Osmadvacetiletý centr si vzal šišku, porazil čtyři soupeře, několik jich pak vzal i s sebou a položil těsnou pětku.
O sedm minut později položil druhou a zmrazil jakékoliv naděje Tongy.
Tank, řekli byste.
„Ti zatracení imigranti. Přicházejí nám do země a pak nám ještě vyhrávají zápasy,“ žertovali hned angličtí fanoušci na sociálních sítích.
Muž narozený na ostrově Samoa v Polynésii se zaslouženě stal mužem zápasu. Hlavně díky němu se Anglie rozjela a nakonec Tongu smetla 35:3.
MS v ragby 2019Program a výsledky |
„Víte, jsem vážně pyšný na to, že jsem se dokázal do tohohle týmu vůbec vrátit. Byla to opravdu pekelná cesta,“ usmíval se Tuilagi.
Věděl, o čem mluví.
Nebyl jsem svatoušek
Narodil se v malé vesničce Fogapoa se 300 obyvateli.
A od narození měl svou životní cestu pěkně nalajnovanou. Na mistrovství světa v ragby v roce 1991 se samoánskému týmu říkalo Manu Samoa. Proto mu rodiče dali jméno Manu.
On pak odmala vzhlížel ke svým pěti starším bratrům, kteří se také potkali v ragbyové reprezentaci země.
Měl je napodobit, měl být lepší než oni. I proto za nimi už ve 12 letech zamířil do anglického Leicesteru. „Na Samoi nejsou peníze na to, abyste se v ragby mohli nějak více posouvat. Kdybych neměl bráchy v Anglii, třeba bych teď dělal někde v kanceláři,“ říká.
Jenže měl. A rychle se učil.
Byl tak dobrý, že rychle patřil do A-týmu, dostal slušný kontrakt, z něhož část posílal domů mámě a tátovi. A taky dostal šanci vskutku ojedinělou. Tím, že do Británie dorazil tak mladý, mohl se stát anglickým občanem.
Tu nabídku i přes mírnou nevoli rodičů a bratrů přijal.
„Vždycky jsem byl hodně soutěživý a chtěl vítězit. A v národním dresu Anglie je ta šance přece jen větší,“ vysvětloval.
Od prvního zápasu přitom fanoušky dělil na ty, kteří ho milovali, a na ty, kteří mu nemohli přijít na jméno. Jistě, měl úžasný talent, rychlost, sílu. Ale taky byl často psychicky labilní.
Pět týdnů nemohl hrát ragby poté, co během zápasu udeřil Chrise Ashtona. Skákal z trajektu na pevninu, napadl dvě policistky i taxikářku, za což šel do vazby a přišel o minulé mistrovství světa.
„Nebyl jsem zrovna svatoušek,“ připouští.
K tomu řešil kupu zranění.
Od června 2014 do listopadu 2018 odehrál jen pět mezinárodních zápasů. Trápily ho bolesti třísel i kolen. Spíše se léčil, než aby hrál.
Až najednou všechny problémy odezněly.
Na popud matky odletěl domů na Samou, kde zašel za čarodějnicí s údajně léčivými schopnostmi. „Často jsem pak uvažoval nad tím, jaká by má kariéra byla, kdybych to rozhodnutí učinil už dříve,“ popisoval.
Kouzelnice mu pomohla. Dvě hodiny denně ho masírovala fidžijským olejem, než z jeho těla dostala kletbu pryč.
„Údajně jsem měl v těle tři zlé duchy, kteří si mě přivlastnili. Chtěli mě pro sebe a těmi zraněními to dávali najevo. Teď jsou naštěstí pryč,“ líčil. „Byly to ale černé dny. Děkuji všem, které jsem měl po svém boku, a hlavně snoubence Chantelle. Bez ní bychom se už možná ani nebavili.“
Zavírají před ním oči
Tuilagi byl najednou zcela zdravý.
Bolest kolen i třísel ustala a on tak mohl znovu na hřišti dokazovat, jak moc výjimečným ragbistou je. Dospěl, jeho problémy v soukromí přestaly. Navíc se lepšil i jako sportovec. Naučil se lépe číst hru, což spojil s dary rychlosti a síly.
„Víte, jaké to je, pokusit se ho zastavit? Představte si, že stojíte na přechodu, proti vám jede auto 40 km/h a vy nevíte, jestli zastaví. Pro obránce je to děsivé. Jen zavřete oči a v duchu prosíte, aby předal míč někomu jinému,“ popsal zkušenost s Tuilagim bývalý reprezentant Andy Goode.
Pro fanoušky je nyní radost sledovat, jak ničí obrany soupeře a rozhoduje zápasy.
Tak jako v neděli.
