Když proslulý katalánský lékař Arnald z Villanovy (kolem 1240 – 1311/14), dnes ho skoro nikdo nezná, předpověděl konec světa na rok 1332, nevzbudil tím větší pozornost. Předpovídat světu takový osud bylo zvykem, tradicí sahající do vzdálené minulosti. Obvykle byl jako důvod ukončení uváděn obecný nelad, světem se rozmáhal hřích, což byl více než závažný argument v nábožensky hluboce založené době.
Animace konce světatento text vychází v reakci na |
Ve vzdálenější minulosti starozákonní proroci varovali rovněž před trestem Hospodinovým, ale datum jeho uskutečnění tak přesně nespecifikovali. Zato jejich následovníci, formulující základy křesťanství, sice rovněž nedatovali, zato však barvitě zpodobnili obraz, který se má naskytnout. Scénu popisuje novozákonní Zjevení Janovo, v obecném povědomí žijící spíš jako apokalypsa. Termín postupně nabyl obecnějšího významu, bez souvislosti s náboženstvím.
Neblahý stav společnosti = konec světa
Středověká tradice předpovídání konce světa žila dál. Stále byl jako jeden z hlavních důvodů, ne-li ten hlavní, uváděn neblahý stav společnosti, která proto musí dojít trestu, aby se napravila. Stížnosti zůstávaly pořád do značné míry stejné, a stejně tak se očekávalo, že zlořády napraví vyšší moc, a to dosti násilným způsobem. To je jedna stránka této tématiky. Druhou je datování potenciálního konce světa. K tomu se výtečně hodila znamení pokládaná za nadpřirozená, což často jsou nebeské jevy. V tomto ohledu poskytlo bohatou žeň termínů století 15. a zvlášť 16., kdy byla pozorována řada komet.
Viditelné pouhým okem byly roku 1500, 1506, 1531, roku 1532 dokonce dvě, a pak po jedné v letech 1533, 1538, 1539, 1556, 1558, 1569, 1577, 1580 a 1582. Znamení nevěštila nic dobrého, ale zdaleka ne všechna označovala konec světa. Spíš nějaké katastrofy, což se téměř vždy někde a nějak vyplnilo. Přitom již Heinrich von Hessen (1325 – 1397) napsal poté, co se roku 1368 objevila kometa, celý traktát proti obavám z takových úkazů. Jak patrno, učený traktát nemá sílu lidské víry.
Opačný postoj zaujal Johannes Lichtenberger, jehož dílo Pronosticatio, zabývající se předpověďmi, vyšlo roku 1488 latinsky a záhy též německy. Autorovi se dostalo inspirace z "velké konjunkce" Jupiteru a Saturnu v souhvězdí Štíra roku 1484, o níž se předpokládalo, že toto znamení bude působit ještě v následujících desetiletích. Uvedený autor předpovídal reformu státu a církve. Neuskutečnilo se z toho nic, jen v církvi se situace zkomplikovala vystoupením Martina Luthera. Lichtenberger dále zastával víru, že římský král porazí osmanské Turky. Nakonec se stal opak, nicméně víra v předpovědi žila dál. Další termín, zase konjunkce, tentokrát v souhvězdí Ryb, byl stanoven na rok 1524, a vzhledem k souhvězdí se očekávala potopa světa. Kromě běžných povodní se nic nestalo.
Svět se obrodí k lepšímu
Ve stejné době vystoupil s prorockými spisy proslulý učenec a bouřlivák Theophrastus von Hohenheim (1493/94 – 1541), známe ho jako Paracelsa, který byl přesvědčen o tom, že se svět ocitl ve třetí fázi svého vývoje, tedy v jakémsi "stáří", a bude tudíž končit. Představě apokalyptického konce se vyhýbal, zato věřil, že pominou monarchie, a svět se obrodí k lepšímu. Nastane "zlatý věk". Jeho nástup nedatoval a po jistou dobu dokonce soudil, že se ho dožije. Pak posunul termín na rok 1560. O zlatém věku nemohlo být v té době řeči, a pokud se něco měnilo, pak spíš zvolna k horšímu. Třicetiletá válka je toho dokladem.
Proč tyhle úvahy? Paracelsus také nesouhlasil s tím, že by nějaké nebeské jevy hlásaly dramatickou změnu. Bylo to podle něj v rukách Božích, a tedy nevyzpytatelných. Od těch dob uplynulo přes pět století a lidé stále věří na nějaký pevný bod, datum, okamžik, který přinese lepší svět. Komety nejsou v kurzu, nastoupil kalendář, dokonce vzdálené dávné civilizace.
Jeho konec, jak v posledních letech nejednou slyšíme, by měl konečně vést k obrodě lidstva. Zní to velice lákavě, tím spíš, že nejsou slibovány katastrofy. Nad tím se však nabízí otázka, proč to zrovna mělo být roku 2012? Je za tím kalendářem opravdu takové tajemství? Ale hlavně, k té obrodě bylo přece dost času už od starozákonních proroků. Asi to není ve hvězdách či v kalendářích, ale v lidech, že každá doba připadá současníkům zkažená, ale pro její zlepšení lidé moc nedělají.
o autorovi: Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde působí dodnes. Zabývá se fyzikální chemií bílkovin a dějinami alchymie a chemie; z těchto oborů publikoval přes sto prací v českých a mezinárodních časopisech. Přispěl do několika encyklopedií a kapitolami do knih, m.j. Witnesses of a Dream: Alchemical Coins and Medals, in "Mystical Metal of Gold", ed. S. J. Linden, New York (2007). Je autorem nebo spoluautorem šesti vysokoškolských skript. Z novějších knižních publikací je to Tajemství magických čtverců (Praha, 1997), Alchemical Coins and Medals (Glasgow, 1998), Biofysikální chemie (s M. Kodíčkem, Praha, 2000), Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností (Praha, 2007), Alchymie. Svět pohádek a legend (Praha 2008). V přípravě je spolu s I. Puršem a dalšími odborníky kniha Michaela Maiera De medicina regia publikovaná 1609 v Praze. Je členem vědecké rady časopisu Hyle (International journal for philosophy of chemistry). |
