Život posádky není odložením přibližovacího manévru v žádném případě ohrožen. Nicméně Rusové Alexandr Skvorcov (druhý let), Oleg Artěmjev (první let) a Američan Steve Swanson (třetí let) budou muset v těsných prostorách lodi strávit minimálně dva dny navíc. Teprve pak budou moci vystřídat současnou posádku ISS.
Podle předběžného rozhodnutí řízení letu by se nové setkání lodi Sojuz TMA-12M s mezinárodní kosmickou stanicí ISS mělo uskutečnit v pátek 28.3. 2014 v 0:58 našeho času.
Původně se přitom setkání Sojuzu a ISS mělo uskutečnit dnes (středa 26.3. 2014) ve 4:07 středoevropského času). Ruské informační zdroje naznačují, že selhalo navigační zařízení Sojuzu.
Kosmické lodě Sojuz mohou pro setkávací manévr se stálou kosmickou stanicí požít dva způsoby letu. Ten navigačně méně náročný trvá dva dny. Pro členy posádky je obtížný tím, že adaptační fázi organismu na beztížný stav prožívají ve velmi stísněném prostoru malinkého kosmického plavidla.
Střídání strážíNová rusko-americká posádka ISS 40, kterou veze Sojuz TMA - 12M, vystřídá stávající hlavní posádku ISS 39, která ve vesmíru tráví již více než 138 dnů ve složení Wakata (JAXA, Japonsko), Tjurin (Roskosmos, Rusko) a Mastracchio (NASA, USA). Novou posádku tvoří: Alexandr Skvorcov (Roskosmos, nar. 6.5.1966, 1 kosmický let v lodi Sojuz TMA-18 na stanici ISS, délka 176 dnů, 1 h, 18 min, 13 s), Oleg Artěmjev (Roskosmos, nar. 28.12.1970, až dosud žádný kosmický let), Steven Swanson (NASA, nar. 2.12.1960, 2 kosmické lety v raketoplánech Atlantis a Discovery na stanici ISS, celková délka 26 dnů, 15 h, 41 min. 13 s - 4 výstupy do volného kosmu v celkové délce 26 h a 22 min.) |
Mnohem kratší sedmihodinový let na stanici vyžaduje navedení kosmické lodi nosnou raketou na dráhu jen s malými odchylkami od vypočtené. Prastará, byť v rámci svých možností spolehlivá nosná raketa Sojuz musí pracovat jako hodinky, aby bylo možné přistoupit ke krátké variantě letu ke stanici. V úterý večer se tak nestalo.
Co se mělo stát
Start i navedení lodi Sojuz na oběžnou dráhu proběhly bez problémů. Posádka se chystala k automatickému přiblížení a spojení se stanicí. Nejde o nikterak jednoduchý manévr, vše se odehrává při vysokých vzájemných rychlostech.
Kosmická loď je navedena na nižší oběžnou dráhu, než po které se pohybuje stanice ISS, asi 2 900 km za ní, a poté čtyřmi manévry pomocí raketového motoru urychlí svůj let tak, že postupně dosáhne dráhy stanice ISS a přiblíží se k ní. Následuje závěrečný manévr, oblet stanice a připojení k příslušnému úseku stanice, v tomto případě k modulu POISK (MIM-2/MRM-2).
Nakonec však bylo přiblížení a setkání odloženo. K uskutečnění úkolu měla automatika provést čtyři korekční manévry pomocí pohonné jednotky Sojuzu TMA-12M. Během prvního obletu jde o dva motorové impulzy (zážehy), kdy je přesně spočítána doba hoření motoru pro dosažení potřebné změny rychlosti, a na druhém obletu opět dva impulzy (zážehy). Orientační systém před zážehem loď zorientuje do potřebné polohy a pro zážeh a hoření ji samozřejmě v této poloze stabilizuje.
Vesmírná loď Sojuz se přibližuje k Mezinárodní vesmírné stanici. Snímek je z videopřenosu NASA ve čtvrtek 7. listopadu 2013.
Ve velmi zjednodušené představě to je podobné, jako bychom se v osobním automobilu chtěli přiblížt k velkému kamionu, řítícímu se vysokou rychlostí po dálnici, jemně se ho dotknout a připojit se k jeho zadnímu nárazníku. Na stíhací jízdu musíme rovněž vyrazit ve vhodnou chvíli, abychom cíl vůbec dostihli (to je ono známé "startovací okno" pro start kosmické lodi), následně zvyšujeme rychlost (start a nevedení na oběžnou dráhu), až na dálnici dosáhneme potřebné vysoké rychlosti pro stíhání cílového kamionu, který pak konečně před sebou uvidíme ve větší vzdálenosti.
Nyní musíme upravit rychlost tak, abychom se k cíli blížili přiměřenou rychlostí ("motorové impulzy-zážehy motoru kosmické lodi"), takže pracujeme s plynovým pedálem, ale současně udržujeme směr pomocí volantu ("orientační systém kosmické lodi"), až se přiblížíme ke kamionu, který se řítí stále stejnou rychlostí, a my se jemnou prací s plynovým pedálem stále pomaleji blížíme, až se lehce dotkneme nárazníku kamionu. A kdyby byly k dispozici automatické uzamykací systémy, došlo by k pevnému připojení.
Studená válka v kosmu?Některé komentáře tento let zmiňují v kontextu se současnou "ukrajinskou krizí" a v politických komentářích dávají do souvislosti s prvním společným kosmickým letem Sojuz/Apollo v roce 1975. To je však velmi nepřesné. V roce 1975 se totiž projevily snahy o zmírnění studené války mimo jiné právě společným kosmickým projektem. Let Sojuz/Apollo byl tedy prvním krokem a vedl k optimistickým úvahám o další možné vědecké spolupráci, která by mohla významně ovlivnit zahraničně-politické vztahy. Vše tehdy zhatila invaze SSSR do Afghánistánu v roce 1979, která rázem prohloubila krizi. Dnešní situace je však mnohem složitější. Kolegové z iDNES.cz a MFDNES chystají k tomuto problému obsáhlý materiál. |
V popisu jde samozřejmě o velmi zjednodušenou představu kosmického manévru. Na oběžné dráze je vše citlivější a náročnější, vzájemné rychlosti jsou obrovské, zásoba pohonných hmot pro raketový motor je omezená, a vše je proto zajištěno automatikou, která v případě příliš vysoké vzájemné rychlosti proces přibližování přeruší a loď od stanice odkloní.
Co se stalo
Při nynějším kosmickém letu se třetí plánovaný zážeh raketového motoru Sojuzu neuskutečnil. Kontrolní automatika zasáhla a proces přibližování přerušila. V řídicím středisku v Kaliningradu u Moskvy museli zkontrolovat data z palubní telemetrie a zjistit, co se stalo. Do sledování se vedle ruských zapojily např. americké stanice Wallops a Armstrong. Posádka lodi však v žádném ohrožení rozhodně není a nebyla.
Pouze bylo a je jasné, že pohodlnější krátké schéma příletu ke stanici ISS musí být zrušeno a manévr bude proveden podle dříve užívaného dvoudenního schématu, zahrnujícího místo pouhých čtyř celkem 34 obletů Země. Trojice kosmonautů tedy musela začít počítat s nepohodlným pobytem v nepříliš prostorné kosmické lodi.
A proč se to stalo
Agentura NASA uvedla, že možnou příčinou selhání mohlo být navedení lodi na nižší oběžnou dráhu, než bylo plánováno. Převládá však názor, že Sojuz se "jen" nacházel v chybné poloze pro další manévrování během začátku setkávací operace, která byla proto odvolána.
První úvahy o příčině problému zvažovaly závadu v kontrolní automatice, která zablokovala další povely, případně poruchu v detektoru polohy (orientace) lodi, nebo softwarovou chybu systému automatiky přiblížení a spojení Kurs.
Trojice kosmonautů si svlékla skafandry Sokol, aby měla alespoň přiměřené pohodlí v těsných prostorech lodi a otevřela průlez do orbitálního modulu. Na schéma lodi se můžete podívat zde (pouze rusky).
