Smutnou zprávu přinesl server Aktuálně.cz.
Pavel Toufar byl jedním z generace československých popularizátorů, kteří prožili kosmické závody mezi USA a SSSR. Jeho texty spolupomáhaly informovat i naši veřejnost o americkém vesmírném programu Apollo.
V 70. letech se stal jako velmi mladý právník a publicista členem Mezinárodního institutu kosmického práva (IISL) při Mezinárodní astronautické federaci. Od poloviny 80. let spolupracoval s Československou, později Českou televizí na popularizaci a komentování řady kosmonautických událostí. Byl také šéfredaktorem týdeníku Signál, pracoval ve vydavatelství Ringier či v nakladatelství Integra. Dlouhé roky také externě přispíval do dalších médií, desítky článků napsal pro Technet.cz.
Psal především literaturu faktu, napsal ale i několik knih science-fiction a několik desítek populárně naučných prací. V roce 1997 obdržel literární Cenu Egona Erwina Kische za knihu Smrt číhá mezi hvězdami.
Toufar působil jako aktivní účastník některých experimentů spjatých s kosmickým výzkumem, například zkoumání sociální izolace a senzorické deprivace skupiny výzkumníků. Od roku 2008 se aktivně podílel na podpoře české vědecké účasti v mezinárodním experimentu Mars 500, který měl připravit posádku na dlouhý let k Marsu.
S Pavlem Toufarem jsme aktivně spolupracovali posledních šest let. Kdykoliv bylo potřeba okomentovat aktuální dění v kosmu, na oběžné dráze, okolo ISS nebo před startem důležitého nákladu, družice, sondy či posádky, vždy měl po ruce podrobné informace z ověřených zdrojů. Naši čtenáři si však od něj mohli přečíst i fundované texty o historických zajímavostech našich zemí. Několik textů věnoval například „záhadám“ okolo Karla IV. Připomeňme si několik jeho čtenářsky nejúspěšnějších článků:
- O přistání musel lhát. V kabině Gagarin přistát nemohl, katapultáž zatajili
- Gagarinovi zatajili parametry letu, aby nedostal strach. Hrozilo udušení
- Co všechno nám padá z nebe na hlavu. Na místě už čekají sběrači kovů
- Neznámý příběh velitele Apolla 13 začíná v Čechách u Plzně
- Jak se zachraňují kosmonauti. Nemusí přežít bez zranění
- Epochální úspěch a desítky hodin napětí. Co přineslo přistání na kometě
- Intriky a podrazy. Jak začalo fiasko s první ženou ve vesmíru
- Drtivý dopad. Nešťastný konec letu Vladimira Komarova
- Toufar a mimozemšťané: Možná si u nás na cestě vesmírem jen vyprázdní záchod
Organizoval výstavy ...
Takto na Pavla Toufara vzpomíná šéf České kosmické kanceláře, Jan Kolář:
„Pavla Toufara jsem naposledy viděl a mluvil s ním při společném vystoupení v televizním večerním zpravodajském pořadu Devadesátka, loni v listopadu. Předtím, jsme se setkávali na nejrůznějších akcích, kde on se aktivně podílel svým vystoupením nebo je i osobně organizoval. Takovou byla třeba velká výstava kosmické techniky na pražském Výstavišti, kterou on koncepčně i scenáristicky zabezpečoval.
Experiment Štola 88 ve vzpomínce Miloše Čermáka |
Ke kosmonautice se dostal koncem šedesátých let minulého století, když se stal dobrovolným účastníkem prvního experimentu u nás s pobytem lidí v izolaci. Výsledky tohoto sociologického a psychologického experimentu s názvem Štola 88 byly aplikovatelné na všechny případy kde se člověk sám nebo v malé skupině ocitne na delší dobu bez kontaktu s okolním světem.
Pavla Toufara zaujala především možnost aplikace v kosmických letech, které v té době prožívaly celosvětově velký rozvoj. V průběhu dalších desetiletí se zaměřil především na sovětskou a pak ruskou kosmonautiku. Se zaujetím a vytrvalostí pátral po událostech v tehdy tajemstvím obestřeném programu sovětské kosmonautiky a hlavně lidí, kteří jej vytvářeli. Seznámil se osobně s řadou přímých aktérů zapojených do kosmických letů. Výsledkem byla jeho jedinečná znalost letů snad všech ruských kosmonautů do nejmenších podrobností. Proto se jeho knihy a články s touto tématikou tak dobře čtou, protože jsou postaveny na lidských příbězích, a odehrávají se v podmínkách a situacích, které jsou blízko hranici mezi životem a smrtí. Ale především jsou podány se znalostí a přitažlivě.“