Soutěž Lunar X Prize v roce 2007 vyhlásil Google. Uzávěrku na první pohled štědře dotovaného klání o opětovné dobytí musel několikrát posunout (2016, 2018) s tím, jak se ukazovalo, že i jen pouhé umístění zařízení do některého z plánovaných kosmických letů je pro účastníky velmi obtížné. Poslední termín vypuštění byl stanoven na 31. března 2018. Poté, co se ukázalo, že žádný z přihlášených týmů letos se svým vozítkem na Měsíc odstartovat nedokáže, Google soutěž ukončil.
O co šlo? Soutěž dávala soutěžícím několik úkolů a za jejich splnění i několik peněžitých odměn, přičemž ta hlavní činila 20 milionů dolarů. Prvním úkolem byl oblet Měsíce, následně hladké přistání, ujetí 500 metrů po povrchu a odeslání dat, obrázků a videí ve vysokém rozlišení zpět na Zemi. Hlavní cenu tedy nikdo nezískal, protože nikdo ze zbývajících pěti soutěžících týmů žádný úkol nesplnil.
Přitom to vypadalo celkem nadějně. Ještě v roce 2012 dokonce panovaly v NASA obavy, že by účastníci soutěže Lunar X Prize mohli svými vozítky poškodit pozůstatky po misích Apollo. V roce 2015 se společnost Astrobotic chlubila, že její vozítko se projede po Měsíci už za rok (tj. v roce 2016). Nakonec však neodstartoval ani ze Země nikdo.
Zástupci soutěže Peter H. Diamandis, zakladatel nadace, a výkonný ředitel akce Marcus Shingles zdůrazňují, že i přes neúspěch soutěžících považují klání za úspěšné a přínosné: „Rozpoutalo odbornou debatu a mnohým ukázalo, že nejen zařízení velkých a státních agentur mohou přistát na Měsíci. I malé týmy podnikatelů, inženýrů a inovátorů z celého světa mají reálnou šanci.“
Na začátku bylo 25 týmů, na konci pouhých pět (Moon Express, Cape Canaveral, SpaceIL z Izraele, TeamIndus z Indie, Hakuto z Japonska a mezinárodní projekt Synergy Moon), které se nějakým způsobem přiblížily vypuštění jejich modulu do vesmíru. Nejčastějším důvodem neúspěchu bylo pozdní získání finančních prostředků nebo výrobních kapacit či prostor na dokončení hardwarového řešení vozítka a přistávacího modulu.
Ačkoliv se již zmíněná společnost Astrobotic do finálního klání neprobojovala, právě ona na svém zařízení stále pracuje a její plán na doručování zásilek na Měsíc stále platí.
Na Měsíc chce vyslat přistávací modul Griffin Lander, ze kterého po přistání mělo i v rámci klání vyjet vozítko nazvané Andy. Let má trvat čtyři a půl dne včetně TLI manévru (Trans-Lunar Injection - manévr pro navedení na oběžnou dráhu Měsíce). Přistávací modul (Griffin Lander) s Andym na palubě by měl na povrch dosednout 36 hodin po místním východu Slunce (den na Měsíci trvá přibližně měsíc). V rámci soutěže plánovala společnost jako místo přistání Jezero smrti (Lacus Mortis).
Andy má pro pohyb v terénu využít stejný způsob autonomního řízení a navigace, který Univerzita Carnegie Mellon (CMU) původně navrhla pro rover určený na Mars. Nyní Astrobotic už na svých stránkách inzeruje ceny, za kterých prý zájemcům „vyveze“ zásilku na Měsíc. Kilogram vyjde na 1,2 milionu dolarů. Při dopravě na místo lunárním vozítkem to budou miliony dva.
Stejně jako Astrobotic i týmy SpaceIL, TeamIndus a Hakuto pokračují ve vývoji a hodlají své stroje na Měsíc dopravit.
Mezitím na Měsíci přistála v roce 2013 například čínská sonda Nefritový králík. Číňané také společně s Evropskou kosmickou agenturou chtějí na povrchu Luny vybudovat stálou základnu. Podobný plán mají i Rusové. Existuje i společný plán s NASA na vybudování vesmírné stanice u Měsíce. Americký plán pro návrat na Měsíc pak loni oficiálně potvrdil sám Donald Trump.
Armstrong 21. července 1969 vstoupil jako první člověk na povrch Měsíce:
17. července 2009 |
