ovládání výhybek, signalizačních zařízení apod. Vyhořely obytná část statku Jaroslava Švece u kolejí i hostinec a řeznictví Jana Vondráška, stojící naproti přes silnici. Právě na zahradě hostinského byl dlouho vystaven zkorodovaný plášť jedné z bomb, která nevybuchla (viz fotogalerie).
Ve stejný den jako v Horažďovicích a znovu o několik dní později opakovaně útočili kotláři i v Řevnicích. Tenký sloupek zábradlí na peróně (viz fotogalerie) je toho dodnes důkazem.
Nejprve devatenáctého dubna 1945, asi v 8:30, dopadly poblíž nádraží dvě pumy. Škody byly minimální. Tento případ pravděpodobně souvisí se zmíněným náletem na sousední Dobřichovice (vzhledem k malé vzdálenosti mezi oběma městy).
Efektní průstřel sloupku však bude nejspíše z 21. dubna nebo pozdějších útoků. Při prvním úderu v devět hodin ráno zničil stíhač lokomotivu osobního vlaku. Dvacátého šestého dubna asi ve tři hodiny odpoledne hloubkaři poškodili další stroj. O čtyři dni později útočilo na zdejší nádraží dokonce osm letadel. Cílem byl nákladní vlak. Lokomotiva byla vyřazena z provozu a tři kryté vagony s cukrem byly poškozeny.
Vlasovci zachránili Prahu, Američané je zradili a Stalin nechal popravit |
Na několika dalších vozech hloubkaři zasáhli pět polopásových obrněných transportérů. Němci je zde nechali a po vypuknutí povstání je pátého května ukořistila řevnická odbojová skupina podléhající velitelství Trávnice. Tři z nich nasadila do bojů s německými jednotkami mimo jiné v Radotíně a také v Černošicích.
Jeden „řevnický“ transportér dovezl šestého května do Bartolomějské ulice v Praze delegaci Vlasovců na jednání se zástupci povstaleckého velitelství „Bartoš“.
Podrobné popisy jednotlivých útoků najdete v knize Pod palbou hloubkařů od Filipa Vojtáška, která je právě v prodeji.
