Když sovětská stíhačka sestřelila na podzim 1983 jihokorejské dopravní letadlo, Moskva se vytáčela a lhala o průběhu akce. Prezident Ronald Reagan nařídil, aby se na půdě OSN přehrál záznam rozhovoru mezi sovětským velitelstvím a stíhačem, který odpálil raketu – a celý svět okamžitě poznal, že to byl teroristický čin sovětských generálů. Tento záznam pořídila odposlechová agentura NSA, v posledních měsících kritizovaná na všech stranách.
Je velice pravděpodobné, že NSA může mít důkazy o tom, kdo sestřelil ve středu nad východní Ukrajinou malajsijské letadlo. Stejné údaje mohly zachytit antény ruského Hlavního velitelství radioelektronické rozvědky GURRSS.
Další důkaz mohly pořídit fotografické špionážní družice jak americké, tak ruské. Zdůrazňuji, že mohly – z různých důvodů se jim to nemuselo podařit. Ovšem je velice pravděpodobné, že si jak Moskva, tak Washington oblast, kde probíhají boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty podporovanými ruskou tajnou službou GRU, hlídají všemi dostupnými prostředky.
Podle některých zpráv také ukrajinská tajná služba zachytila rozhovor mezi separatisty, případně jejich ruskými patrony, že úspěšně sestřelili letadlo. I to si dovedeme představit, nicméně také to může být součástí propagandy.
V každém případě je velká pravděpodobnost, že tajné služby Ruska a Spojených států viníka smrti tří stovek nevinných lidí znají anebo na dešifrování údajů, které k jeho identifikaci povedou, pracují. Vylovit určité informace z obrovských souborů dat totiž není ani pomocí superrychlých počítačů jednoduché.
Otázkou zůstává, jestli obvinění zveřejní a v jaké formě. Publikování takových citlivých údajů totiž vždycky odhalí technickou úroveň služby – a tím zdvihne oponu nad tím, co všechno umí. Nicméně dá se to také udělat tak, že se některé podrobnosti zamlží, ale pravda ve zprávě zůstane, byť méně podložená argumenty.
