Kamarádka ze stadionu Klára Tučková ji přivedla na myšlenku, že by jako známá šikulka mohla šít roušky. „Když to u nás začínalo vypadat, že budou potřeba, pustila jsem se do toho. Nejprve pro rodinu Kláry, pro sebe a pro mamku. Pak se to trochu rozjelo,“ líčí Kateřina Šafránková.
Ke středečnímu večeru zvládla vyrobit více než 200 kousků. Lepicí páskou je připevňuje na garáž, jejíž vrata vykukují do frekventované ulice kolínské čtvrti Zálabí.
Kdo potřebuje, sám se obslouží. „Před chvilkou tu byla mamka. A když odcházela, hlásila mi, že jsou čtyři z deseti roušek pryč. Já měla strach, aby třeba nepřišel jeden člověk a nepobral to všechno. Ale naštěstí se nic takového neděje,“ těší českou reprezentantku, stejně jako kladné ohlasy z atletické party. „S ostatními sportovci jsem v kontaktu hlavně přes sociální sítě. Fandí mi, což mě hodně motivuje, stejně jako fakt, že roušky z vrat pravidelně mizí.“
Se šicím strojem má Kateřina Šafránková zajímavou praxi. Dříve totiž vyráběla batohy.
Atletka Kateřina Šafránková dříve doma šila batohy, takže získala praxi, kterou nyní využívá pro výrobu roušek. Hodí se také materiál, který jí z minulých časů zbyl. Osmá žena v hodu kladivem z mistrovství světa v Londýně pak roušky zdarma nabízí všem, přilepené na vratech garáže.
Díky tomu jí zůstala spousta materiálu, který nyní využije. A když dochází, pomohou sousedi. „Třeba jsem od nich dostala gumičky,“ chválí držitelka národního rekordu. „Solidarita a soudržnost lidí je celkově úžasná. Jsem hrdá na to, jak si dokážeme vyhovět a celkově si pomáhat.“
Ano, i těžké časy v době pandemie koronaviru přinášejí pozitivní příběhy.
Třeba ten o vietnamské komunitě, která též šije a rozdává roušky zdarma, či o stromu rouškovníku před kolínskou radnicí.
„Když jsem vyrazila na nákup do galanterie, byla venku před obchodem fronta. Všichni mi přišli milejší než jindy, přes roušky jsme si popovídali, zasmáli se,“ vypráví Šafránková. „Nebo pán u mé garáže. Slušně se zeptal, jestli si může utrhnout roušku, a pak mi vyprávěl celý svůj život až od svatby.“
Bez tréninku není únava
Její běžný den by za jiných okolností vypadal úplně jinak. Provázel by ho trénink, atleťák nebo posilovna, dřina profesionála.
A z toho pramenící únava.
„Normálně večer padnu do postele a spím. Teď utahaná vůbec nejsem, takže šiju a šiju,“ prozradila účastnice dvou olympiád, přičemž v Londýně i v brazilském Riu neprošla do finálové dvanáctky náročným kvalifikačním sítem.
Největším úspěchem kariéry je pro svěřenkyni trenéra Dušana Krále osmé místo z mistrovství světa v Londýně, na mládežnických mezinárodních šampionátech posbírala tři stříbrné medaile a pětkrát se stala českou šampionkou.
Letos hodlala přidat start na třetí olympiádě v řadě, ale v úterý odpoledne se dozvěděla, že byl letní vrchol sezony v japonském Tokiu o rok odložen.
„Mám za sebou vážné zranění a operaci, v listopadu a prosinci jsem měla dlouhý tréninkový výpadek. Tak to aspoň stihnu dohnat. Snad nás Dukla i atletický svaz podpoří a my jim to za rok vrátíme dobrými výkony,“ vyhlíží dobu po koronaviru sympatická atletka. „A letos? Uvidíme, jestli ještě vůbec budou nějaké závody.“
Existenční potíže ani při zrušení sezony neočekává.
„Asi nikdo neví, co se stane. Jasně, na Dukle mohou říct, že se sportovci budou muset uskromnit. Já jsem pozitivní a doufám, že se toho příliš nezmění,“ věří třicetiletá žena, o níž spousta kolegů atletů vypráví, že je zásobnicí úsměvů a dobré nálady.
Teď navíc zásobuje potřebné rouškami.
