Chtěl lentilky, dostal penicilin. Pacner slaví 80 a Jiří Grygar gratuluje

Sám se v době totality podíval na start mise Apollo a celou řadu z nás vzal ve svých článcích a knihách ještě mnohem dál. Náš dlouholetý přispěvatel, kolega a také vzor Karel Pacner se narodil přesně před 80 lety, 29. března 1936. Blahopřání jsme svěřili tomu nejpovolanějšímu, jeho autorem je astronom Jiří Grygar.

Můj vrstevník a dlouholetý souputník v popularizaci vědy a techniky to neměl v životě snadné. V době, kdy skončila světová válka, mu bylo teprve něco přes devět let a málem umřel, kdyby ho shodou šťastných náhod nezachránil americký penicilin.

Rodina Pacnerových před obchodem v Janovicích nad Úhlavou.

Pak přišel únor 1948 a jako syn obchodníka se smíšeným zbožím se stal třídním nepřítelem, takže spíše zázrakem se dostal do gymnázia a ještě větší přízní osudu na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde promoval. Už během středoškolských studií koketoval s novinařinou a v Praze hned od začátku studií začal přispívat do Mladého světa, Mladé fronty a Kina, protože ho filmy zajímaly. Hned po promoci nastoupil do redakce Mladé fronty a té zůstal věrný po celý svůj profesní život.

Pokud vím, tak psát o vědě dostal od svého šéfa příkazem, a možná ani netušil, že právě v tomto oboru se stane rekordmanem v počtu článků a později i knih věnovaných zejména tehdy nastupující éře kosmonautiky. Sám jsem se o existenci Ing. Karla Pacnera dozvěděl díky jeho na svou dobu (1971) senzační knize ...a velký skok pro lidstvo, kde popisoval své autentické zážitky z epochálního letu kosmické lodi Apollo 11. V době, kdy dostat výjezdní doložku na dovolenou v Jugoslávii byl obdivovaný výkon, se stal Karel Pacner svědkem startu posádky v čele s kapitánem Neilem Armstrongem přímo na Mysu Canaveral. Místa, které bylo pro většinu z nás tehdy možná ještě o něco dál než Měsíc, kam astronauti mířili.

Nemohu si přesně vybavit, kdy jsme se s Karlem poprvé osobně setkali. Nejspíš to bylo na nějakých seminářích o astronomii a kosmonautice v polovině 70. let. Projevil se jako zvídavý novinář a začal mi klást rozličné odborné otázky. O mých odpovědích pak psával do Mladé fronty i do svých knih. Pak se díky pilotované kosmonautice začala veřejnost zajímat o mimozemské civilizace, a tím se naše cesty popularizace sbližovaly. Karel mi posílal první verze rukopisů svých nových knížek, abych se na ně podíval okem astronoma a fyzika.

Byl neuvěřitelně vynalézavý v hledání způsobů, jak vyždímat z kosmonautů informace, které se oficiálně nikdy neříkaly. Od něj jsem se dozvídal o odvrácené straně pilotovaných letů a nebezpečích, která na statečné astronauty číhala téměř za každým kosmickým patníkem.

Rozhovor Jurije Gagarina a Karla Pacnera. "Jurije Gagarina jsem litoval. Když jsem s ním v létě 1966 dělal v Karlových Varech rozhovor, seděl přede mnou uštvaný člověk, který mechanicky – jakoby naučeně – odpovídal na mé otázky. Bez úsměvu a bez zájmu, jenom tím plnil svou povinnost, kterou mu někdo z nadřízených zařadil do programu. Byl v Československu na dovolené, ale místo odpočinku ho nejrůznější funkcionáři honili po besedách v továrnách a úřadech, na obědy a večeře."

K mému úžasu se po převratu pustil s úspěchem na velmi háklivé pole špionážních operací a pak napsal řadu knih, kterých si velmi považuji, o osudových okamžicích Československa v letech 1918-1992 a světa v celém XX. století. To by měla být povinná četba nejenom středoškoláků, ale i dospělých, protože se obávám, že už několika generacím chybí povědomí o souvislostech dnešních problémů s touto historií.

V posledních letech dokázal opět změnit těžiště svého záběru v popularizaci vědy a techniky, když napsal originální portréty českých lékařů a přírodovědců a zahájil sérii knih o geniálních vědcích a vynálezcích, které většina veřejnosti vůbec nezná. Nejspíš ani netuší, že právě tyto osobnosti mění život lidské společnosti více než všichni vojáci, politici, manažeři a sportovní hvězdy dohromady.

Karel mne opravdu udivuje svým výkonem na poli literatury faktu. Jednou jsem napsal do své knížky, kterou jsem mu věnoval, že se stal Aloisem Jiráskem tohoto literárního odvětví. Je naprosto zřejmé, že žádný z těch přibližně 25 tisíc dnů, kdy se psaní aktivně věnuje, nezahálel. Nepochybuji o tom, že klávesnice jeho počítače bude i v příštích letech stále více otlučená.

Karel Pacner vypráví

Poslechněte si vyprávění Karla Pacnera o tom, jak začínal s novinařinou i o tom, jak se dostal nikoliv vlastním zaviněním do křížku s KGB. Ve videu nebo právě v této zvukové stopě se dozvíte, jak to bylo s těma lentilkama z titulku.