V předchozím dílu článku založeného na textech polského odborníka na vojenství Jarosława Wolskiho v Dzienniku Zbrojnym jsme ukázali, že zásah stroje neznamená zdaleka vždy jeho vyřazení z boje či dokonce zničení. I to, že v některých případech (a ilustrovali jsme to případem z Ukrajiny) je spíše problémem morálka posádky a její ochota bojovat než stav stroje. V dalším dílu si ukážeme dva příklady tanků-rekordmanů, které velmi výmluvně dokládají odolnost tohoto bojového prostředku i na moderním bojišti.
Britové u Eufratu
K první události, kterou budeme popisovat, došlo v roce 2003 během operace Telic 1. Challenger 2 naležel k jednotce „dragounů“ Royal Scots Dragoon Guards, která útočila na městečko Ibrahim ležící 15 km severně od Basry. Pozice proti britským tankům bránila elitní jednotka irácké republikánské gardy. Iráčané na tanky útočili podle Britů velmi profesionálně. Tanky napadlo několik iráckých mobilních skupin s protitankovými systémy Milan, reaktivními granátomety RPG-7 a také kulomety.
První zasáhla „náš“ Challenger 2 protitanková řízená střela kompletu Milan. Střela udeřila do hlavního zaměřovače tanku nad dělem. Poté byla na tank zahájena hustá palba z kulometů a zřejmě také z odstřelovacích pušek. V důsledku útoku tank přišel o hlavní zaměřovač a byl také rozbit periskop řidiče.
Zničený hlavní zaměřovač tanku Challenger 2
Velitel tanku dal příkaz odvázat se z bojiště couváním tak, aby nejsilnější čelní pancíř byl směrem k nepříteli. Situace se však zkomplikovala, když dostal zásah jeden z pásů, roztrhl se a tank zůstal uvězněný v malém zavlažovacím kanále. Hustá palba navíc odřízla zbytek čety britských tanků od zasaženého Challengeru 2.
V tu chvíli tank dostal další zásah řízenou protitankovou střelou systému Milan. Tank se nemohl hýbat a navíc přišel o většinu pozorovacích přístrojů. Na uvězněný Challenger 2 se také zaměřili Iráčané, kteří jej chtěli „dorazit“ pomocí RPG-7.
Zničený průzor periskopu řidiče
Tank Challenger 2 je naštěstí vybaven jednoduchým nouzovým optickým pozorovacím přístrojem pod hlavním dělem. Zaměřovač je ukryt ve 40 cm dlouhé trubce a chráněn uzavíratelnou pancéřovou clonou. Používá se jen tehdy, když jsou ostatní pozorovací přístroje zničené. Posádka tak mohla vést obranou palbu ze svého 120mm tankového kanonu a spřaženého kulometu. Tím se posádce podařilo držet dorážející Iráčany v potřebné vzdálenosti. Tank ovšem stále dostával zásahy do čela věže i boků.
Naštěstí uvězněné posádce dorazil do 15 minut na pomoc zbytek tankové čety a také mechanizovaná pěchota. Ostatní britské tanky a pěchota útočící jednotku irácké národní gardy zcela zničily. Poškozený tank následně z bojiště dostalo do bezpečí odtahové vozidlo.
Při evakuaci bylo možno odhadnout rozsah poškození. Tank Challenger 2 dostal během půl hodiny trvající přestřelky 14 zásahů: 2x protitankovou střelou Milan a 12x granátomety RPG-7. Tank rovněž čelil husté kulometné palbě, která zničila většinu pozorovacích přístrojů.
Ale škody byly kupodivu poměrně malé. Palba roztrhla jeden z pásů, zničila hlavní zaměřovač děla a optické přístroje posádky včetně panoramatického pozorovacího přístroje velitele. Poškozen byl také termoizolační kryt tanku, zadýmovací granátomety a další externí příslušenství.
Posádce a technikům se podařilo tank opravit do šesti hodin a druhý den tank již znovu mířil na frontu. Dlužno dodat, že žádná střela nepronikla pancéřováním. Přitom Iráčané používali granáty typu PG-7VM s průbojnosti 300 mm RHAe a PG-7VL s průbojnosti 500 mm RHAe (zkratka znamená „ekvivalent homogenního válcovaného pancíře“ - Rolled Homogenous Armour eqvivalent - a používá se jako měřítko účinnosti pancíře pro všechny jeho typy) Průbojnost střel Milan 1 a 2, které Iráčané používali, byla 600 mm RHAe.
Poškozené zadýmovací granátomety
Za zmínku také stojí skvělá souhra britských tanků a pěchoty. Osamocený tank by Iráčané zřejmě nakonec udolali. Zbytek britské tankové čety a pěchoty se však dokázal velmi rychle přeskupit a přijít poškozenému tanku na pomoc.
Ruská pohroma
První čečenská válka skončila pro ruské tankové jednotky neslavně. Mizerné vedení armády, špatně vycvičené posádky tanků i špatná taktika způsobily těžké ztráty. Tanky, většinou T-72, byly nasazovány v akcích a místech, pro které vůbec nebyly určeny. Malé skupinky separatistů ničily ruské tanky několika způsoby. Střílely na slabě chráněný horní pancíř ruských tanků z okolních budov pomocí reaktivních granátometů RPG a také na zadní pancíř věže a korby ze země. Počítá se, že povstalci museli ke zničení jednoho tanku vypálit 6 až 8 přesně mířených kumulativních střel z RPG. (Ke ztrátám zřejmě přispěl i ruský šlendrián – některé tanky zřejmě neměly vůbec funkční kumulativní pancíře).
Schéma uložení munice v tanku T-90. U T-72 je systém uložení stejný.
Rusové přišli v bojích o 192 tanků, přitom 65 strojů bylo zničeno zcela. Velké ztráty tanků i posádek má přitom na svědomí druhotný výbuch tankové munice, která explodovala po zasažení střelou z RPG. Munice v T-72 je uložena v prostoru posádky a po celém obvodu tankové věže.
Během druhé čečenské války se však ruská armáda poučila. Rusové podruhé nasadili 400 tanků, většinou T-72BV. Za celou druhou čečenskou anabázi přitom Rusové nenávratně přišli o 10 až 14 tanků. V čem tkví příčina nízkých ztrát, když nástroj zůstal stejný (tedy tank T-72BV s reaktivním pancířem Kontakt-1)?
Kdo proti komuVrchní vrstva čelního pancíře věže T-72BV se skládá ze 120mm litinového pancíře. Za krustou se nachází 20 desek reaktivního nevybuchujícího pancíře typu NERA (Non Explosive Reactive Armour). Jednotlivé desky jsou od sebe odděleny 22 mm širokými přepážkami. Čelní pancíř věže uzavírá 45 mm „rychlořezné“ oceli typu HHS (High Speed Steel) a 80 až 90 mm vnitřní litinové krusty. Přepočteno na ekvivalent homogenního válcovaného pancíře RHAe (Rolled Homogenous Armour eqvivalent), pancíř věže vykazoval odolnost ve směru podélné osy tanku 500 až 540 mm RHAe proti podkaliberním střelám a 600 mm proti kumulativním střelám. Slabým „podbřiškem“ věže však byla zadní část, kterou chránilo pouze 60 až 80 mm litinového pancíře. Struktura čelního pancíře korby T-72BV se v průběhu času změnila. Nejoblíbenější byla následující struktura pancíře. Za 60mm ocelovým pancířem se nacházela 10mm vzduchová kapsa a za ní 30 mm široký pancíř NERA. Následovala 10 mm široká vzduchová kapsa a třetí pancíř NERA a tloušťce 50 mm. Za další 10 mm širokou kapsou se nacházel 50mm ocelový štít. Převedeno na RHAe, proti podklaiberním střelám čelní pancíř korby dosahoval 500 mm RHAe a proti kumulativním střelám až 600 RHAe. Boky korby kryje 80 mm pancíře, za kterými se nacházejí palivové nádrže o tloušťce 510 mm. Vrstva paliva představuje ekvivalent 70mm ocelového pancíře. Kromě toho samozřejmě klasický pancíř doplňovaly bloky reaktivního pancéřovaní Kontakt-1 určené proti kumulativním střelám. Proti ruským tankům stály bojůvky čečenských separatistů s nejrůznějšími verzemi reaktivního granátometu RPG-7. Nejčastěji přitom dominoval typ RPG-7VL se schopností probít 500 RHAe. V rukou separatistů se objevily i raketomety RPG-22 a RPG-26. Čečenští bojovníci používali také velké množství protitankových střel Fagot. Střely čečenští bojovníci nakoupili na černém trhu, nebo získali za úplatu od Rusů. Fagot byla nejsilnější protitanková zbraň v rukou separatistů – probíjela 600 mm RHAe. |
Rusové provedli několik zásadních taktických vylepšení nasazení tanků. V prvé řadě došlo k lepší souhře tanků, pěchoty a dělostřelectva. Ruské tanky se také nepohybovaly blízko vysokých budov zabraných protivníkem. Obsluhu přitom tvořili v drtivé většině profesionální vojáci s potřebným výcvikem. Před nasazením v Čečensku posádky tanků cvičily společně více než půl roku vzájemnou spolupráci i spolupráci s pěchotou a dělostřelectvem.
Z prostoru osádky tanků T-72BV byla rovněž odstraněna veškerá munice, zůstala pouze v automatickém nabíjecím systému. V klasické konfiguraci nese T-72 22 nábojů v automatickém nabíječi a dalších 17 v prostoru věže. Ruská armáda navíc začala experimentovat s „nevybuchující“ municí. Jde o munici, která funguje pouze po vystřelení z hlavně. K explozi tedy nemůže dojít, pokud munici zasáhne střepina nebo kumulativní paprsek. V nejhorším případě munice pomalu shoří. Není však známo, kolik tanků bylo vybaveno podobnou municí. Došlo rovněž k revizi údržby automatického vnitřního hasicího systému. Ač má hasicí systém fungovat vždy, nebylo tomu tak. Díky špatnému servisu a údržbě systém během první anabáze v řadě případů selhal.
V boji podruhé
Například 506. gardový tankový pluk nasadil do osm měsíců dlouhých bojů 31 tanků T-72. Pouze jeden tank byl poškozen protitankovou minou natolik, že musel být odeslán z fronty na opravu. Všechny ostatní tanky utrpěly zásahy, ale všechny zůstaly bojeschopné. Rekordmanem je tank č. 611, který během dvou dnů dostal třikrát zásah střelami Fagot, které mají potenciál pancíř prorazit, a šestkrát méně výkonnými střelami RPG. Dvě střely Fagot zasáhly tank T-72 z boku do korby a jedna z boku do věže. Kontakt-1 pracoval správně a k proražení pancíře nedošlo.
Zničené bloky reaktivního panceřování tanku č. 623
První zásah RPG se trefil do poklopu věže, kumulativním paprskem pancíř poklopu překonal, proletěl kolem velitele tanku, lehce ho zranil a narazil do zadní části věže. Střecha dostala další dva zásahy, ale v tomto případě dobře zafungoval reaktivní pancíř Kontakt-1. Tank také dostal dva zásahy RPG z pravé strany a jeden z levé, Kontakt-1 opět fungoval na výbornou.
Neméně dobrodružný příběh má tank č. 623. Náš příběh se odehrává v Grozném, kde se do obklíčení dostala jednotka ministerstva vnitra. Ruské tanky s pěchotou se snažily jednotku vysvobodit. Běžná taktika té doby byla, že tanky útočily na hrotu a v rychlém sledu pálily na cíle. Po vyčerpání všech 22 nábojů v zásobníku se stáhly a nahradily je nové tanky. Tak měla ruská pěchota neustálou palebnou podporu.
Tank T-72 však dokáže vyvinout na zpátečku rychlost pouze 4 km/h (např. Leopard 2 40 km/h). Tank tedy může pomalu couvat, nebo se odpoutat jízdou vpřed s tím, že proti nepříteli natočí věž tanku. Velitel tanku č. 623 zvolil druhou možnost. Na to čečenští bojovníci čekali. V rychlém sledu dostal tank tři zásahy RPG. První zasáhla zadní sudovou palivovou nádrž. Kumulativní paprsek nádrž propálil a zasáhl trup tanku. K proražení pancíře však nedošlo.
Zničená nádrž paliva na boku T-72BV po zásahu RPG
Druhá střela zasáhla bok tanku, ale Kontakt-1 fungoval správně. Třetí granát však prorazil zadní pancíř, zasáhl motor a zastavil se až o tenkou pancéřovou přepážku oddělující motorový prostor od posádky. Posádce se však podařilo ujet dalších 300 metrů do prostoru kontrolovaného Rusy. Z důvodu obavy z požáru posádka tank opustila, ale k požáru nakonec nedošlo, a to ani přesto, že selhal hasicí systém tanku. Po výměně motoru a opravách byl zasažený tank č. 623 po několika dnech opět připraven k boji.
Pancíř tanku T-72 i reaktivní pancíř Kontakt-1 pracovaly na výbornou. Zlepšila se i taktika nasazení a výcvik posádek. Avšak i druhá čečenská válka ukázala slabiny ruských tanků. Zaprvé neměly šifrovanou komunikaci, takže je mohli čečenští bojovníci odposlouchávat. Obrovským problémem se také ukázala chybějící termovize. Tanky T-72 trpěly také velmi nízkou provozní spolehlivostí.
Problémem byla nízká modulárnost. Výměna pohonné jednotky T-72 trvá 23 hodin, například pohonnou jednotku německého tanku Leopard 2 vyměníte do 25 minut. Také pro výměnu poškozeného tankového děla je nutné u T-72 sundat celou věž, u německého tanku Leopard 2 pouze masku děla.
Neidentifikovatelný tank po zásahu RPG. Jsou dobře patrné stopy po činnosti reaktivního pancéřování.
Ukázalo se, že po probití pancíře se nemá posádka jak chránit před žárem. Došlo tak k zavedení nových nehořlavých uniforem pro tankisty, aby posádka i po probití pancíře kumulativní střelou zůstala bojeschopná. Podle ruských statistik však během druhé čečenské války došlo k pouhým třem probitím pancíře T72BV!
Jaký je závěr? Podle autora Jarosława Wolskiho se ukazuje, že pokud se střetne odpovídající generace tanků a protitankových zbraní, tanky vykazují mimořádnou odolnost i proti mnohonásobným zásahům. Stejně tak se ukazuje bezpodmínečná nutnost dobře vycvičené posádky a souhra tanků s pěchotou, dělostřelectvem a leteckými silami. Jen tak je tank efektní a velmi těžko zničitelný zbraňový systém.
Článek byl převzat z webu Armádní noviny, kde byl rozdělen do dvou části (zde a zde).
