Venuše je planeta, která je k Zemi nejblíže. Ve středu ráno předvedla zajímavé vesmírné divadlo, když byla pozorovatelná proti Slunci, přes které z pozice diváků na Zemi přešla. Nemohli jsme však čekat žádné zatmění. Venuše, která je od nás daleko zhruba 43,5 milionu kilometrů, se totiž proti slunečními kotouči jevila pouze jako zrnko či malý kotouček.
Kdy a jak pozorovatSledovat Venuši bylo možné ve středu 6.6.2012 od 4:54 do 6:55. Naštěstí bylo bezmračné počasí. Při dívání do Slunce chraňte svůj zrak (astronomové doporučují například svářečský filtr č.13, vyvolaný filmový negativ nebo vnitřek staré diskety). Určitě nepoužívejte pro sledování Slunce začazené sklíčko nebo sluneční brýle. Příští divadlo předvede Venuše až za 105,5 roku v prosinci 2117. |
Kdo se rozhodl úkaz sledovat, musel být náležitě vybaveni. "Za pomoci vhodného filtru, nejlépe se svářečským filtrem č. 13, tento úkaz uvidíte i pouhým okem," radil Petr Kulhánek ze Štefánikovy hvězdárny.
Protože představení začalo už něco po půlnoci našeho času, uvidět jsme mohli až jeho závěrečnou část po východu Slunce - tedy několik minut před pátou hodinou ranní. Přechod končil zhruba za dvě hodiny, tedy pět minut před sedmou ranní. Podle Českého hydrometeorologického ústavu mělo být i příznivé počasí, což vyplnilo.
Byl připraven i dostatek on-line přenosů. Z českých institucí například na adrese Hvězdárny v Úpici.
Vzácnost úkazu spočívá v periodě, kdy se opakuje. Ta činí 121,5 roku, resp. 105,5 roku, a následně potom vždy jednou v intervalu 8 let. Naposledy jsme tak tranzit Venuše viděli v červnu 2004.
Zatímco příští přechod Venuše přes Slunce bude možné pozorovat až v prosinci 2117, přechod Merkuru přes sluneční kotouč nastane již 9. května 2016.
Venuše v přechoduMarcel Grün pro Technet.cz Nenechte se mýlit, následující odstavce nepatří do lékařského okénka. Jsou stále o tomtéž astronomickém jevu, který nenastane na pozadí koberce hvězd, nýbrž v jitřních hodinách. Ve středu časně ráno jste měli možnost spatřit na obloze mimořádný úkaz - přechod planety Venuše přes sluneční disk. Je to vlastně zákryt jednoho objektu jiným, obdoba "zatmění Slunce" Venuší, ovšem vzhledem ke vzdálenostem Venuše a Země (kdy je na naší obloze úhlový průměr kotoučku Venuše asi 30x menší než sluneční), lze pozorovat na slunečním disku pomalu se pohybující tmavý kotouček. Teď, nebo nikdy Teď, nebo nikdy v životě, protože je to jediná dvojice přechodů v tomto století, nikdo z nás už něco takového podruhé nespatří. První z této dvojice nastal 8. června 2004 a od nás byl vidět v celém průběhu, tentokrát byl z našeho území pozorovatelný jen závěr sedmihodinového unikátního kosmického divadla - poslední čtvrtina (2 hodiny) po východu Slunce nad obzor. V Praze Slunce vycházelo ve 4 h 54 min. SELČ a v 6 h 55 min., až bylo Slunce ve výšce asi 16 stupňů nad obzorem, Venuše sluneční disk opouštěla od pravého horního okraje. Venuše, Jitřenka, Večernice Venuši po tisíciletí pozorujeme jako Jitřenku nebo Večernici. Až geniální "architekt nebes" Jan Kepler (1571-1630) si roku 1627 uvědomil, že při tom musí minout Slunce a "nadlézt" nebo "podlézt" jeho zářící disk. Velmi vzácně se ocitne přesně na spojnici Země a Slunce a pak na několik hodin pozorujeme tmavý kotouček na oslnivém slunečním kotouči. K přechodu Venuše přes sluneční disk dochází ve chvíli, kdy Venuše projde spojnicí Země a Slunce. K takové konstelaci dochází vždy v páru, mezi nímž uplyne 8 roků. Po středě další přechod nenastane dřív než za 105,5 roku, přesněji 11. 12. 2117 a pak 8. 12. 2125. Následující pár přechodu nastane po 130 rocích (resp. 8 + 121,5 rocích) a další pár opět po 113 letech (resp. 8 + 105,5). Kepler a ti druzí Na základě svých Rudolfinských tabulek předpověděl první přechody planet přes Slunce sám Kepler. Byl to přechod Merkuru 7. listopadu 1631 a přechody Venuše 6. prosince 1631 a 6. června 1761. Přechod z roku 1631 nebyl pro nepříznivé počasí nad většinou Evropy pozorován, a tak prvenství získal skvělý anglický matematik a astronom Jeremiah Horrocks (1619-1641). Ten po několikaletém úsilí dokončil výpočet úkazu jen měsíc před jeho uskutečněním 4. prosince 1639 a stal se, se svým spolužákem, prvním člověkem, který přechod viděl. Pozorování přechodů Venuše přes sluneční disk hrálo v dějinách astronomie významnou roli. Astronomové se především snažili změřit okamžiky jednotlivých fází z různých míst, což umožnilo přesné stanovení vzdálenosti Země od Slunce pomocí Keplerových zákonů i následné určení vzdálenosti dalších planet. První měření Horrocksovo vedlo ke zjištění, že Země od Slunce je vzdálená jen 100 milionů kilometrů (ve skutečnosti je to 150 milionů kilometrů). Následující pozorování z roku 1761 bylo poznamenáno právě probíhající válkou mezi Anglií a Francií, ale přechod roku 1769 už pozorovaly stovky astronomů na několika desítkách míst planety. Zpracováním mnoha výsledků se zabýval především Johann Encke (1791-1865), který až roku 1824 dospěl k výsledku 153,3 milionu km, což se lišilo od dnešní znalosti vzdálenosti Země od Slunce jen o 3 %. Kromě toho pozorováním tzv. kapkovitého jevu při těsném přiblížení kotoučku Venuše k okraji slunečního disku, kdy se protáhne ke slunečnímu okraji, byla Michailem Lomonosovem prokázána existence atmosféry na Venuši. V současnosti již pozorování přechodu vědecký význam prakticky nemá, ale zůstává neopakovatelným zážitkem. Je samozřejmě nejnapínavější si ráno přivstat a "být u toho". Své pozorovací programy proto nabízí většina českých hvězdáren i s výkladem. Ovšem riziko nepříznivého počasí je značné a díky internetu si můžeme jedinečný úkaz vychutnat i v klidu svého domova. Také některá planetária připravila speciální pořady, kterým sice bude chybět autentičnost, ale mohou poskytnout i vyšší poetičnost a zábavnější poznání. Zkuste kupříkladu pořad Venuše kapitána Cooka v pražském planetáriu ve Stromovce. |
