I vědci mají své múzy a nemusejí být zrovna spořádané a ctnostné. "Nudný" obor zpracování obrazu, který ocení jen člověk se smyslem pro matematiku, měl dlouhá desetiletí za svou inspiraci modelku z Playboye.
Švédka Lena Söderbergová byla Playmate před 40 lety, v listopadu 1972. Objevila se na několika fotografiích včetně velké dvoustránkové (náhled zde). Mohla být zapomenuta stejně rychle jako většina ostatních dívek ze stránek pánských časopisů, nebýt toho, že se její snímek na jaře následujícího roku ocitl v laboratořích univerzity v Jižní Kalifornii (USC).
Na oddělení počítačového zpracování obrazu tehdy sháněl Alexander Sawchuk s kolegy obrázek pro svou vědeckou práci, na kterém by ukázali své úspěchy v digitalizaci a kompresi obrazu. Chtěli něco nového, co tu ještě nebylo. Jedinou podmínkou bylo, že to bude lidský obličej s dostatečným rozsahem barev. V tu chvíli se v laboratoři shodou okolností objevilo nedávné číslo Playboye s Lenou (či Lennou, jak se upravovala podoba jejího jména do angličtiny, aby se anglicky mluvícímu obecenstvu přiblížila správná výslovnost jména).
Horní třetina snímku údajně velmi rychle skončila pod skenerem, vzpomínal Sawchuk v materiálech IEEE (profesní organizace odborníků v elektrotechnice). Vědci potřebovali obrázek o velikosti 512 × 512 bodů (pixelů). Jejich skener měl rozlišení sto řádek na palec (tj. dpi), takže vědci jednoduše vyřízli ze snímku čtverec o straně 5,12 palce, tedy téměř přesně 13 centimetrů. Obrázek tak ořízli těsně pod rameny modelky a daleko od všech pohoršujících částí snímku. Oříznutý snímek ve formátu TIFF si na stránkách katedry můžete stáhnout dodnes.
Jak jsme dnes už všichni zvyklí, skenování napoprvé nevyšlo zcela dokonale. Kvůli softwarové chybě vypadl jeden řádek. Když na to vědci přišli, nebyl už čas na pořádnou nápravu. Odborníci jednoduše zkopírovali horní řádek ještě jednou.
Nedostatek ovšem neovlivnil další osud snímku. "Když k nám přijeli návštěvníci, dali jsme jim kopii, aby si mohli na stejném obrázku porovnat svoje výsledky svého zpracování obrazu a algoritmy na jeho kompresi s našimi," vzpomínal Alexander Sawchuk.
Skenery, které tehdy nebyly zdaleka tak běžné jako dnes, tak přispěly k jejímu rychlému rozšíření, což představovalo hlavní plus snímku: "Samotný snímek Leny nikdy žádné speciální výhody nepředstavoval, až na jedinou: možnost srovnání vlastních výsledků s výsledky kolegů," říká Michal Haindl z Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd. "Pokud několik kolegů publikuje podobnou metodu a všichni ji testují na Leně, máte možnost snadno porovnat své výsledky s ostatními," vysvětluje český vědec.
Léta slávy
Snímek švédské modelky díky tomu ovládl publikace v oboru. Na začátku 90. let se dokonce ocitl na obálce odborného časopisu Optical Engineering. V tu chvíli si všimli jeho nečekané popularity v redakci Playboye, kde si vlastní fotografický materiál pečlivě střeží. Skončilo to ovšem jenom u výhrůžného dopisu mezinárodní společnosti odborníků v optice. Playboy v něm požadoval, aby se zájemci pro příště vždy předem výslovně dovolili, pokud chtějí snímek použít.
Pro vědce, kteří si do té doby vůbec neuvědomovali, že se provinili proti ochraně duševního vlastnictví, představoval i takový návrh nepříjemné překvapení. Redakce Playboye ovšem nakonec našla pochopení a neoficiálně povolila použití snímku pro vědecké a vzdělávací účely.
O své slávě se nakonec dozvěděla i samotná heroina, Lena Söderbergová, a to díky aktivitě optika Jeffa Seidemana. Toho zajímalo, kdo je vlastně záhadná žena, kterou vídal na každém kroku, ale nikdo ji neznal. Jak zjistil, Söderbergová (za svobodna Sjööblomová), se odstěhovala zpět do Švédska. Stala se z modelky sociální pracovnicí a matkou a o tajném životě své fotografie nic nevěděla. Seideman na ni ovšem sehnal kontakt a v roce 1997 ji pozval jako čestného hosta na konferenci vědců v oboru zpracování obrazu v Bostonu.
V té době však už ovšem "papírová" Lena pomalu zažívala ústup ze slávy. "V posledních 20 letech se používá čím dál méně, já sám jsem snímek dokonce nepoužil nikdy," říká Michal Haindl.
"V začátcích oboru se na něm ilustrovaly z dnešního pohledu již elementární metody," vysvětluje český odborník. Dnes se podle něj používají specializovaná obrazová data podle typu zpracování a aplikace (např. rozpoznávání duhovek, obličejů, značek, atd.). Lena se dnes používá nejspíše na ilustraci metod restaurace barevných obrazů nebo zvýšení jejich rozlišení. Jinde se snímkem prorazíte jenom těžko: "Dnes vám nikdo žádnou vědeckou práci neotiskne, pokud nemáte důkladné srovnání s nejlepšími známými metodami v dané oblasti. A na to už jenom Lena nestačí," říká český vědec.
