Jaký byl váš nejhorší zážitek při přijímacím pohovoru? Pokud jste během něj nezažili konec světa, nejste na tom nejhůř na světě. Alespoň nás o tom chtěla přesvědčit reklama jednoho výrobce televizí, ve které údajně skrytá kamera natočí několik uchazečů o zaměstnání vyděšených téměř k smrti falešnými záběry pádu meteoritu na 4K (či také Ultra HD) televizi.
Rozlišení má být takové, že lidé nerozeznají záběry promítané na obrazovku od výhledu z okna. Není to poprvé, kdy se podobná reklama objevila, o jednom videu jsme krátce napsali i u nás.
Ovšem "meteorit" je ještě úspěšnější. Za týden má na YouTube něco přes 8 milionů shlédnutí a na sociálních sítích byla nejsdílenější reklamou druhého zářijového týdne. Nabízí se otázka: kdo se tu skutečně nachytal, lidé zachycení na videu, nebo my u obrazovek? Jinými slovy: může být iluze u 4K rozlišení skutečně tak přesvědčivá?
Němý, nebo se zvukem?
Na začátek se zastavme u jedné fyzikální drobnosti. Otřesy a zvuky ve videu se sice zdají být realistické, ale ve skutečnosti by dopad tělesa nevydával žádný zvuk. Náraz by přišel pouze s vizuálním varováním.
Stačí si jen vzpomenout na události v Čejlabinsku, kde byl nejprve vidět vysoce nadzvukovou rychlostí se pohybující bolid, a pak teprve do města dorazila tlaková vlna a zvuk. Právě to byl důvod, proč byla řada lidí zraněných v obličeji. Šli se podívat, co to venku svítí, a pak jim tlaková vlna vyrazila okna přímo do tváře, jak jsme psali dříve.
Když v tomto máme jasno, věnujme se detailům, přesněji detailům zobrazení. 4K televize mají rozlišení 3 840 × 2 160 pixelů. V reklamě se používá televize s úhlopříčkou 83,9 palce. Abyste si to mohli představit, při poměru stran 16:9 má pak výsledný rozměry zhruba 1,9 metru na metr. Vzdálenost mezi jednotlivými pixely je tedy zhruba 0,49 milimetru.
Lidé při "pohovoru" seděli od obrazovky odhadem zhruba tři metry daleko. Stačilo by to, aby nedokázali rozlišit jednotlivé body na obrazovce? Ti z nás v redakci, kdo mají vlastní očité zkušenosti se 4K televizory, si myslí, že ano. Ale našemu slovu určitě věřit nemusíte. Vychází to i matematicky.
Musíme si uvědomit, jak dobré rozlišení má lidské oko. Běžně se uvádí, že lidé mají tzv. úhlové rozlišení kolem jedné úhlové minuty. (Pro srovnání: Měsíc v úplňku zabírá nad obzorem cca 30 úhlových minut, čili půl stupně.) Pro perfektní zrak se udává hodnota ještě lepší, až kolem 0,6 úhlové minuty, ale my se držme průměrné hodnoty. Koneckonců nikde není řečeno, že by trik fungoval na každého.
Proč 3 438?Při jeho výpočtu jsme si pomohli jednotkou rovinného úhlu, tedy radiánem. Celý kruh odpovídá 2 × 3,14 radiánům. Jedna úhlová minuta je 1/21 600 kruhu, takže stačí vydělit 2 × 3,14 právě číslem 21 600. |
Nyní se můžeme dopočítat toho, jak daleko od nás musí být libovolný předmět, aby nám splynul v jediný bod. Kouzelné číslo je 3 438. Každý předmět se nám na vzdálenost 3 483krát větší, než je jeho rozměr, zmenší na jediný bod.
Už víme, že jeden pixel má zhruba 0,49 milimetru. Když to vynásobíme naším magickým číslem 3 438, vyjde nám, že člověk se slušným zrakem musí od obrazovky sedět zhruba jen 1,7 metru. Tato podmínka byla pohodlně splněna.
Televize by nejspíše ošálila i člověka s úplně dokonalým zrakem s rozlišením 0,6 úhlové minuty, kterého uvažoval Phil Plait na blogu Bad Astronomy. Toho by televize zmátla na zhruba 2,8 metru a "účastníci pohovoru" byli zřejmě od obrazovky dále. A teď už nám také můžete věřit, co jsme říkali od začátku, tedy že na 4K televizi pixely normálně neuvidíte.
Noční vidění, nebo filmový efekt?Paralaxa není zdaleka jediným podezřelým prvkem virální reklamy. Další vodítko je třeba záběr "nočním viděním" ze zhasnuté místnosti.   Rychlý přechod z režimu nočního vidění do normálního barevného režimu (po "rozsvícení") je ovšem bez střihu a podezřele rychlý, což naznačuje spíše využití následné počítačové úpravy. Ostatně už jen pohled na pravidelnou "elipsu" u snímku nalevo napoví, že jde spíše o efekt "vinětace" než o skutečnou kameru s nočním viděním, která si osvětluje záběr. Také barevné podání úplně neodpovídá. |
Jen ve dvou rozměrech
Televize by zřejmě zvládla podat scénu natolik kontrastně, aby iluze byla dostatečně přesvědčivá. Černá je u ní skutečně černá a světelný výkon tak veliký, že může být skutečně nepříjemný. Ne sice tolik jako pravý meteorit, ale dost na to, aby nachytal prakticky každého, kdo s pádem meteoritů nemá přímou zkušenost (tedy naštěstí většinu z nás).
Zásadní problém iluze televizoru jakožto okna se jmenuje paralaxa. Podívejte se na ilustraci: žena ve žluté halence vidí na daném místě okna (tedy na daném pixelu obrazovky) něco jiného, než její kolegyně v červeném. A samozřejmě, pokud by vstala, její pohled by se také změnil. V televizní obrazovce v reklamě LG se ale perspekitva nemění, protože by to mátlo diváky, kteří se na scénu dívají ze statické skryté kamery.
Vysoké rozlišení na nás přirozeně působí trojrozměrně, takže při běžném pohledu by na člověka patrně působil skutečně velmi reálně. Ale i přes všechny detaily zůstává obraz stále plochý a to ho podle nás musí pozorovateli prozradit. Jde o tzv. paralaxu. Tak se označuje úhel, který svírají přímky ze dvou různých míst k pozorovanému bodu. Jinými slovy popisuje to, že z jednoho místa v místnosti vidíme oknem jinou část výhledu než od protější stěny.
U běžné televize, jaká byla použita ve videu, to samozřejmě neplatí. Když na videu lidé vejdou do místnosti, přejdou k židli a sednou si, obraz se nepohne a zůstává stále stejný. Jistě, na pohovoru jsme všichni nervózní a okolí nevěnujeme obvykle příliš velkou pozornost. Ale skutečně bychom si nevšimli ani v případě, že nás něco na obraze zaujme natolik, že vyskočíme ze židle?
Již zmíněný Phil Plait má v dalším příspěvku k reklamě dobrou poznámku, že trik mohl zabrat jen na několik lidí z mnoha. To samozřejmě nelze vyloučit, ale na druhou stranu se ve videu najdou i další detaily, které ho usvědčují z "nepravosti".
Někdy jde o drobné technické detaily, třeba změna polohy monitoru na stole. Jiné jsou spíše obsahové. Nás například "praštil" do očí závěrečný výjev, kdy už rozesmátá uchazečka předvádí nevěřícný údiv nad televizí . Všichni zúčastnění v přitom v tu chvíli stojí tak, aby na televizi bylo dokonale vidět, a přitom zároveň tak, aby se vše důležité odehrávalo čelem k divákovi.
Závěrečná scéna s přesnou choreografií (je vidět televize i všichni čtyři protagoinsté) a divadelními gesty dává tušit, že jde o herecké výkony.
V tu chvíli už se reklama nezapře. Na druhou stranu, nikdo nemůže říci, že by toto dílko nesplnilo svůj účel. Viděly ho miliony a psalo se o něm v celé řadě médií. Takže i když to není pravda, je to atraktivní nepravda. A to se u reklamy cení především.
