Jakou měl Steve Jobs přesnou diagnózu?
Všechny údaje nejsou známy, ale pravděpodobně měl velmi vzácný nefunkční neuroendokrinní nádor slinivky břišní, který metastazoval do jater a byl bohužel poměrně agresivní. Měl typ nádoru, který tvoří asi jen 1 až 4 procenta všech nádorů slinivky. U nejčastějšího tumoru slinivky, který se nazývá adenokarcinom, je průměrná doba přežití šest až dvanáct měsíců. Neuroendokrinní nádory ale rostou velmi pomalu. Jobs měl tumor v těle po mnoho let, než se projevily příznaky. U tohoto typu nádorů slinivky 90 procent pacientů skončí s metastazemi a většina pak umírá. V jeho případě se zřejmě nejednalo o dědičný nádor.
Počítačový mág Jobs zemřel 5. října |
Neuroendokrinní tumory se vyskytují velmi málo, jak častý bývá jejich výskyt?
Celkově tímto nádorem onemocní asi tak 1 až 2 pacienti na 100 tisíc obyvatel. V Česku je těchto nádorů kolem sto do roka, v USA několik tisíc. Proto je s nimi méně zkušeností a také méně možností, jak k nim přistupovat z chirurgického a hlavně terapeutického hlediska. Jobs měl nefunkční typ těchto nádorů, které bývají větší a na rozdíl od funkčních tumorů se u nich příznaky dlouho neprojevují, a pacienti proto dorazí k lékaři později. Většinou přicházejí s tím, že hubnou, necítí se dobře, mají například tlak v břiše, někteří také žloutenku.
Jakým způsobem se Jobs léčil?
Hledal různé přístupy a terapie. Ty existují, ale nejsou dokonalé. Ať je to chemoterapie, nebo radiační terapie, odezva na tyto terapeutické přístupy je jen u 15 až 30 procent pacientů. Obrátil se i na holistickou medicínu. Mohl si dovolit celou řadu věcí, ať je to správná strava, životní styl. Dnes existují také nové léky, které se zkoušejí. Například lék Sunitinib prodlouží život pacienta o zhruba pět měsíců. Každý den pro pacienta sice znamená mnoho, v celém rozsahu života to ale není nikterak dlouhá doba. Celá řada nových léků má navíc vedlejší účinky.
Prof. MUDr. Karel Pacák, DrSc.Narodil se v roce 1958. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, poté pracoval na III. interní klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V USA působí od začátku 90. let. V Národním institutu dětského zdraví a rozvoje v americké Bethesdě založil oddělení pro výzkum a léčbu neuroendokrinních nádorů. |
Nakolik Jobsovi pomohla transplantace jater, kterou podstoupil v roce 2009 v Memphisu?
Bylo to hodně utajováno. Měl asi šest nebo sedm měsíců nemocenskou, kdy byl pryč ze své společnosti. Když je transplantace úspěšná, tak 40 až 50 procent pacientů přežívá pět let. On po transplantaci přežil jen dva roky. Ze začátku byly informace příznivější, že by měl mít po transplantaci větší naději. Měl zřejmě velmi agresivní nádor a transplantovaná játra byla asi znovu postižena metastatickým procesem. Nemám všechny údaje, ale domnívám se, že měl metastázi i v plicích, což nebývá tak časté. To bylo zřejmě důvodem respiračního selhání, které zapříčinilo jeho smrt.
Jste v kontaktu s lékaři, kteří se na jeho léčbě podíleli?
S určitými v kontaktu jsem, ale nemůžu uvést, kdo se na tom podílel. Znám dva lékaře, jsou ale vázáni lékařským tajemstvím.
Jobsův příběh může k málo častým nádorům připoutat více pozornosti
Čím se neuroendokrinní nádory liší od častějších typů tumorů?
Hlavně tím, že většina z nich uvolňuje hormony, které způsobují nějaké specifické příznaky. Například nádory inzulinomy vytvářejí velké množství inzulinu, u těchto typů nádorů pacient upadá do velmi těžké hypoglykemie. U jiných nádorů pacient přichází s těžkými průjmy, dehydratací a samozřejmě velkým úbytkem váhy. Některé příznaky už napovídají tomu, že by pacient mohl mít tento nádor.
V jakých orgánech se tyto nádory nejčastěji vyskytují?
Nejčastěji se nacházejí v gastrointestinálním traktu (trávicí soustavě - pozn. red.), ve slinivce břišní, ale i příštítných tělískách, štítné žláze a nadledvinách.
Může onemocnění tak veřejně známé osobnosti jako byl Steve Jobs přivést k těmto nádorů větší pozornost?
Samozřejmě ano. Výzkumů a klinických studií k těmto nádorům je poměrně málo ve srovnání se studiemi o karcinomu prsu, střev a jiných častějších nádorů. Je to ale pochopitelné, protože případů není tolik. Pravděpodobně si veřejnost uvědomí, že i tyto nádory mohou být velmi problematické. Uvidíme, jestli se vytvoří třeba nějaký trust, kde by byly uvolněny dotace k dalším výzkumům.
Uvedeme na trh látky, které nemocným pomůžou
Na co se ve své práci zaměřujete?
Vedu klinickou neuroendokrinologii, zabýváme se všemi těmito nádory, ale nejvíce se soustřeďujeme na nádory, které se nazývají feochromocytomy a paragangliomy. To jsou nádory, které vycházejí hlavně z nadledvin a sympatických ci parasympatických ganglií. Na základě našich výzkumů se změnila diagnostika, která se používá na celém světě. Vynalezli jsme i novou metodu k lokalizaci těchto nádorů. V současné době pracujeme na nových terapeutických metodách. Jsem optimistický, takže si myslím, že se nám podaří – možná v blízké budoucnosti - uvést na trh některé látky, které mohou pomoct pacientům s metastatickými nádory tohoto typu.
6. října 2011 |
Jak dlouho působíte ve Spojených státech?
Dvacet let. Neuroendokrinologií se zabývám asi čtrnáct let. Oddělení na Národním institutu dětského zdraví a rozvoje v Bethesdě jsem zakládal před dvanácti lety. Působíme jako klinické a zároveň experimentální pracoviště, něco jako IKEM. Začínali jsme s jedním pacientem, dnes jich máme nových zhruba sto ročně. Jsou to dospělí i děti. Dalších několik set pacientů vidíme po léčbách a operacích. Je to dnes největší středisko na světě a máme pacienty i z jiných kontinentů. Máme i pacienty z Česka i Slovenska. Sjíždějí se sem kvůli našim diagnostickým a léčebným metodám. Národní instituty zdraví jako státní instituce poskytují pacientům veškerou léčbu zadarmo a myslím na velmi dobré úrovni.
Obracejí se na vás s prosbou o rady lékaři z Česka?
Celá řada. Hodně se na mě obrací z Prahy, ať je to 1. lékařská fakulta, nebo pracoviště v Olomouci či Plzni. Zároveň i velmi dobře spolupracujeme. Hlavně s třetí interní klinikou 1. lékařské fakulty a slovenskou akademií věd, začínáme spolupracovat s dětskou onkologií v Praze i lékařskými fakultami v Bratislavě a Košicích. Všechny tyto pracoviště mi posílají vzorky, pomáhám diagnostikovat pacienty. Zároveň společně publikujeme některé vědecké práce a účastníme se kongresů. Mám tady i celou řadu studentů, především Ph.D., z České republiky a Slovenska. Vždycky rád vítám nadějné české a slovenské vědecké pracovníky nebo studenty. Obracejí se na mě ale i lékaři, kteří nepůsobí na univerzitách.
Předpokládám, že podmínky pro výzkum máte výrazně lepší než v Česku?
Ano. Rozpočet pro moje oddělení je asi milion dolarů ročně. Jedno vyšetření stojí asi 30 až 40 tisíc dolarů, to ale platí institut. Kdyby se přidalo k rozpočtu všechno toto, tak je daleko větší. Ale, myslím, že výsledky a hlavně to, jak můžeme některým pacientům pomoci, jsou vynikající.
